Vznikla u příležitosti 130. výročí jeho narození a převozu ostatků z chrámu sv. Petra ve Vatikánu do katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, který se uskutečnil letos v dubnu. Expozici nazvanou Josef kardinál Beran: Milostí boží jsem, co jsem. tvoří fotografie, textové informace, ale i několik desítek Beranových osobních věcí. Společně ji připravilo město Plzeň, Biskupství plzeňské a členové rodiny kardinála Berana. Výstava bude v mázhauzu radnice na náměstí Republiky 1 přístupná zdarma až do 13. prosince.
„Na jaře roku 2018 došlo k významné události, při níž byla po dlouhých 49 letech naplněna poslední vůle kardinála Berana. Podle ní si přál, aby jeho tělesná schránka spočinula v milované vlasti. Symbolicky se tak stalo v tomto roce, tedy sto let po založení samostatného Československa. Město Plzeň se chtělo připojit k této významné události a rozhodlo se uctít jednoho z nejvýznamnějších plzeňských rodáků jedinečnou výstavou,“ řekl primátor města Plzně Martin Baxa.
Autorem výstavy je David Brabec, syn paní Danuše Brabcové, praneteře kardinála Berana. Rodina tak vnáší do expozice řadu osobních vzpomínek i artefaktů, které patří do rodinné pozůstalosti. Další artefakty zapůjčilo Arcibiskupství pražské ze svých archivních sbírek. „Smyslem výstavy je představit návštěvníkům a veřejnosti slavného plzeňského rodáka Josefa kardinála Berana nejen jako silnou osobnost, která odolala tlaku obou totalit, jež poznamenaly Evropu ve 20. století, ale ukázat také Josefa Berana — člověka. Muže, který se navzdory drsným zkušenostem smál, chápal slabosti druhých a odpouštěl,“ uvedl David Brabec.
I proto je výstava členěna do tří bloků. První představuje Josefa kardinála Berana tak, jak jej zná širší veřejnost. Jako kněze, vězně dvou totalit (z nichž ta druhá jej odsoudila bez rozsudku) a jako vyhnance, který nepřestal svou vlast milovat a šířil o ní povědomí po celém světě. Druhá jej pak představuje jako plzeňského rodáka, ukazuje jeho korespondence, neznámé a dosud nezveřejněné fotografie, které jej spojují s Plzní. Třetí blok je věnován jeho touze vrátit se do vlasti a naplnění tohoto přání na jaře letošního roku.
„Velmi mě těší, že síla osobnosti pana kardinála Berana dalece překračuje církevní hranice a můžeme tak společnými silami jeho odkaz znovu podtrhnout touto expozicí v Plzni. Věřím, že nás bude výstava, stejně jako život pana kardinála, inspirovat a přesvědčovat o tom, že konání dobra má obrovský smysl, i přes všechny překážky, které nám život přináší,“ uvedl Tomáš Holub, biskup plzeňský.
„Kromě panelů, které ve fotografiích a textech přibližují život a smrt Josefa kardinála Berana, mají návštěvníci plzeňské výstavy příležitost prohlédnout si více než šedesát Beranových osobních věcí, které laskavě zapůjčilo Arcibiskupství pražské. I tyto exponáty představí Josefa Berana jako muže víry i světských radostí a starostí. Muže, jehož více než padesát let staré myšlenky možná začínáme chápat až nyní,“ doplnila Jana Komišová, vedoucí Odboru prezentace a marketingu Magistrátu města Plzně.
Životopisná data:
Josef Beran se narodil jako první ze sedmi dětí 29. prosince 1888 v Plzni v Prokopově ulici číslo 20. Otec Josef, ač pocházel z dělnického prostředí, byl učitelem, matka Marie byla dcerou malíře Ignáce Lindauera. Rodina se poměrně často stěhovala, posledním místem, kde pobýval i Josef Beran, byla Křížova 479. Malý Josef pět let navštěvoval obecnou školu pro hochy a následně c. k. české státní gymnázium v Plzni v Husově ulici. Po studiu na gymnáziu se rozhodl pro kněžskou dráhu. Odešel do Říma, kde studoval na papežské univerzitě filozofii a teologii (1907 – 1911). Kněžské svěcení získal 10. června 1911, v roce 1912 završil svá studia doktorátem teologie. Poté odjel do Plzně, kde 5. července sloužil svou první mši svatou na domácí půdě. Jeho prvním kaplanským místem od roku 1912 byly Chyše u Žlutic, od ledna 1914 do vypuknutí války působil v Praze na Proseku a pak v Michli. Mimo jiné jako kaplan pečoval o hluchoněmé v Útulku sv. Josefa v Krči a od roku 1917 byl dvanáct let katechetou a pedagogem na učitelském ústavu školských sester U sv. Anny v Praze na Novém Městě. V roce 1925 se stal ředitelem všech řádových škol. Od roku 1928 přednášel jako suplent a od roku 1929 jako asistent pastorální teologie na teologické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1932 až 1942 byl rektorem Arcibiskupského semináře v Praze. Po 17. listopadu 1939 byl často vyslýchán gestapem, po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha byl zatčen, internován a krutě vyslýchán ve věznici na Pankráci. Poté byl převezen do koncentračního tábora v Terezíně, následně až do osvobození vězněn v koncentračním táboře Dachau, kde přežil tyfové onemocnění. Při návratu z koncentračního tábora se Josef Beran nejprve zastavil v rodné Plzni u maminky a příbuzných v Bolevci. Již 25. května 1945 se vrátil do Prahy a plně se zapojil do práce rektora Arcibiskupského semináře, stal se úřadujícím místopředsedou Arcidiecézní katolické akce a zástupcem Pražského ordinariátu a Arcidiecézního svazu katolické Charity. Dne 17. dubna 1946 byl prezidentem republiky jmenován řádným profesorem teologické fakulty UK v Praze. Dne 4. listopadu 1946 byl papežem Piem XII. jmenován 33. pražským arcibiskupem. Dne 8. prosince přijal biskupské svěcení. Ve strahovském klášterním kostele pronesl veřejně 18. června 1949 jedno ze svých posledních kázání, o den později katedrálu Sv. Víta obsadili členové Lidových milicí a příslušníci StB. Následovala arcibiskupova internace. Dne 5. října 1963 podepsal po dohodě se Svatým Stolcem slib socialistické republice a bylo mu oznámeno, že mu prezident udělil milost a arcibiskup byl převezen do Mukařova u Říčan. Příval návštěv byl ovšem trnem v oku politickým odpůrcům a tak byl přestěhován do Radvanova u Mladé Vožice, kde byl přístup k němu velmi ztížen. Dne 10. ledna 1965 jmenoval papež Pavel VI. Josefa Berana kardinálem. Zpráva o jmenování byla zveřejněna 25. ledna 1965. Dne 19. února 1965 mu vláda umožnila odlet do Říma bez možnosti návratu do vlasti. Dne 22. února 1965 byl v Římě přijat do sboru kardinálů a převzal odznaky kardinálské hodnosti. V roce 1968 mu lékaři zjistili rakovinový nádor a v srpnu se podrobil operaci. Dne 25. ledna 1969 přednesl pro český lid ve Vatikánském rozhlase projev k činu Jana Palacha, který se upálil na protest proti okupaci Československa vojsky tzv. Varšavské smlouvy. Dne 14. února sloužil mši sv. společně s papežem Pavlem VI. v kostele sv. Klimenta v Římě při výročí 1100 let od smrti sv. Cyrila. Na svátek sv. Jana Nepomuckého 16. května 1969 se zúčastnil oslavy tohoto patrona české bohoslovecké koleje Nepomucenum. Druhý den 17. května 1969 dopoledne zemřel. Josef Beran je mimo jiné autorem řady knih a spisků, regionu svého rodiště věnoval knihu Staroplzenecké kostely.
