Na to svými návrhy autonomních tramvají odpověděli studenti Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara společně se svými kolegy z fakult strojní, zdravotnických studií a ekonomické. Téma zadala společnost Škoda Transportation, s jejímž zástupci studenti své interdisciplinární týmové semestrální práce konzultovali. Svoji vizi budoucnosti městské kolejové dopravy zpracovali studenti v rámci mezifakultního výukového projektu DESING+, probíhajícího každoročně na Západočeské univerzitě v Plzni (ZČU).
Jaké systémy a materiály se budou používat? Jak se dynamicky řízená doprava projeví v designu? Jakou zvolit velikost vozů? Jak vytvořit pro cestující příjemné prostředí? Co očekává provozovatel, cestující a další účastníci provozu? Budou mít důvěru ke stroji bez řidiče? Na tyto otázky studenti hledali odpovědi ve spolupráci s odborníky ze společnosti Škoda Transportation.
Na vstupu přitom byly jen počty a skladba přepravovaných osob a typická kolejová síť, vedoucí historickými centry evropských měst. Vše ostatní mohli studenti definovat dle vlastního uvážení. V podstatě „na zelené louce“ tak mladí designéři z plzeňské Sutnarky, konstruktéři z Fakulty strojní, odborníci na bezpečnost a ochranu zdraví z Fakulty zdravotnických studií a na marketing z Fakulty ekonomické v průběhu zimního semestru navrhli dvě autonomní tramvaje, které v únoru představili hodnotitelské komisi.
„Mezi hlavní témata patřilo rozčlenění interiéru, například odstranění tyčí, aby se u dveří nehromadili cestující a zrychlil se jejich nástup a výstup. Tématem konstrukce a designu exteriéru bylo navrhnout stroj vhodný pro sériovou výrobu, reflektující technický pokrok,“ vysvětluje Jan Korabečný, vedoucí ateliéru Produktový design II. Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU. „Pro odhad možností techniky jsme vycházeli z historických zkušeností. Za posledních 20 let narostla kapacita baterií asi o 25 procent, lze tedy předpokládat, že dále poroste. Podobné je to i u konstrukčních materiálů a výrobních procesů. Je také nutné počítat s demografickým vývojem – bude přibývat starších pasažérů a lidí s hendikepem. Zde výborně pracovali studenti Fakulty zdravotnických studií, kteří pomáhali vytvořit ergonomické rozvržení interiéru,“ oceňuje Jan Korabečný.
Tramvaj jako přátelský robot
První tým navrhl autonomní tramvaj na vodíkový pohon, která by pomocí čističky ovzduší zároveň zlepšovala kvalitu vzduchu ve městě. Konstrukce tramvaje počítá pro případ krizové situace se skrytým místem pro řidiče. Designér Kryštof Rozumek představil inovativní řešení interiéru, kde se pomocí zvýšených bočnic snažil navodit pro sedící pasažéry pocit bezpečí. Tyto prvky zároveň zpevňují celý skelet navrženého vozu. Difuzně osvětlený strop a obložení přírodním materiálem dotvářejí příjemnou atmosféru ve voze. Student navrhl také takový systém držení, který má přimět cestující uvolnit po nastoupení do tramvaje prostor dveří. V exteriéru použil druhý designér v týmu David Muk jednoduché zaoblené tvary se zvýrazněním prostoru dveří. Cílem bylo vytvořit tramvaj jako přátelského robota, který lidem nabídne pohodlné cestování v klimatizovaném prostoru a s řadou užitečných služeb a který navíc díky automatizovaným externím defibrilátorům či SOS komunikátorům může fungovat i jako „pojízdný záchranář“.
Tramvaj jako umělecký objekt
Druhý tým zvolil pro svoji tramvaj bez řidiče bateriový pohon. Designéři Tomáš Cibulka a Tereza Machů navrhli tramvaj celkové délky 12 metrů, opatřenou měchy, které slouží jako deformační zóny a jsou schopny pohltit energii případného čelního nárazu. „Hodně jsem se inspiroval moderní architekturou,“ říká Tomáš Cibulka, který navrhoval exteriér tramvaje. „Tramvaj by měla být jako socha, umělecký objekt, který povýší estetickou úroveň města,“ přibližuje. Požadovanou variabilitu interiéru zajistila Tereza Machů vysunovacími sedačkami, které například po větším koncertě či fotbalovém zápase budou zatažené, aby tramvaje byly schopné pojmout co nejvíce pasažérů.
„Chtěl jsem, aby studenti návrhy nezatěžovali mnohdy pitoreskně působícími prvky, které se přejímají ze světa automobilového designu, a aby důstojně pracovali s logem Škoda. Centrální a symetrické umístění loga podporuje podprahové vnímání pořádku a navozuje pocit dobře odvedené konstruktérské práce,“ přibližuje Jan Korabečný. „Více menších vozů jezdících častěji je asi největší devizou pro zvýšení komfortu cestujících, kteří tak nebudou muset na tramvaj čekat,“ dodává. „Obecně jsem od studentů vyžadoval minimalistický a nekonfliktní typ designu. Je třeba myslet na to, že tramvaj bude v provozu 20 až 30 let. Pokud lze dva body spojit přímkou, spojme je přímkou. Nekomplikujme a zbytečně netvarujme věci, které se tvarovat nemusí. Pokud máme nalákat lidi do prostředků hromadné dopravy, musíme udělat systémové změny – změnit dekor nebo tvar sedaček nestačí,“ konstatuje pedagog Sutnarky Jan Korabečný.
Pro vysokou kvalitu a rozsah projektů udělila hodnotitelská porota dvě první místa. „Obě autonomní tramvaje vypadají skvěle. Studenti přemýšleli nad tím, jaká je struktura cestujících, komplexně uvažovali o bezpečnosti a o ekonomickém využití prostoru tramvaje,“ hodnotí návrhy produktový manažer společnosti Škoda Transportation Jiří Vokoun. „Ceníme si, že studenti se zabývali tím, že je potřeba společnost na vývoj připravit, a plánovali, jak by se v jednotlivých krocích měly technologie nasazovat,“ dodává.
S 3D modely tramvají, které vytvořili, studenti dále pracují. Na 2. dubna, kdy se uskuteční mezinárodní workshop DESING+, připravují prezentaci ve virtuální realitě. Pomocí speciálních brýlí tak bude možné prohlédnout si exteriér tramvaje a projít se jejím interiérem. Na instagramovém profilu Fduls_plzen_design bude možné si pomocí aplikace prohlédnout tramvaj také ve smíšené realitě. Ve svém chytrém telefonu tak lidé uvidí, jak by tramvaj vypadala třeba na zastávce, odkud každý den vyrážejí do práce.
