Tlumme nadšení

V současné době je poměrně často v médiích zmiňováno připravované zřízení Evropského fondu strategických investic (EFSI). Tento fond má dle předpokladu podnítit na příští tři roky investice až ve výši 315 mld.eur. To samozřejmě může vzbuzovat a určitě i vzbuzuje velké naděje jak u veřejnosti, tak u podnikatelských subjektů.

Nechci nikomu brát jeho nadšení, ale přijde mně korektní případná přehnaná očekávání mírnit. Samotné zřízení EFSI je jen jedním ze tří pilířů, které mají, dle „Roční analýzy růstu roku 2015“ Evropské komise, přinést oživení evropské ekonomiky. Zbývajícími dvěma pilíři jsou : Obnovení závazku ke strukturálním reformám a Fiskální odpovědnost.

K nim se zde ale vzhledem k omezenému prostoru vyjadřovat nechci. Myslím, že sám použitý pojem „obnovení“ hovoří o dosavadním plnění strukturálních reforem (trhu produktů, služeb a práce, důchodové, sociální ochrany …) dostatečně. Fiskální odpovědnost se pak nedá, a to ani ze strany Evropské unie, od vlád jednotlivých členských států nijak vynutit. Závisí spíše na míře odvahy nalít svým občanům tak říkajíc „čistého vína“ a ohrozit tím své znovuzvolení v dalším volebním období.

Ale raději zpět k lákavým 315 mld.eur investic. Zásadním problémem může být již samotný způsob, jakým Evropská komise k tomuto číslu dospěla. Počáteční kapitál, se kterým Jean-Claude Juncker ve svém plánu počítá, činí totiž pouhých 21 mld.eur. Jedná se o 8 mld.eur z evropského rozpočtu (opravdové peníze), použité na získání garancí ve výši 16 mld.eur. A když přidá Evropská investiční banka (EIB) dalších 5 mld. vlastních garancí, je částka 21 mld.eur „na světě“. Použije se na vydání dluhopisů za 60 mld.eur. Použitím dalšího „pákového efektu“ – zapojením soukromého sektoru, jsme u vytoužených 315 mld.eur. Není přitom vůbec jisté, zda k podnícení nové úvěrové aktivity u bank skutečně dojde.

Nedostatek finančních zdrojů ale nemusí být ani tím nejzásadnějším problémem pro oživení investic. Evropa a s ní i ČR potřebuje především vytvořit prostředí, ve kterém mají firmy pro investice přirozené podmínky. A tím stávající prostředí s vysilujícím a stále měněným systémem daňového zatížení, prostředí s přebujelou byrokracií určitě není.

Rozhodně ale nechci tvrdit, že zřízení EFSI je krokem špatným směrem. Pouze se obávám, že není tím podstatným řešením nakumulovaných problémů v Evropě a že jeho výsledky nejspíše nebudou tak pozitivní, jak bychom si mohli a měli přát.