O loutky se zajímal od útlého dětství (členem amatérského souboru se stal v 7 letech, tehdy také začal odebírat časopis Československý loutkář). V r. 1966 absolvoval v oboru herectví na brněnské konzervatoři (sám zde později učil). Studium režie a dramaturgie na loutkářské katedře DAMU ukončil v r. 1970. V té době však už byl rok zaměstnán jako režisér a dramaturg v brněnském Divadle RADOST, kde působil až do roku 1979 a externě i později. Z inscenací, které vytvořil v Brně, jmenujme alespoň Brdečkova „Kouzelníka Žita“, Ghelderodovy „Slepce“, Dürrenmattova „Dvojníka“ (toho si pak zopakoval v polské Poznani), Gogolův - Uhdeho: „Nos“, Apollinairovy „Prsy Tiréziovy“, exupériovskou montáž „Prosím, nakresli mi beránka“ a Hrubínův „Špalíček veršů a pohádek“. Režíroval téměř ve všech českých loutkových divadlech (připomeňme Bradfordova „Černošského Pánaboha“ v NAIVNÍM DIVADLE v Liberci, či „Míčka Flíčka“ v pražském ÚLD), v činohře i v poetické vinárně. Po téměř třech letech na „volné noze“ nastoupil v r. 1982 jako dramaturg a režisér do plzeňské ALFY, kde (s přestávkou v letech 1986-88) působí dodnes, a to téměř výhradně už jen jako dramaturg. Z inscenací v Plzni jmenujme „Baladu z hadrů“ V + W (s novými předscénami J. Suchého), „Poklad baby Mračenice“ L. Dvorského, Smočkovo „Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho“ (s maňásky), Gogolův - Uhdeho „Plášť“ (1985) a Prévertovy „Pohádky pro nehodné děti“.
V letech 1985 - 1997 byl pedagogem KALD DAMU (z toho 7 let na plný úvazek). V letech 1993 - 1999 byl šéfredaktorem časopisu LOUTKÁŘ, do něhož napsal desítky článků. Zpracoval také textovou část reprezentativní publikace „Plzeňské loutkářství - historie a současnost“ a do knihy „Cesty amatérského divadla“ napsal kapitolu o českém amatérském loutkářství v letech 1970-89. Přispěl i do sborníku „Jan Schmid“ o zakladateli Ypsilonky a do publikace „Umění českého Západu“. Ve spolupráci s NAIVNÍM DIVADLEM vydal knížku o historii festivalu Mateřinka. Výrazně se podílel na realizaci výstavy Ateliér Jiřího Trnky v rámci projektu Plzeň EHMK 2015 (umělecká cena města Plzně) a na řadě dalších pozoruhodných výstav.
Je autorem řady loutkových her (převážně dramatizací) a montáží: „Broučci“, „O černém klobouku a duhovém míči“, „Můj deštník je jako balón“ (libreto loutkové opery V. Wernera, Čsl. rozhlas), „O mašinkách“ (spolu s V. Schilderem), „Rozmarné léto“, „Cirkus PEPÍK“, „Aláddínova kouzelná lampa“, „Prcek Tom a Dlouhán Tom“, „Voda čerstvosti“, „Královský poker“ ad.
Autorsky se podílel na proslulé inscenaci „Tři mušketýři“. Pro DJKT v Plzni zpracoval scénáře k inscenacím „Limonádový Joe“ a „Fantom Morrisvillu“. Provedl desítky dramaturgických úprav. Jako autor spolupracoval i s ČT, Čsl. rozhlasem (zde i jako režisér), a s dabingem (mj. česká verze seriálu o rodině Smolíkově).
Za režii získal individuální ceny na SKUPOVĚ PLZNI v letech 1970 a 1971 a hlavní cenu v r. 1974, na festivalu MATEŘINKA individuální ceny v letech 1979 a 1983, hlavní cenu v r. 1981. Za dramaturgii byl na SP oceněn v letech 1980, 1986, 2000, 2002 a 2006. Spolu s T. Dvořákem a I. Nesvedou byl nominován na Cenu Alfréda Radoka (2007) za „Tři mušketýry“ (to je inscenace - rekordmanka: nasbírala po celém světě 21 cen a hraje se jedenáctým rokem).
V Divadle Alfa začal Pavel Vašíček pracovat od roku 1982. Jeho prvním titulem byla již zmíněná „Balada z hadrů“. Od té doby vytvořil pro divadlo dlouhou řadu dramatizací a jako dramaturg se podílel na desítkách inscenací. Byla to například inscenace hry L. Smočka „Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho“, Gogolův „Plášť“, Prévertovy „Pohádky pro nehodné děti“ a mnoho dalších. Zatím poslední byla dramatizace knihy Daniely Fischerové „Pohoršovna“ (premiéra únor 2016). Pavel Vašíček také připravil program mnoha ročníků festivalu Skupova Plzeň. S Alfou spolupracuje i nadále. V současné době připravuje výstavu, věnovanou legendě plzeňského loutkářství Josefu Skupovi u příležitosti jeho mnoha letošních výročí.
Pavlu Vašíčkovi gratulujeme!
