Hanina Veselá:
Lechtivých scének za "zavřenými dveřmi" by se v mých dílech pár našlo, ale "poctivou erotiku" mám až v nové Magnólii - chystaném románu "Drak bere vše". S psaním těchto scén je totiž stejný problém jako s focením aktů. Člověk dělá, co může, a stejně z toho z devadesáti procent vyleze něco, co se nebezpečně blíží pornografii. Jinými slovy, je to dřina, a proto se tomu většina autorů vyhýbá. Pak tu jsou ale čtenáři. A ti si stěžovali, že Magnólie má sice náročnou profesi (je telepatka), ale velmi málo milostného povyražení. To se další knihou změní. V první takové scénce Magnólie přes magické zrcadlo pozoruje osobu, která je jí velmi blízká. Naneštěstí tuto osobu zastihne při opravdu choulostivé situaci. V dalších pasážích už má hlavní hrdinka příběhu více štěstí a rozhodně není pouze pozorovatelem.
Kristina Haidingerová:
Podle mého názoru patří erotika k nejzajímavějším součástem života. Jsem přesvědčena, že některými zážitky se člověk může povznést nad běžnou rovinu bytí a poznávat jiné dimenze. Dost se tomuto tématu věnuji v připravované knize Živé hračky. Sex už sám jako takový je velmi silné téma, vždyť touha po něm píše velkou část lidských dějin. Je v každém druhém příběhu, byť mnohdy skryta pod „šlechetnější“ pohnutky. Samotné psaní o erotice tak, aby skutečně působila eroticky, není jednoduché, protože každý reaguje jinak a na jiné podněty. Snažím se co nejvíce inspirovat vlastními zkušenostmi, nebo čerpat ze zkušeností mého okolí, abych mohla dění čtenáři přiblížit co nejrealističtěji. Realisticky popisuji i hororové scénky vknize Ti Nepohřbení. Ale musím přiznat, že psaní těch erotických bylo podstatně příjemnější.
Hanina Veselá:
To je ošemetná otázka. S Magnólii bych rande určitě mít nechtěla! V úvahu připadá její mentor, arcimág Zvin. Nesmírně mocný, charismatický a pohádkově bohatý. Ale...Zaplést se s někým, kdo vám vidí do hlavy a předvídá každý váš krok, mi nepřijde úplně šťastné. Další důležitá postava v Magnóliině životě, Hajmón, by byl lepší volba. Je sice pravda, že rád mučí lidi, na druhou stranu je to jeho práce, a to, že ji dělás takovým zápalem, není nic proti ničemu. K ženám je velmi pozorný. Bohužel je to nenapravitelný sukničkář. Takže spíše syn dvorního alchymisty, nekromant Jagavoj z "Magnólie a démona". Jeho stádo zombíků by se skvěle hodilo na domácí práce. A vždy by také u Jagavoje bylo na prvním místě. Poslední možnost: temný druid Gargan ze "Studené krve". Tento epikurejec umí žít, úžasně vaří a milovanou bytost je schopen na rukou nosit. A to doslova. Gargan je totiž skřet. Takže děkuji pěkně, ale má odpověď zní ne.
Kristina Haidingerová:
Nejsem proti jakékoliv sexualitě, pokud se dílo takto okořeněné nedostane do nepovolaných rukou. Vím, že toto se v dnešní době jen těžko ošetřuje. Lidé by se měli navzájem více znát a nesdílet takový obsah slabilními osobami nebo dětmi. Ale za rozhodně škodlivější považuji sexualitu skrytou, kdy během dne a v takzvaně „nezávadných“ klipech nebo filmech se kolikrát praktikuje „oblečená soulož“, jak tomu říkám. (Děvy jsou oblečené, leč většinou velmi spoře, a jejich pohybová prezentace v mnohém předčí i herecké výkony profesionálních pornohereček.). Úplně nejvíc smutné mi ale přijde to, že se vtelevizi i na internetu střílí napravo nalevo, krev i střeva tečou proudem, ale ženská bradavka, kterou většina znás viděla už bezprostředně po narození, je tabu.
Hanina Veselá:
V letech svých studií na filosofické fakultě jsem měla pro nějakou soutěž rozepsanou povídku, v níž vyhořelá stárnoucí profesorka historie měla takovou krabičku. Byli v ní zakletí tři démoničtí "sukubové". První byl dominantní, druhý submisivní a třetí něco mezí tím. Paní profesorka mohla dle nálady a vlastního uvážení sáhnout po jakémkoliv z těch tří. Myslím, že na stará kolena by se taková krabička mohla hodit.
Kristina Haidingerová:
Už od mých osmnácti mě velmi inspiruje německý básník a textař Till Lindemann. Nejenže se jako jeden z prvních nebál zhudebnit velmi tabuizovaná témata, ale učinil tak pomocí rafinované hry se slovy, alegorií a vtipnými narážkami. Ačkoli detailně popsal většinu sexuálních praktik, zaobalil to tak důvtipně, že mnohé „objevíte“ až po několikáté četbě či poslechu. Dokonce dokázal udělat z němčiny foneticky zajímavý jazyk! Osobně ho považuji za takového novodobého Markýze De Sade. Na poli horroru se mi nejlépe četly lehce (homo)erotické pasáže ztvorby Američanky Anne Rice a hlavně vamp-erotické pasáže od české autorky Jenny Nowak. Jako představitelka přímočaré či „moderní“ erotické tvorby mě nedávno zaujala Sylva Lauerová.