Na svět přišla v porodnici v Klatovech. Rodiče v té době žili u Domažlic, tatínek byl učitel, maminka pracovala v záložně. Když byly Aničce čtyři roky, psal se rok 1938, přestěhovali se do Kožlan, protože sem tatínka přeložili. Učil tady nejprve na dívčí měšťance, později se z ní stala smíšená. V Kožlanech strávili celou válku. Příbuzní prý měli na konci války na dvoře tank. To byla pro děti atrakce.
V klatovské porodnici se narodila také Alenina o šest let mladší sestra. Přišla na svět v červenci, takže tam strávili prázdniny. Po válce odešel strýc do pohraničí. S tamějšími Němci dobře vycházel, než je odsunuli. Když pak museli odejít, tajně jim přenášel v noci věci přes hranice.
Když chodila Alenka do školy, brával je učitel i během školního roku na různé výlety. Jezdili vlakem do Prahy, chodili i na kulturní akce. Navštívili Moravu, Slovensko, Krkonoše, všude třídu prováděl. Bylo to v době, kdy řádila cholera, přibližně v letech 1949 a 1951.
Změny po Vítězném únoru se rodiny moc nedotkly. Kámen úrazu byla pozemková reforma, lidé nechtěli znárodňovat svoji půdu. Paní Anna si pamatuje i na měnovou reformu, museli do záložny na brigádu a dřeli jako šrouby. Když teď vidí v televizi, co všechno se dělo, spoustu toho tehdy ani nevěděli.
Z domova měly se sestrou četné základy, i co se politiky týče. Tatínek dělal do vysokého věku jednatele v Sokole, takže cvičila celá rodina. Na sletu Anna nebyla, protože ten poslední se konal vroce 1948. Ve společnosti už začínaly být vidět změny. Provolávala se tam hesla: Gotwalda na smetiště! Zúčastnila se ale Předsletových slavností dva roky po válce. Bydleli tenkrát na Strahově v dřevěných ubikacích a měli svůj program. Podívala se i na Spartakiádu v roce 1955 s kožlanským Sokolem. Nepřálo jim počasí, cvičili v loužích. Byli nadšenými cvičenci. Do Prahy cestovali ve vagónech, kterým se říkalo dobytčáky, ale byly čisté a s lavičkami. Vychodila obchodní školu v Rakovníku, poté nastoupila do chovné stanice. Nejprve jako korespondentka, následně jako účetní.
Rodiče byli na děvčata dost přísní, nechtěli je moc pouštět na tancovačky. Anna sice nebyla, jak sama říká, do větru, ale rodiče dcery i tak hlídali. S manželem se seznámila v Kralovicích, kde v červnu byla pouť a také v Lidovém domě odpolední zábava. Byl o dva roky starší a začali spolu chodit. Nejprve doma tvrdila, že jde s kamarádkami ven, ale maminka ji rychle prokoukla. Vlastimil pak šel na dva roky na vojnu a rok po vojně, v listopadu 1955, se vzali. Nejprve se narodila dcera. Když byly malé dva roky, nastoupila Anna do Drůbežářských závodů v Kralovicích. V té době už šel tchán do důchodu, takže s dcerou chodili na procházky.
Nikdy si nemyslela, že bude pracovat v kanceláři. Jako holka toužila po tom stát se květinářkou. Práce ji ale nakonec docela bavila. Pracovalo se od šesti, v zimě se chodilo pěšky, v létě jezdili na kole. V práci byl dobrý kolektiv, takže tam chodil člověk rád.
Když bylo dceři osm let, narodil se manželům ještě syn. Manžel dělal automechanika ve strojní traktorové stanici. Doba byla na takzvané melouchy dost přísná. Nejprve jezdili na výlety na motorce, později si pořídili vlastní auto, Škodu Popular. Jezdili po Čechách, často navštěvovali příbuzenstvo ze strany Anniných rodičů. Od podniků jezdili i na rekreace. Když už byly děti větší, tak se Anna s kamarádkou dostala do Rožnova pod Radhoštěm, bydlelo se v Masarykově chatě. Každý večer se konalo nějaké vystoupení. Třeba kamarádka přednášela Maryčku Magdonovou. Půjčili si tam dokonce lyže, protože to byla zimní rekreace, závodili, podívali se i na Pustevny, akorát na Lysé hoře Anna nebyla. Také si vzpomíná, že měli v práci spolupráci s Čínou a připravovali pro ně družbu. Nastoupili v krojích a všichni to brali jako zpestření dne.
V Kožlanech bývalo kino, na kterém byli závislí, protože představovalo jedinou kulturu. Chodili tam často, viděli mnoho zajímavých filmů. Promítaly se každý týden hlavně ruské filmy, ale všechny nebyly špatné. Vlétě chodili zase k rybníku.
V současné době je paní Anna spokojená, žije v Domě s pečovatelskou službou v Kožlanech. K sestře to má přes chodbu. Od dvou dětí je dvojnásobná babička a má i dvě pravnoučata.
