Historie, poezie a malířství jsou si navzájem symboly a natolik se vzájemně podobají, že když píšeš historii, maluješ, a když maluješ, skládáš poezii.
Miguel de Cervantes y Saavedra
Tak jako v Cervantesově citátu z románu Persiles a Sigismunda ocitá se i tvorba Zdeny Kolečkové (narozena 1969 v Ústí nad Labem) na pomezí či v symbióze několika žánrů a oborů. V částečně retrospektivní výstavě připravené pro Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech a nazvané Metafyzika ztráty se autorka pohybuje na pomezí umělecké výpovědi, která v průběhu více než dvou dekád zaznamenává intimní rovinu jejího života, a terénního výzkumu geografické a sociokulturní oblasti, jíž se kdysi říkalo Sudety. Narativní linie načrtnutá prezentovanými díly, kterou spoluutvářejí objektivnější glosy a subjektivnější sebezpytující analýzy, reflektuje prožitky a zasuté vzpomínky dítěte vyrůstajícího v syrové atmosféře severočeského pohraničí, dojmy mladého člověka euforicky přijímajícího naděje spojené se změnou společenského paradigmatu po roce 1989 i zralé ženy ohlížející se po uplynulém období a sledující aktuální politický vývoj s obavami a znepokojením. V podmanivých monochromních plátnech, pseudodokumentárních fotografických cyklech či subtilních instalačních projektech se Zdena Kolečková usilovně pokouší o kritický soupis euforických nadějí a opakovaných pochybení, aby rehabilitovala očistný a konstruktivní potenciál všech našich minulých ztrát.
