Patří podnikatelé do politiky?

Kdysi jsem četl, že Otto Jelinek, český krasobruslař a pozdější kanadský ministr, se musel před vstupem do vlády rozhodnout, co udělat se svojí firmou. Měl dvě možnosti - svěřit ji do zvláštního fondu, nebo prodat. Vybral si druhou možnost, aby získal větší svobodu v rozhodování. Jak bychom se měli k podnikatelům v politice postavit my?

Cílená propagace v Plzni

Velmi striktně rozlišuji mezi drobným, středním a velkým podnikáním.

Za drobného podnikatele považuji toho, kdo dělá sám na sebe, popřípadě s kamarádem či rodinným příslušníkem, a jeho výdělky jsou o něco vyšší, než jsou platy ve státní správě. Podnikatel střední velikosti má z mého pohledu kolem 15-20 zaměstnanců, ovšem pouze v oboru, který negeneruje stamiliony drobnými odbornými kroky, jako např. exekutoři. Mám za to, že drobní a střední podnikatelé mohou tedy do politiky vstupovat, aniž by to v drtivé většině střet zájmů byl. Převádění drobných a středních firem na manželku, dceru, sestru a podobně mi přijde jako velmi průhledná a zbytečná kamufláž.

Velcí podnikatelé typu "Babiška" by skutečně neměli do politiky vstupovat. Ovšem u nás "vzdát se firmy" právě znamená onu kamufláž, kterou v Kanadě udělat nejde. Ovšem například v USA to neplatí. Ale vlastnit finanční, výrobní a mediální magnatury a zároveň být ministrem financí je nad míru, avšak lidé to nevidí.

Babiš povýšil státní krádež na úroveň legálního postupu a lidé to nejsou schopni prokouknout. Vytváří si zákony pro sebe a své výhody, nohsledi mu to schvalují, blbci mu jdou na ruku a lidem to přijde fér. Jsou schopni prohlédnout krádež jen do té míry, když jim někdo vytáhne nepozorovaně portmonku z kabelky. To je smutné.

Co s tím? Zákonně zabránit velkopodnikatelům jít do voleb. Je to drastický krok, ale jediný možný. Máš desítky firem, státní zakázky, tak stůj mimo. To se zdálo být řešeno zákonem o střetu zájmů, ale bohužel to v případě Babiše neplatí a stalo se špinavým hadrem. Stejně tak jako jeho pozitivní lustrace. Tisíce lidí před ním nemohli nastoupit do státních a místních funkcí, jít do výběrových řízení, a to jen pro svůj podpis Vázacího aktu či jiného srovnatelného dokumentu. Často nikomu neublížili, ale pozitivní osvědčení měli, takže konec. U Babiše to najednou neplatí. Takže krátce - "Quod licet Jovi, non licet bovi", "Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi".

Zkusme proti tomu bojovat, byť společnost je slepá a pro jednotlivce je to boj s větrnými mlýny.

Autor: Martin Kydlíček Článek může obsahovat komerční sdělení.

The Loop Jazz Club

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář

Další články z rubriky

ARCHIV ZPRÁV
25.09.2015 00:00




13 +
 
ČNSO studio

Hlavní zprávy

 

ČEZ - Čistá energie zítřka