Makoň se omlouvá, že teď opravdu už nepřijede a po telefonu dává základní instrukce s tím, že pro dravce dorazí hned ráno druhý den.
Je neděle (29. 5. 2016), zvířecí záchranář přijíždí do obce Česká Doubravice a hned na první pohled je vidět, že se tudy včera prohnala pořádná bouřka. Polehaná tráva, očesané stromy, bláto, listí na silnici, vyplavené sklepy. Přijíždí k místní hospodě a pan Petr Hlous ho vede rovnou do domu. „Tady v krabici pod stolem ho máme, před chvilkou se tam ještě vrtěl.“
Karel Makoň otvírá papírovou krabici, a tam na slámě jako mrtvý, bez reakce leží nádherný luňák červený. „Včera ho po tom krupobití našel chalupář Tomáš Laubr a přinesl ho totálně zmáčeného, mysleli jsme, že je po něm, je takovej nějakej divnej“, dodal pan Petr. „Jo, to luňáci dělají, když se cítí v ohrožení a nemohu uletět, tak předstírají mrtvé, už se mi to několikrát také stalo“, dodává zase Makoň. Bere dravce do ruky a kouká, zda není náhodou popálený od el. vedení, nebo ho nesrazilo auto. Nic mu není, ale stále je ještě dost mokrý. „Tak ho usušíme“, říká pan Petr, jde pro fén, když v tom přichází nálezce, pan Tomáš Laubr.
Sušení doneseným fénem Karel Makoň kvituje, navrhuje luňáka okroužkovat a následně vypustit na místě nálezu. "Když je peří suché, usedáme do mého vozu a jedeme na místo, kde byl luňák nalezen. Zkusíme, zda poletí, má tady někde určitě samici s mláďaty a na nějaký převoz k nám do stanice a pozorování ve voliéře není čas. Buď to dá, anebo ne. Nálezce Tomáš Laubr, položil luňáka na zem, popošel dva kroky vzad a bezvládně ležící dravec najednou rychle vyskočil, zamával křídly a vzlétl. Udělal na obloze jedno kolečko na rozloučenou a usedl si přerovnat vyfoukané peří na strom nedalekého remízu," líčí Karel Makoň.
"Inu, v přírodě není na nějaké to lidské marodění a povalování čas. Přece jen je doba hnízdění a mláďat, a tak samec udělá cokoliv, aby zabezpečil svoji rodinu, pokud mu ji tedy kroupy neumlátily na hnízdě," uzavírá zvířecí záchranář.
