V úterý přivítáme v kostele sv. Prokopa v Nezdicích, postaveného ve třicátých letech 18. stol. nákladem hraběnky Františky Augusty z Törring Jettenbachu, JAROSLAVA TŮMU A LUCII SEDLÁKOVOU HŮLOVOU. Na programu koncertu, který začíná v 19:00 hodin, budou SONÁTY PRO KLADÍVKOVÝ KLAVÍR A HOUSLE z pera Jakuba Jana Ryby, Ludwiga van Beethovena, arcivévody Rudolfa Habsburského či Jana Ladislava Dusíka.
Klavírní sonáty či sonáty pro klavír s jiným melodickým nástrojem byly na přelomu 18. a 19. století velmi oblíbeným koncertním žánrem a zároveň prošly zásadním vývojem. Klavír jakožto nástroj byl však v době klasicismu technickými vlastnostmi i zvukovými možnostmi odlišný od těch dnešních. Housle vypadaly na první pohled úplně stejně, ale jejich zvuk byl jiný především kvůli používání surových střevových strun a jiného typu smyčce. Abychom se interpretací skladeb uváděných na dnešním koncertě co nejvíce přiblížili zvukovému ideálu té doby, budeme hrát na kopie dobových nástrojů: kladívkový klavír neboli fortepiano z dílny Paula McNultyho podle vídeňského nástroje Walter & Sohn z roku 1806 a housle podle vzácného nástroje Giuseppe Guarneri del Gesu ‘Leduc’ z roku 1745 z dílny českého houslaře Dalibora Bzirského.
Hned na to, ve středu 23. září zavítáme s festivalem poprvé do Měcholup u Předslavi. Zde se v kapli sv. Apoleny, která až do 20. století patřila ke komendě řádu maltézských rytířů, představí s BACHOVSKÝM PROGRAMEM trojice výtečných interpretů v čele s dramaturgem festivalu VÍTEM ASCHENBRENNEREM, který rozezní zdejší restaurované varhany, přičemž sekundovat mu budou dvě půvabné houslistky ANETA ROTTOVÁ A SOŇA BAŘTIPÁNOVÁ. Koncert začíná rovněž v 19:00 hodin.
Kompletní provedení patnácti Bachových tříhlasých sinfonií, BWV 787–801 představuje dramaturgické jádro programu pro tento večer. Köthenský knížecí kapelník uveřejnil tyto sinfonie v roce 1723 společně s patnácti dvouhlasými invencemi jako součást tzv. Auffrichitige Anleitung (řádný návod). Oba cykly obsahují drobné dvoustránkové kompozice (rozsah byl zvolen tak, aby nebylo nutné během hry otáčet stránky partu) ve všech tehdy používaných durových a mollových tóninách do čtyř křížků a bé. Kompozice jsou řazeny podle vzestupné škály vždy nejprve v durové a poté mollové tónině. Dramaturgickým zpestřením a dokladem neutuchající bachovské inspirace v dnešní době je kompozice Partita č. 2 pro sólové housle mladého plzeňského skladatele Václava Špírala, nositele Plzeňského Orfea z r. 2017.
