Miloš Zeman oznámil udělení vyznamenání paní Vitáskové, která je jeho velkou podporovatelkou, s obrovským předstihem. Podle všeho tak v rádiu Frekvence 1 spíše reagoval na spekulace, že by se Vitásková mohla stát novou hradní kancléřkou místo Vratislava Mynáře. To prezident vyloučil. Jsme ale u něj zvyklí, že mnoho věcí, jež řekne, pak neplatí.
Vitásková dotace kritizovala správně
Otázkou teď je, proč by vlastně Alena Vitásková měla nějaké státní vyznamenání dostat. Domnívám se, že s podobným oceněním by se mělo hodně šetřit a že by se měli vybírat pouze lidé, kteří udělali skutečně něco velmi výjimečného. Dělat jen dobře svoji práci, dokonce dělat věci, jež jsou nějakým řádem uloženy, není přece nic výjimečného. To se týká i Vitáskové, ale i mnoha osob, kterým už Zeman vyznamenání dal.
Alena Vitásková vedla Energetický regulační úřad od roku 2011 do loňska. Vystupovala i proti firmám provozujícím solární elektrárny. Kritizovala zejména státní podporu pro tento typ elektráren, jenž, jak správně připomínala, vedl ke zdražování elektřiny. O provozovatelích pak často mluvila jako o solárních baronech, někdy jako o mafii. Tato kritika však pramenila z výkonu její funkce, měla to dělat tak či tak. To není důvod k udělení vyznamenání. A že při tom prokázala určitou odvahu? I to k takové práci patří.
Zeman se řídí jen tím, co vyhovuje jemu
Pokud bychom to brali do důsledků, tak by státní vyznamenání musely dostat desetitisíce osob, které prokázaly nějakou odvahu. Vojáci, policisté, hasiči, záchranáři, někdy i lékaři, učitelé či lidé v jiných povoláních. Často ale jejich větší či menší odvaha pramení z charakteru jejich práce. To platí i pro Vitáskovou a její kritiku solárních baronů.
Kdo je skutečným hrdinou a kdo je skutečně odvážný, to bývá většinou výsledkem velmi subjektivního hodnocení. V roce 100. výročí založení Československa bych od prezidenta republiky čekal speciálnější výběr vyznamenaných osob. Je k tomu ideální příležitost. Jenže Miloš Zeman se jako vždy řídí jenom tím, co vyhojuje jemu, ne tím, co by odpovídalo zájmům státu a vážnosti chvíle, jež nás na podzim čeká. Ostatně viděli jsme to při jeho březnovém inauguračním projevu, který se změnil v teatrální vystoupení prostoupené zlobou a výčitkami.
