"Vlaštovčáka Vláďu a jeho samičku Violu, jak si je místní okamžitě pojmenovali, jsme ve čtyřech až šesti lidech naháněli v obrovské prodejně, bez možnosti otevření oken, mezi ukázkou obkladů koupelen a keramiky. Členitý terén, kovové rámy pod stropem, nesoucí nespočet světel, lampiček, kabelů a atypicky zkosené stropy, světlíky, okna atd. umožňovaly vlaštovkám se nejenom dobře schovat, ale i odhalit všechny naše odchytové sítě a taktiky. Bylo to náročné, ale nakonec mi díky třem houževnatým dívkám z účtárny a jednoho obchoďáka podařilo po hodině a půl obě vlaštovky odchytit," líčí náročný zásah šéf zvířecích záchranářů Karel Makoň.
Ona tři děvčata si podle něj opravdu zaslouží uznání, jelikož běhat hodinu a půl s poměrně těžkou odchytovou tyčí v ruce, tleskat a snažit se natlačit obratnou vlaštovku do ornitologické sítě, bylo náročné. Nakonec se ale odchyt podařil a obě vlaštovky po okroužkování byly vypuštěny na lokalitě k ostatním vlaštovkám lovícím mouchy vedle objektu.
A jak že se Vláďa a Viola do prodejny dostali? "Je to jednoduché, vlaštovky hnízdí uvnitř objektů, budov, chlévů, stájí a podobně. Prodejna Keramika Soukup jim svým provedením pravděpodobně připomínala něco jako stáj či kravín, a tak se oba vydali otevřenými zadními dveřmi pro zásobování a zaměstnance okouknout vnitřní interiér. V budově na ně však nečekal ustájený skot, ani koje pro ušlechtilé koně,
ale dlaždičky, koupelny, světla a neprostupné skleněné plochy. Najít cestu zpět ven jim pak navíc komplikovalo nejenom složité členění budovy a umělé osvětlení, ale pravděpodobně i velký pohyb zákazníků a personálu prodejny. Sám jsem byl překvapen, kolik lidí v takovéto provozovně pracuje a jak je členitá a velká," uzavírá Karel Makoň.
