Hokejistu Martina Straku v Plzni asi nikomu není nutné představovat. V rozhovoru, který s ním vedl starosta Městského obvodu Plzeň 3 David Procházka, prozradil, proč se s bráchou hádají a třeba i to, jestli se ještě chystá na led. Martin Straka a starosta David Procházka se znají několik let, proto si v rozhovoru tykají.Martine, jak je u repre?Naskočil jsem do toho v covidové době a popravdě si to moc neužívám. Všechno je hodně očesané, člověk ani nemá možnost se jít podívat na tréninky ostatních mužstev, protože tě do hlediště nepustí. Těšil jsem se na to, ale teď je z toho takový rozporuplný pocit. Spoustu věcí, které jsem chtěl vidět, vidět nemůžu. Teď se chystá mistrovství světa, ale prakticky nikdo se tam nedostane, bez fanoušků to není ono. Hokej se dělá kvůli lidem, když tam pak nejsou, je to hodně zvláštní.V repre jste dva Plzeňáci. Mám pravdu?Ano, je to tak. Já jsem tam nováček, Jarda Špaček už má něco za sebou. Byl tam asi čtyři roky s Pepou Jandačem, s Láďou Vůjtkem. Já se teď učím nové věci.A líbí?Líbí se mi to, ale těšil jsem se i na ty hokejové velmoci, abych viděl, jak vypadají tréninky. Tahle možnost tuto sezónu bohužel zatím nebyla.A co plzeňští Indiáni? Jaké to pro kluky je, hrát před prázdnou tribunou?Nedávno jsme se o tom bavili se Špačkem a Nedvědem, že obdivujeme kluky, když hrají bez diváků. Není tam ta energie a atmosféra, kterou fanoušci vytvoří. V play-off tě ženou diváci, ale když jsou v O2 aréně prázdné tribuny, kde je normálně 18 tisíc lidí, tak je to těžké. V každém případe byl plzeňský hokej v základní části pěkný. Co se ale stane, že poslední zápas v základní části soupeře doslova rozklepeme a pak ze tří zápasů ani jednou nedokážeme vyhrát. Co za tím je?Každý, kdo hokej zná, ví, že základní část je „nějaká“ soutěž, ale play-off je pak úplně něco jiného. Je to tak, že hráči, kteří v základní části nehrají takzvaně do těla, aby byli úspěšní v play-off, musí tak začít hrát. Všichni musí naskočit na jednu vlnu, musí přepnout na jiný level, aby dělali to, co mají. Bojovali, hráli do těla. Nasazení v play-off je to nejdůležitější, tam nerozhodují hezké góly, ale bojovnost a nechat tam srdce a třeba se nechat i zranit. Kdo tohle dokáže, je úspěšný. My jsme tohle nedokázali změnit. Nenaskočili jsme na vyšší level.Neměl jsi v tenhle okamžik chuť naskočit na led? Dal bys to ještě?To už bych nedal, vlak mi dávno ujel. Kluci mají takovou kondičku, že i kdybych trénoval s nimi, tak už bych to nezvládnul fyzicky.No a co Jarda Jágr? Ten je přibližně stejně starý. Obdivuji, že ho to v tomhle věku baví. Mě už potom nebavilo každý den se oblékat do výstroje a trénovat. Jeho to očividně baví, má do toho chuť, ale měl by zvážit, kdy je čas přestat. Jestli má chuť každý den tam jít a bojovat s mladými hráči, tak ho obdivuji. Já už ji neměl.Máš pocit, že z Plzeňáků jsi to dotáhl nejdál?Myslím, že Jarda Špaček má víc medailí. Má stejnou jako já z olympiády, ale má minimálně dvě zlaté
z mistrovství světa. Takže o jednu medaili lepší než já.Tak to už asi bohužel nezvrátíš, ale možná na té trenérské pozici, kde jste spolu, by mohla ještě nějaká medaile cinknout. Teď bychom určitě zlatou dovézt chtěli, celý český hokej už by to potřeboval.Kdo má největší zásluhu na tom, že jsi začal hrát hokej?Jednoznačně táta. Vedl k tomu mě a bráchu Michala. Táta sám hrával fotbal a trochu hokej a my jsme zkoušeli také hrát obojí. Jednou táta řekl, že do balonu umí kopat každý, ale bruslit a jezdit s pukem, to každý neumí a bylo rozhodnuto. Ale i mě to k hokeji víc táhlo, takže zvítězil hokej.Probíráte s bráchou problémy plzeňského hokeje?Bohužel někdy ano, pak se u toho dost hádáme. Manželky už nám to zakázaly, takže když je rodinná sešlost, nesmíme se bavit o hokeji, protože se vždycky pohádáme.Měl jsi nějaké hokejové vzory? Kdo tě nejvíc ovlivnil?Většinou jsem si šel svojí cestou. Když jsem byl malý, a někdo se mě ptal, jestli mám nějaký vzor, tak jsem odpovídal, že Vincenta Lukáče. Byl to hráč Československé ligy a tátovi se hodně líbil, já jako kluk jsem na tátu hodně dal. S odstupem času to pak byl hokejista z Pardubic Ota Janecký. V té době jsme neměli možnost koukat na NHL, takže nebyla ani příležitost si nějaký vzor najít.V devatenácti letech jsi odešel do NHL. Jaké jsi měl pocity, když jsi odcházel?Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Nebyl jsem na vojně, bydlel jsem u rodičů, občas jsem někam odjel tak na dva týdny, ale jinak jsem zůstával u maminky a tatínka. ?? A najednou jsem měl letět někam do Ameriky…. Nejdřív jsem letěl na měsíc a půl do Edmontonu, abych se naučil alespoň anglicky, protože ve škole jsme se učili jen ruštinu. No ale tam nás bylo deset Čechů, a jak myslíš, že to dopadlo, když jsme společně chodili na angličtinu? No, neuměl jsem vůbec nic.
Nicméně to byl úplně jiný životní styl. Po měsíci se mi začalo stýskat, nebyl jsem vůbec zvyklý být tak dlouho pryč z domova. Myslím si, že vojna asi byla k něčemu dobrá, protože se kluci museli postarat sami o sebe. Já měl doma maminku, která mi všechno zajistila, a najednou jsem zůstal někde mimo domov, sám v pětimilionovém městě. Začátky byly hodně těžké.Na který tým z NHL vzpomínáš nejraději?Asi Pittsburgh Penguins, tam jsem začínal, a po nějaké době jsem se zase vrátil. Byl jsem v klubu celkem devět leta a za tu dobu jsem tam měl i spoustu známých. Takže ze všech mužstev asi nejvíc vzpomínám na Pittsburgh.Co první gól v NHL? Pamatuješ si na něj?Vím, že to bylo nějak pozdě, sezóna už dlouho běžela, ale datum si nepamatuji. Vím, že kluci už si mysleli, že gól ani nedám… Vzpomínám si, že to byl odražený puk a já jsem to tam doklepnul. Bylo to při zápase s New Yorkem.Náš vedoucí tiskového oddělení, tvůj velký fanda, tvrdí, že to bylo 20. února 1993.(smích) Přesné datum jsem fakt nevěděl.Mluvíš do toho trenérům tady v Plzni?To ne, jen když se na něco zeptají, tak jim řeknu svůj názor. Nemluvím jim do toho, protože kdybych někoho odvolával nebo vyhazoval, tak by mi mohl říct, že ho vyhazuji za to, co mu říkám, že má dělat. Každý má svoji hlavu, každý si to dělá podle sebe. Když chce znát můj názor, tak mu ho řeknu, ale pak už je to jen na něm, aby si ho vyhodnotil. Co je potřeba udělat proto, aby Plzeň získala zase pohár?Trochu se to odvíjí od finanční situace. Týmy, co jsou nahoře každou sezónu, jako Sparta, Třinec, Kometa, jsou finančně stabilní a o hodně dál. My máme čtyři až pět top hokejistů, oni jich mají deset. Když jim někdo vypadne, snadno mají náhradu. Pak je to také o tom, že musíte poskládat mužstvo, mít hvězdu a skvělého gólmana. A je to také o štěstí, musí se to prostě sejít.Moc bych si přál, aby se to sešlo, jak říkáš. Tobě přeji hodně úspěchů u reprezentace a našim Indiánům přeji, aby do sbírky přibyl další cenný „kýbl“.
