Přicestovala 5. března 2013 přes půl světa z Kolumbie až k nám do plzeňského Kauflandu na Borech. Když malinká, totálně vyhublá, zlatá žabka vyskočila z krabice banánů přímo na prodejně, tak měla obrovské štěstí, že si jí prodavač vůbec všiml, a že na ni omylem nešlápl. "Za poměrně velký úspěch lze považovat i skutečnost, že se šikovnému prodavači podařilo žabku odchytit, a jsem rád, že hned informoval naši záchrannou stanic," líčí šéf záchranné stanice zvířat v Plzni Karel Makoň.
Žábu převzal hned ten den v naprosto žalostném stavu. Zvíře bylo dehydrované, vyhublé a stresované, k tomu tady u nás byla ještě poměrně zima, a tak ji v igelitovém sáčku na rohlíky převezl na stanici s tím, že to asi vůbec nepřežije. Cestou však rovnou volal paní Jiřině Hepové, a ta si pro malou žábu okamžitě přijela. "Paní Hepová pro naši stanici realizuje se svým manželem několik odborných projektů druhové ochrany, a ve svém soukromém chovatelském zázemí i záchranné chovy při takovýchto mimořádných situacích. Když pak žábu doma ubytovala do sanitárního terária, byla žába tak placatá, že vypadala jako vystřižená z tenkého plechu," konstatuje Makoň.
Dnes je však situace už poněkud jiná. Paní Hepová svým přístupem a citem pro věc dokázala to, čemu odborná veřejnost ze začátku příliš moc nevěřila. Onu žábu zachránila a udržela při životě dodnes. Za to jí patří velký obdiv, jelikož většina takto přicestovalých a předaných zvířat nepřežije ani první týden. Zvířata jsou většinou nechtěně a omylem zabalena někde v domovině v úplně jiných klimatických podmínkách a prostředí. Následně putují zabalená v igelitech, ve tmě, v chladu či ochranné atmosféře přes půl světa, a když je pak někdo vybalí na druhé straně zeměkoule, tak se ani často neví, co vybalil, odkud to je, natož čím se to živí a co všechno to k životu potřebuje. A to samé byl i příběh naší „banánové“ žáby.
"Přes dodavatele banánů do Kauflandu jsme složitě zjistili, že bedna, ze které žába vyskočila, přišla z Kolumbie. Podle barvy, velikosti a fotografií žábu pak několik dní určovali nejrůznější specialisté a odborníci, aby se ve finále shodli na tom, že se pravděpodobně jedná o žábu rodu Scinax, o druhu přesně se pak ještě dlouho diskutovalo, neboť není jasné, kde a za jakých podmínek zvíře žije. Kdyby paní Hepová čekala na přesné určení a další pokyny, tak by dnes byla žába naložená v lihu ve sbírkách Národního muzea v Praze, jako zajímavý exotický exponát. Jenže paní Hepová na nic nečekala, udělala maximum možného a žábu z toho nejhoršího doslova vysekala," těší Makoně.
Dnes jí žabka dělá velkou radost a je jednou z mnoha cizokrajných žab, které doma má. "Žáby jsou pro paní Hepovou velkým koníčkem, relaxací a zálibou. Žábám se u Hepů přizpůsobuje úplně vše, se svým manželem se společně starají i o žáby volně žijící. Jejich rybníčky u Loman, které spolu s Lesy ČR a kolegou Ondřejem Hesem založili a vybudovali, jsou prvním kamínkem „Národního parku Lomany“, jak sama a přesvědčivě paní Hepová říká. Každopádně výsledky jejich práce a snažení hovoří jasně," uzavírá Karel Makoň.
