Reportáž z hambaté fantastiky v Panoptiku

18.7. navštívily Plzeňský klub Cafe? Panoptikum dvě autorky současné fantastiky a hororu – Hanina Veselá (Magnólie a démon, Slza pro dračího pána) a Kristina Haidingerová (Ti nepohřbení). Během nevšedního večera plného literatury, videoklipů a lechtivých překvapení, se obě spisovatelky nebály odpovídat na otázky na tělo.

Cílená propagace v Plzni

Rozhovor s autorkami

Kdy jsi napsala první lechtivou scénku a o čem byla?

Hanina Veselá:

Lechtivých scének za "zavřenými dveřmi" by se v mých dílech pár našlo, ale "poctivou erotiku" mám až v nové Magnólii - chystaném románu "Drak bere vše". S psaním těchto scén je totiž stejný problém jako s focením aktů. Člověk dělá, co může, a stejně z toho z devadesáti procent vyleze něco, co se nebezpečně blíží pornografii. Jinými slovy, je to dřina, a proto se tomu většina autorů vyhýbá. Pak tu jsou ale čtenáři. A ti si stěžovali, že Magnólie má sice náročnou profesi (je telepatka), ale velmi málo milostného povyražení. To se další knihou změní. V první takové scénce Magnólie přes magické zrcadlo pozoruje osobu, která je jí velmi blízká. Naneštěstí tuto osobu zastihne při opravdu choulostivé situaci. V dalších pasážích už má hlavní hrdinka příběhu více štěstí a rozhodně není pouze pozorovatelem.

Jak se ti o erotice píše a čím se inspiruješ?

Kristina Haidingerová:

Podle mého názoru patří erotika k nejzajímavějším součástem života. Jsem přesvědčena, že některými zážitky se člověk může povznést nad běžnou rovinu bytí a poznávat jiné dimenze. Dost se tomuto tématu věnuji v připravované knize Živé hračky. Sex už sám jako takový je velmi silné téma, vždyť touha po něm píše velkou část lidských dějin. Je v každém druhém příběhu, byť mnohdy skryta pod „šlechetnější“ pohnutky. Samotné psaní o erotice tak, aby skutečně působila eroticky, není jednoduché, protože každý reaguje jinak a na jiné podněty. Snažím se co nejvíce inspirovat vlastními zkušenostmi, nebo čerpat ze zkušeností mého okolí, abych mohla dění čtenáři přiblížit co nejrealističtěji. Realisticky popisuji i hororové scénky vknize Ti Nepohřbení. Ale musím přiznat, že psaní těch erotických bylo podstatně příjemnější.

Kdyby sis musela dát dostaveníčko s některou vlastní knižní postavou, která by to byla?

Hanina Veselá:

To je ošemetná otázka. S Magnólii bych rande určitě mít nechtěla! V úvahu připadá její mentor, arcimág Zvin. Nesmírně mocný, charismatický a pohádkově bohatý. Ale...Zaplést se s někým, kdo vám vidí do hlavy a předvídá každý váš krok, mi nepřijde úplně šťastné. Další důležitá postava v Magnóliině životě, Hajmón, by byl lepší volba. Je sice pravda, že rád mučí lidi, na druhou stranu je to jeho práce, a to, že ji dělás takovým zápalem, není nic proti ničemu. K ženám je velmi pozorný. Bohužel je to nenapravitelný sukničkář. Takže spíše syn dvorního alchymisty, nekromant Jagavoj z "Magnólie a démona". Jeho stádo zombíků by se skvěle hodilo na domácí práce. A vždy by také u Jagavoje bylo na prvním místě. Poslední možnost: temný druid Gargan ze "Studené krve". Tento epikurejec umí žít, úžasně vaří a milovanou bytost je schopen na rukou nosit. A to doslova. Gargan je totiž skřet. Takže děkuji pěkně, ale má odpověď zní ne.

Jsi pro anebo proti otevřené sexualitě v médiích a filmu?

Kristina Haidingerová:

Nejsem proti jakékoliv sexualitě, pokud se dílo takto okořeněné nedostane do nepovolaných rukou. Vím, že toto se v dnešní době jen těžko ošetřuje. Lidé by se měli navzájem více znát a nesdílet takový obsah slabilními osobami nebo dětmi. Ale za rozhodně škodlivější považuji sexualitu skrytou, kdy během dne a v takzvaně „nezávadných“ klipech nebo filmech se kolikrát praktikuje „oblečená soulož“, jak tomu říkám. (Děvy jsou oblečené, leč většinou velmi spoře, a jejich pohybová prezentace v mnohém předčí i herecké výkony profesionálních pornohereček.). Úplně nejvíc smutné mi ale přijde to, že se vtelevizi i na internetu střílí napravo nalevo, krev i střeva tečou proudem, ale ženská bradavka, kterou většina znás viděla už bezprostředně po narození, je tabu.

Kdybys musela mít sex s nějakou nadpřirozenou bytostí, která by to byla a proč?

Hanina Veselá:

V letech svých studií na filosofické fakultě jsem měla pro nějakou soutěž rozepsanou povídku, v níž vyhořelá stárnoucí profesorka historie měla takovou krabičku. Byli v ní zakletí tři démoničtí "sukubové". První byl dominantní, druhý submisivní a třetí něco mezí tím. Paní profesorka mohla dle nálady a vlastního uvážení sáhnout po jakémkoliv z těch tří. Myslím, že na stará kolena by se taková krabička mohla hodit.

Máš nějakého oblíbeného autora zabývajícího se erotikou?

Kristina Haidingerová:

Už od mých osmnácti mě velmi inspiruje německý básník a textař Till Lindemann. Nejenže se jako jeden z prvních nebál zhudebnit velmi tabuizovaná témata, ale učinil tak pomocí rafinované hry se slovy, alegorií a vtipnými narážkami. Ačkoli detailně popsal většinu sexuálních praktik, zaobalil to tak důvtipně, že mnohé „objevíte“ až po několikáté četbě či poslechu. Dokonce dokázal udělat z němčiny foneticky zajímavý jazyk! Osobně ho považuji za takového novodobého Markýze De Sade. Na poli horroru se mi nejlépe četly lehce (homo)erotické pasáže ztvorby Američanky Anne Rice a hlavně vamp-erotické pasáže od české autorky Jenny Nowak. Jako představitelka přímočaré či „moderní“ erotické tvorby mě nedávno zaujala Sylva Lauerová.

The Loop Jazz Club

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
ČNSO studio

Hlavní zprávy

 

ČEZ - Čistá energie zítřka