Národopisné muzeum vystavuje České národní karty

Pojem národní obrození je běžně vnímán jen jako úsilí o záchranu a oživení českého jazyka a následně snahy o politickou emancipaci českého národa v Rakouském císařství.

Cílená propagace v Plzni

Následně Rakousko-uherské monarchii, v období od závěru 18. století do vzniku samostatného československého státu v roce 1918. Je to doba Václava Tháma, Tylových divadelních her a prvních nakladatelství vydávajících v českém jazyce, pokračující buditelskou činností Karla Havlíčka Borovského, objevem a následným sporem o Rukopisy a posléze vrcholící jednáním exilových politiků směřujícím k národní samostatnosti.

Ve stínu činnosti těchto velkých mužů a dějinných události zůstávají poněkud skryty i jiné snahy, které přispívaly k národnímu uvědomění a k rozvoji národní hrdosti. V zástupu těch, kteří nevstoupili do čítanek a učebnic dějepisu zůstávají všichni, jejichž podpora obrozeneckého snažení spočívala v obyčejné práci, ve střádání grošíků na nové Národní divadlo či v denním používání a udržování českého jazyka. Dnes se nám může jako okrajové zdát, že projevem národní hrdosti bylo označení živnosti českým jménem. Každý takový počin, stejně jako používání češtiny na výrobcích, tak jak to příkladně dokládají právě mistři kartářského řemesla, však mohl v dobových souvislostech představovat riziko ohrožující samu existenci živnosti.

Výstava České národní karty poukazuje na tu část národně osvobozeneckých snah, které byly spojeny s osobním životem poddaných rakouského císaře. Prostřednictvím karet přináší pohled do míst, kde se lidé scházeli a bavili - uvádí do bytů a salónů různých společenských vrstev, proniká do lidového prostředí hostinců a krčem. Na všech těchto místech se hrály karty. Hry byly různé - hrála se Bulka a Taroky, později Mariáš a další, dnes již nejednou zapomenuté hry.

Síla karet byla především v jejich všednosti. Denně je braly do rukou desetitisíce lidí a obrázky na kartách promlouvaly ke všem stejným jazykem. Přinášely známé a oblíbené výjevy z národní historie, připomínaly významné osobnosti českých dějin, zachycovaly všem známé architektonické památky, nemalého uplatnění našly rovněž motivy národopisné. Karty tak jednoduše vnímatelnou a působivou obrazovou formou napomáhaly utvářet a udržovat vztah k českému prostředí a jeho tradicím. Mimoděk i cíleně, někdy jen bezděčně ve chvílích zábavy, jindy a často pravidelně a opakovaně, tak české motivy na kartách účinně přispívaly k rozvoji národního sebeuvědomění.


Výstava představuje nejzajímavější ukázky kartářské tvorby, které dokumentují výše uvedené snahy. Tematicky řazená expozice seznamuje například s tarokovými kartami s vedutami Prahy vytvořené Andreasem Krapingerem v Praze již kolem roku 1830 či s obdobnými kartami s českými hrady a zámky vydané dalším pražským kartýřem Václavem Severou v revolučním roce 1848. Kartami se stavbami z Plzně a okolí je zastoupen plzeňský Martin Mischka. Karty s národně laděnými tématy z 2. poloviny 19. století zastupují práce Franze Macchiho či Emanuela Naumanna a zejména proslulé Národní Matiční karty vydané roku 1893 podle návrhů „malíře z nejnárodnějších“ Mikoláše Alše.


Početný výběr karetních her ze sbírek členů Clubu sběratelů hracích karet a sbírek Západočeského muzea v Plzni doplňují jedinečné ukázky tiskových desek a nátisků  zapůjčených z Národního muzea a Národního technického muzea a dobová dokumentace.

Výstavu připravilo Západočeské muzeum v Plzni, p. o. ve spolupráci s Clubem sběratelů hracích karet, o. s.

Západočeské muzeum v Plzni - Národopisného muzea Plzeňska, nám. Republiky 13, Plzeň, 26. 10. 2018 - 21. 1. 2019


The Loop Jazz Club

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
ČNSO studio

Hlavní zprávy

 

ČEZ - Čistá energie zítřka