Teleku z Teleke! Varuju tě. Nechoď na hrad, sic tě stihne neštěstí!
Z obsáhlého díla průkopníka vědecko-fantastické literatury Julese Verna se román Tajemný hrad v Karpatech (1892) řadí v Čechách a na Slovensku k těm nejznámějším. Může za to nejen blízkost Karpat, ale především kultovní parodická filmová adaptace Oldřicha Lipského z roku 1981. Také adaptace Víta Peřiny míří do komediálně - parodických vln. Strašidelnost v duchu žánru gotického románu, kterým byl Verne při psaní inspirován, v ní rozhodně nečekejte. Stejně tak ale zapomeňte na podobnost se známou filmovou komedií.
Naše adaptace si z Vernovy předlohy bere klíčové dějové motivy, ale ty již po svém parafrázuje, převrací a posouvá. Důraz při tom klade na linku operní pěvkyně Stilly, do níž byli zamilovaní oba hlavní hrdinové románu – hrabě Telek i zlotřilý baron Gorc. Díky celé řadě vložených písňových čísel se adaptace blíží až k žánru bláznivé operety či jakési komické poloopery.
Text hry vznikal původně pro Divadlo Jonáše Záborského v Prešově na Slovensku a poté byl uveden i na scénách v polské Toruni či v příbramském Divadle A. Dvořáka. Nyní se o jeho nastudování v Plzni postará kmenový režisér Divadla Alfa, Tomáš Dvořák.
A jaký je tedy děj naší verneovky? Do zapadlé karpatské vísky hluboko v lesích, kterou obývají vskutku prapodivní lidé, přichází jednoho dne hrabě Telek se svým sluhou Rockem. Pátrají zde po Telekově dávné lásce, operní zpěvačce Stille, jejíž zmizení a možná i smrt má na svědomí zlotřilý baron Gorc. Jak se brzy ukáže, tajemný hrad nedaleko vesnice skrývá nejen barona Gorce, ale i řadu dalších překvapení. V bláznivém a velkolepém finále se všichni aktéři potkávají v útrobách hradu, který však má díky baronovu dvornímu vynálezci Orfanikovi co nevidět vylétnout do povětří. Obrovský výbuch způsobí nejen velikou zkázu, ale přinese s sebou i překvapivé a šťastné rozuzlení.
