Téměř 50 portrétů novozélandských Maorů vrací duši jeho autora zpět do rodného města v nejdražším a nejnáročnějším výstavním projektu v historii Plzně. Vůbec poprvé v historii dovolila tzv. Haerewa, správní rada galerie, kterou tvoří zástupci jednotlivých maorských kmenů a vyjadřujících se ke správě maorského umění, aby tento národní poklad opustil zemi svého vzniku. V Západočeské galerii se divákům představí od 6. května do 20. září 2015. Výstavu pořádá Západočeská galerie v Plzni a zároveň vzniká ve spolupráci s Auckland Art Gallery, prestižní berlínskou Alte Nationalgalerie, Národním muzeem – Náprstkovým muzeem asijských, afrických a amerických kultur, Západočeským muzeem v Plzni a dalšími institucemi.
„Už samotná příprava výstavy je velice citlivá a náročná – do Plzně vezeme novozélandský národní poklad a tomu odpovídá i péče a zájem ze strany Maorů. Západočeská galerie v Plzni připravuje Gottfriedu Lindauerovi vůbec první retrospektivní výstavu v celosvětovém měřítku a to ve spolupráci s Auckland Art Gallery, která vlastní nejpočetnější a nejkvalitnější kolekci Lindauerova díla, které vzniklo na Novém Zélandu. Jedná se o zapůjčení 44 autorových děl, které nikdy necestovaly do Evropy. Vernisáži výstavy předchází tradiční maorský rituál, probíhající s východem slunce, kdy zástupci Haerewy za zvuku modliteb, zpěvů, ale i s tancem haka, připravují prostor pro své předky.“ vysvětluje ředitel Západočeské galerie Roman Musil.
Kromě portrétů Maorů plzeňská výstava představí profil malíře Gottfrieda Lindauera v celé šíři i z českých státních, církevních a soukromých sbírek, tedy tvorbu ještě před odchodem na Nový Zéland.
„Tento náročný a rozsáhlý projekt je důkazem, jak titul Evropského hlavního města kultury pomáhá plzeňským kulturním institucím vyrůst na evropskou úroveň. Za takovou výstavu by se nemusela stydět ani Národní galerie. A s rozpočtem, s jakým pracujeme, by to bez Evropského hlavního města kultury nebylo možné. Zároveň to ovšem vyžaduje vysokou profesionalitu a odbornou úroveň pořádající instituce, což Západočeská galerie pod vedením Romana Musila bezesporu naplňuje. Mezinárodní spolupráce s berlínskou galerií navíc umožnila snížit vysoké náklady na výstavu díky sdílení ceny za transport a pojištění,“ zdůrazňuje programový ředitel Plzně 2015 Jiří Sulženko.
Gottfried Lindauer patří mezi české autory s mimořádně zajímavým osudem. V roce 1874 odešel na Nový Zéland, kde proslul jako vynikající malíř původního maorského etnika a v dnešní době je zde považován za jednoho z nejpopulárnějších umělců tzv. koloniálního období. V českém prostředí je naopak znám pouze úzké skupině specialistů, věnujících se umění 19. století. Ceněny jsou zejména jeho portréty slavných kmenových náčelníků, kteří se od 40. do 60. let 19. století účastnili britsko-maorských válek a stávali se symbolem doznívající éry starého Nového Zélandu. Lindauer je zobrazil v hieratických postojích, ve slavnostních oděvech, se zbraněmi a amulety a zejména s typickým tetováním na tvářích i jinde po těle, které určovalo jejich osobní i kmenovou identitu.
Lindauer z Nového Zélandu, kde žil až do své smrti v roce 1926, udržoval četné kontakty s českým prostředím a zejména Náprstkovu muzeu v Praze příležitostně posílal také některé předměty, vztahující se k životu domorodých Maorů. Západočeská galerie v Plzni připravuje Gottfriedu Lindauerovi vůbec první retrospektivní výstavu v celosvětovém měřítku a to ve spolupráci s Auckland Art Gallery, která vlastní nejpočetnější kolekci Lindauerova díla, které vzniklo na Novém Zélandu. Jedná se o zapůjčení 44 autorových děl, které nikdy necestovaly do Evropy (další 4 díla budou zapůjčena z Museum of New Zealand Te Papa Tongarewa ve Wellingtonu). „Zápůjčka je navíc podmíněna souhlasem tzv. Haerewy, správní rady galerie, kterou tvoří zástupci jednotlivých maorských kmenů a vyjadřují se ke správě maorského umění. Tento souhlas jsme dostali při naší osobní pracovní návštěvě galerie na podzim 2013,“ vysvětluje ředitel Západočeské galerie v Plzni Roman Musil.
V českém prostředí je Lindauerovo dílo doloženo jen několika málo příklady, zejména v Římskokatolické farnosti ve Valašských Kloboukách, v Západočeském muzeu v Plzni a v Národním muzeu – Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur. Výstavní projekt je morálně podporován ze strany Ministerstva zahraničních věcí, když se toto téma dostalo do oficiálních rozhovorů v květnu 2013 mezi českým ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem a jeho novozélandským protějškem Murrayem McCaulym (viz odkaz na webové stránky MZV: www.mzv.cz/sydney/cz/kultura_a_udalosti/ministr_schwarzenberg_prijal_ministra.html). Projektu přislíbil podporu rovněž dnes již bývalý velvyslanec Nového Zélandu pro země střední Evropy Peter Rider, který za tímto účelem navštívil v září 2013 Západočeskou galerii v Plzni.
Hlavním partnerem projektu je Auckland Art Gallery, jež je zapůjčitelem většiny vystavených děl.
Příběh Gottfrieda Lindauera inspiroval další umělce, kteří v rámci projektu Evropské hlavní město kultury 2015 k výstavě připravují doprovodný program. „Emigraci Čechů na Nový Zéland se věnuje interaktivní výstava v Papírně, kterou připravuje Pavel Anděl jako součást pátrání po osudech obyvatel Stodu. A protože jedním z hlavních témat projektu Plzeň 2015 je „Tranzit a menšiny“, požádali jsme osm současných malířů, aby se inspirovali Lindauerovým dílem a připravili samostatnou výstavu portrétů obyvatel, které žijí v Plzni kolem nás,“ doplňuje programový ředitel Plzně 2015 Jiří Sulženko.
