Při slavnostním shromáždění v Obřadní síni plzeňské radnice dále v pondělí ocenil šest významných osobností historickou Pečetí města Plzně. Plaketu obdrželi historik a archivář Jaroslav Douša, architektka Anna Hostičková, spoluzakladatel muzea americké armády Patton Memorial Pilsen Milan Jíša, výtvarník, signatář Charty 77, politik Vladimír Líbal, režisér, scénárista a kameraman Jan Loučím a památkář Petr Marovič. Slavnostního předání ocenění se společně s primátorem Martinem Baxou zúčastnili náměstkyně Eliška Bartáková, radní David Šlouf, poslanci Parlamentu České republiky, biskup Tomáš Holub či zástupci Plzeňského kraje.
Primátor Martin Baxa ve svém proslovu připomněl, že ocenění města Plzně jsou udělována u příležitosti 101. výročí vzniku samostatného Československa a současně blížícího se 30. výročí sametové revoluce. „Cena města Plzně a městská historická pečeť jsou významná ocenění, jsem rád, že naše město má v jejich podobě možnost oceňovat občany, kteří vynikli ve své práci, kteří svá povolání cítí spíše jako poslání, kteří svým umem, nápady, poctivostí a znalostmi obohacují nejen sami sebe a svou práci, ale především nás všechny. A také oceňovat ty, kteří ve svém životě neuhnuli ze svého názoru a dokázali se za něj postavit i za cenu perzekucí. Považuji tedy přímo za svoji povinnost právě tyto lidi oceňovat. Tito lidé představují hodnoty, které, jakkoliv jsou dnes tolik znejistělé, jsou pro nás důležité,“ uvedl ve svém proslovu primátor města Plzně Martin Baxa.
Cenu města Plzně získala lékařka Milena Králíčková, která pracuje od roku 1996 na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, je lékařkou na Gynekologicko-porodnické klinice ve Fakultní nemocnici v Plzni a prorektorkou Univerzity Karlovy pro studijní záležitosti. Cena města Plzně byla profesorce Mileně Králíčkové udělena za studium příčin neplodnosti a důvodů selhání léčby neplodných párů. Studium pohlavních buněk realizuje v Biomedicínském centru Lékařské fakulty a na Ústavu histologie a embryologie LF UK v Plzni. V letech 1998–1999 pracovala v Bostonu v Massachusettské všeobecné nemocnici a věnovala se zde genetickým příčinám poruch plodnosti. Po svém návratu v roce 2000 je výukovou i výzkumnou oporou Ústavu histologie a embryologie LF UK v Plzni, který nyní devátým rokem vede. Od začátku budování výzkumného Biomedicínského centra byla aktivní členkou jeho vedení. Je členkou Rady pro výzkum, vývoj a inovace Plzeňského kraje, předsedkyní Rady celoživotního vzdělávání Univerzity Karlovy a ambasadorkou Fulbrightovy komise. Je autorkou více než 93 původních vědeckých prací, z toho 67 publikací v časopisech s impact factorem, které již byly citovány více než 970x, což mimo jiné dokumentuje dosah a ohlas její výzkumné práce.
Historickou Pečeť města Plzně získaly následující osobnosti:
Jaroslav Douša za dlouholeté a přínosné působení v Archivu města Plzně, rozsáhlé aktivity v oboru archivnictví, organizování přednášek a exkurzí pro studenty. Jaroslav Douša byl městským archivářem. V rámci svojí archivářské práce uspořádal, inventarizoval či zrejstříkoval okolo jedné stovky fondů. Po nástupu do čela plzeňského městského archivu pokračoval ve vydávání uznávaného sborníku Minulostí západočeského kraje a také spolupořádání plzeňských sympozií o 19. století v rámci Smetanovských dnů. Vedle toho pokračoval v tradici archivu v pořádání přednášek a přednáškových cyklů s historickou tematikou. Stěžejním jeho badatelským tématem je pobyt císařského dvora Rudolfa II. v Plzni v letech 1599–1600 a jeho širší souvislosti. Je spoluautorem Dějin Plzně v datech. Vedle odborných statí se J. Douša věnoval také popularizaci historie. Počet jeho tematicky pestrých textů přesáhl počet sedmi set.
Anna Hostičková za přínosné působení na poli plzeňské architektury, včetně působení v Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně, popularizaci historie a plzeňské architektury a organizování přednášek. Anna Hostičková nastoupila v listopadu 1987 na Útvar hlavního architekta města Plzně, pozdější Útvar koncepce a rozvoje města Plzně, kde pracovala jako vedoucí projektant až do svého odchodu do penze. Věnovala se především práci na centrální oblasti města, spolupracovala s kolegy z Brna na přípravě územního plánu historického jádra, velkou část pracovního času zabrala spolupráce s odborem památkové péče. Ani po odchodu do penze se nepřestala zajímat o svůj obor. Věnuje se osvětové činnosti na poli architektury, především pak její historie. Její jméno je spojeno s Plzeňskými dvorky či s mnoha příležitostnými přednáškami.
Milan Jíša za zásluhy při zakládání a následném vedení Muzea generála Pattona v Plzni, aktivní udržování odkazu generála G. S. Pattona v období totality a za dlouholeté zásluhy při organizování Slavností svobody v Plzni. Má významné zásluhy při dlouholeté dokumentaci, záchraně a zpracovávání historických faktů a v neposlední řadě za prezentaci osvobozeného města Plzně a regionu v roce 1945 u nás v České republice, v Evropě a v USA. Zároveň je také spoluorganizátor Slavností svobody v Plzni. V regionu je známým historikem, badatelem a sběratelem materiálních i nemateriálních připomínek k osvobození města Plzně a zejména Plzeňského kraje. Milan Jíša přiměl již před rokem 1989 generace mladých lidí k bližšímu zájmu o vojenskou historii a také k objektivnímu pohledu na události 2. světové války v souvislosti s osvobozením města Plzně, západních a jihozápadních Čech 3. americkou armádou generála G. S. Pattona v roce 1945.
Vladimír Líbal za přínosné působení na poli kultury a umění, angažovanost v občanském životě, aktivity ve výtvarném, divadelním a literárním světě a za dlouholeté působení v čele Odboru kultury Magistrátu města Plzně. Živil se v oboru výtvarná propagace, věnoval se nejrůznějším kulturním aktivitám výtvarným, divadelním i literárním na okraji či za okrajem legality. Jeho celoživotním tématem je Frank Zappa, takže na přelomu 70. a 80. let také produkoval se svými přáteli v Mělníku hudební divadlo převážně na muziku, témata a texty tohoto amerického hudebníka, které se satirickou formou zabývalo tehdejší politickou a společenskou situací a se kterým objížděli celou republiku. Tím se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. Na protest proti uvěznění spoluautora těchto divadelních produkcí Heřmana Chromého podepsal prohlášení Charty 77 a zapojil se do plzeňských nezávislých aktivit. Ilustroval jediné barevné samizdatové vydání knihy pohádek Čert má kopyto či pohádky Egona Bondy. V listopadu 1989 spoluzakládal Občanské fórum v Plzni a v Klabavě. Po roce 1989 se Vladimír Líbal angažoval politicky i kulturně, podílel se na novém vytváření kulturní sféry v Plzni, 12 let pracoval jako vedoucí magistrátního Odboru kultury. Patří mezi iniciátory založení sbírky Artotéka města Plzně (1996).
Jan Loučím za dlouholeté zásluhy v oblasti filmové tvorby a dokumentaristiky, především dokumenty zachycující významné plzeňské akce a události nebo časosběrné snímky rekonstrukcí a staveb plzeňských lokalit. Jan Loučím je režisérem, kameramanem, scénáristou, autorem námětu, pomocným režisérem, producentem. Natočil dokument Člověk z ráje, Ta naše povaha česká, Entente Florale, Finále – přerušená přehlídka z roku 2007, Živá voda Čech nebo Historické minipříběhy a kuriozity točené pro ČT. V roce 1991 založil první regionální televizi v západních Čechách. Jan Loučím je ale také plzeňským patriotem. Formou různých dokumentů zachytil mnoho významných akcí, podstatnou roli v historii města hrají jeho časosběrné dokumenty zachycující změnu různých lokalit nebo dokument Povodeň z roku 2002. Natočil také film Ze srdce zvon je dokumentem o výrobě nových zvonů pro katedrálu sv. Bartoloměje.
Petr Marovič za dlouholeté působení v Odboru památkové péče Magistrátu města Plzně, především aktivní činnost pro záchranu a ochranu památkových hodnot města Plzně. Petr Marovič zastával 30 let pozici vedoucího magistrátního odboru památkové péče. To, jak dnes historické jádro Plzně vypadá, je z velké části právě jeho zásluhou – například oprava Františkánského kláštera, reprezentativní Měšťanská beseda, budova divadla Josefa Kajetána Tyla či budova renesanční radnice. Věnoval se území Městské památkové rezervace Plzeň jako celku. Důraz kladl na podobu veřejného prostoru. Petr Marovič se podílel na popularizaci památkové péče či na publikacích o historii Plzně, neocenitelnou pomocí byla pro autory zejména jeho schopnost perfektně identifikovat na historických fotografiích již dávno zaniklá místa. I po odchodu do penze nadále dohlíží například na náročnou opravu katedrály sv. Bartoloměje.
