Představíte se našim čtenářům?
Narodila jsem se rok před sametovou revolucí a vyrůstala se svými rodiči a prarodiči ve Stříbře. Maminka dělá keramiku a táta je nyní ředitelem školy. Já jsem ale v průběhu studia na vysoké škole (Učitelství výtvarné výchovy a Malba na FUD) „zdrhla“ ze Stříbra a dala přednost větším městům, Plzni a potom Praze. Žiji tady se svým homme fatale, je to filmař David Denerog Novotný. Mám dvě zaměstnání, obě se točí kolem fotografie. Jsem profesionální modelkou, jezdím na zakázky po republice i do zahraničí a zároveň pracuji jako grafická a administrativní síla ve PhotoArt magazine. Moje další, a vlastně původní zaměření, je aktivní tvorba fotografie a malování. Ale to není moje práce, neživí mě to – jenom trošku a občas. Je to spíše záliba a …řekněme, že budoucí povolání.
Vaše stránky zachycují stovky Vašich proměn, vyžíváte se v převlecích?Ano, ráda se měním a experimentuji se vzhledem. Souvisí to s prací modelky i s mou vášnivou láskou k módě, líčení, stylu a všemu výtvarnému. Svůj makeup dělám v naprosté většině sama, stejně tak i ráda a často vytvářím a sestavuji kostýmy. Vzhled doplňuji parukami, kterých vlastním už docela solidní hromadu. Hlavu si holím, abych byla naprosto univerzální – mým vzorem jsou vlastně panny z výkladu. Obrovskými proměnami vizáže procházím také díky spolupráci s předním českým filmovým maskérem Jakubem Zombí Gründlerem, který ze mě vytváří
mimozemské vetřelce a jiné bytosti. Nebo díky filmům, kde si občas zahraji, tam mě ale zpravidla vždy spíše zoškliví – což mě také baví.
Jakým způsobem jste se dostala k takové práci?
Hrála v tom roli náhoda a také tajný a velký sen. A také dřina a trocha odvahy. Prosadila jsem se díky Chebské galerii G4 a jejich workshopu KontAkt Foto a fotografu Vladimíru Židlickému.
Vypadáte úžasně, nemáte někdy strach, že jste ostatním modelkám trnem v oku? Nepotkáváte se se závistí?
Tak předně děkuji za pochvalu. Se závistí? Pokud mi nějaká modelka skutečně závidí například fotogeničnost, pak je dost možné, že já jí zase závidím třeba dlouhé nohy. Nikdy se mi s tím žádná nesvěřila, mám tu čest pracovat většinou s příjemnými a krásnými slečnami a ženami. Co na to Vaše rodina? Pochybuji, že by je někdy napadlo, že tohle budu dělat. Takže jsou možná ještě pořád trochu překvapení. Babička si mě asi představovala jako učitelku v jejích šlépějích. Ale moje fotky se doma všeobecně, myslím, líbí…
Jak Vás vidí přátelé ze Stříbra? Stýkáte se?
Moji přátelé ze školních let se docela rozprchli, ale s několika se stýkám a moc ráda, posílám tímto pozdrav i do Černošína! A jak mě vidí? Tak určitě trochu jako exota, kterým jsem byla vždycky. To se nezměnilo. Ale zábavného exota, doufám.
Co je Vaším největším koníčkem?
Je to fotografování, grafika, modelkování, móda a makeup. Takže vlastně to, co dělám pořád.
A stíháte i něco jiného, třeba četbu, zahradničení a pod?
Zahradničím tak maximálně tak s nákupním košíkem v obchoďáku. Četbu jsem dřív milovala, ale dnes na ni nemám vůbec čas. Ráda si ale beru knihu alespoň na cesty, abych ty dlouhé hodiny nějak zabila. Ráda se dívám na filmy, jsem především horrorový fanoušek, a na seriály. Také chodím ráda do posilovny a hraji lasergame, občas si střihnu nějakou počítačovou hru.
Máte nějaké životní motto?
To ani nemám, nikdy jsem na to moc nemyslela. Jsou však texty, se kterými se velmi ztotožňuji. Třeba text písně od Cat Stevense z filmu Harold a Maude: “If you want to sing out, sing out, and if you want to be free, be free, ’cause there’s a million things to be!“
Co byste přála čtenářům do nového roku?
Hlavně zdraví, přátelství a lásku, protože to je základ štěstí… a kdyby se náhodou něco nedařilo, tak hodně nadhledu a materiálních radostí, protože to se taky hodí.
www.facebook.com/Kkoblenovafoto z archivu Karolíny Koblenové
Fotogalerie
Komentáře
Sdílet článek
