Sochař Václav Levý (1820–1870; narozen v Nebřezinách u Plas) náleží k významným rodákům Plzeňska. Jeho životní i umělecká cesta je vroubena mnoha zajímavostmi. Patří k nim práce klášterního kuchtíka, pak podpora mecenáše umění Antonína Veitha ze zámku Liběchov u Mělníka, který rozpoznal jeho výrazné nadání a pro něhož vytvořil např. rozměrné plastiky v lesním exteriéru blízko Liběchova (jeskyně Klácelka, Blaník). V Římě vytvořil řadu prací pro české šlechtice: Lobkovice, Thurn-Taxisy a další. Po návratu do Prahy r. 1867 byl jeho žákem Josef Václav Myslbek a dobrým přítelem Karel Purkyně. V jeho díle se snoubí raně romantické a vlastenecky orientované skalní plastiky s monumentálními a poetickými plastikami, které překračují dobový akademismus a kladou později rozvíjené základy českého národního sochařství.
Přednáší Jana Čiháková, rozená Levá.
