Jezírko láká turisty nejen svou zvláštní barvou, ale i typickým sirným zápachem. Voda z něj prý navíc léčí. Hromnicko je malebný kraj severně od Plzně. V 19. století bylo jednou z kolébek českého chemického průmyslu. Právě památkou na toto období je jedinečné jezírko, které je dnes chráněné jako přírodní památka. Jezírko přišlo ke své načervenalé barvě právě v devatenáctém století, kdy se v Hromnicích v lomu vyráběla dýmavá kyselina sírová, lidově nazývaná vitriol. Po opuštění lomu vzniklo současné jezírko dlouhé asi 190 a hluboké až osmnáct metrů. Dešťová voda i dnes prosakuje zdejšími haldami a vlastně naplňuje jezírko slabou kyselinou sírovou. Traduje se, že když tu ještě v padesátých letech běhali kluci v plátěnkách, druhý den jim upadly podrážky. Teď už má načervenalé jezírko jen slabý obsah kyseliny, přesto se v něm neudrží žádné formy života kromě řas. Na druhou stranu prý zdejší voda působí léčivě. Blahodárné účinky má na ekzémy a řada lidí si ji proto odnáší v lahvích domů.
Zajímavé je i to, že v zimě jezírko zamrzá dřív než klasické vodní nádrže. A v jeho blízkosti si můžeme prohlédnout i barokní sousoší Krista, Jana Nepomuckého a svatého Jakuba. Je tu jako vzpomínka na dobu nebezpečné těžby břidlice, při níž zahynuli dva horníci.
