Zatímco Václav Pikeš ze Sušice ve čtvrtek absolvoval jubilejní 400. bezpříspěvkový odběr, tak Jiří Čiháček z Klatov si připsal odběr už s pořadovým číslem 402. Legendám klatovské transfuzky poděkoval i ředitel nemocnice MUDr. Jiří Zeithaml, primář oddělení klinických laboratoří MUDr. Richard Pikner, Ph.D. a samozřejmě vedoucí lékařka transfuzního oddělení MUDr. Jana Zítková. Předali jim mimo jiné diplomy a dárkové poukázky do Lékárny Klatovské nemocnice.
Loni 63letý Jiří Čiháček začal v Klatovech darovat krev už v roce 1974, tedy ve svých 19 letech. Odběry zprvu přidával po jednotkách, neboť krev lze darovat nejvýše pětkrát do roka. V 90. letech ale vedle tzv. plné krve začal poskytovat i plazmu. A protože plazmu lze darovat v kratším intervalu, dosáhl loni v lednu na magickou hranici 400 odběrů.
Po ní odběry omezil, ale rozhodně neskončil. „Dělám to s přesvědčení, že je to správné, že tím pomáhám ostatním lidem, a někomu třeba i zachráním život. Proto chodím dál. Už ale dávám jen krev a chodím na výzvu transfuzního oddělení, když moji skupinu potřebují,“ říká Jiří Čiháček (na snímku vpravo).
Jiří Čiháček (63 let), Klatovy
•402 bezpříspěvkových odběrů
•80 odběrů krve (cca 34 litrů)
•322 odběrů plazmy (225 l)
Václav Pikeš (59), Sušice
•400 bezpříspěvkových odběrů
•66 odběrů krve (28 l)
•334 odběrů plazmy (234 l)
S Václavem Pikešem už posbírali všechna možná ocenění od Medailí prof. Jánského, přes Kříže Českého červeného kříže až po nejhodnotnější Plaketu Dar krve – dar života, která se uděluje za 250 bezpříspěvkových odběrů krve a jejích složek. „Škoda, že nejsou ještě další ocenění, třeba za každých dalších padesát odběrů. Ne že by takových dárců bylo nějak moc, ale určitě jsou a bylo by milé je takto připomenout," říká Václav Pikeš, který s dárcovstvím začal v 90. letech a samozřejmě i on v Klatovech kombinuje darování plné krve a plazmy. Darování zatím omezit nehodlá a domnívá se, že v 59 letech pro něj není ani hranice 500 odběrů nepřekonatelná.
Dárců, kteří dosáhli hranici 400 bezpříspěvkových odběrů krve a jejích složek, jsou podle informací Českého červeného kříže v České republice jen jednotky. Absolutním rekordmanem v počtu odběrů je Zdeněk Duběnka z Kostomlat na Nymbursku, který loni dosáhl na hranici 600 odběrů, za což se dostal do české knihy rekordů a získal státní vyznamenání od prezidenta republiky.
Nemá rád pohled na krev, přesto absolvoval 400. odběr
Má za sebou 66 odběrů plné krve a dnes absolvoval v Klatovské nemocnici 334. odběr krevní plazmy. Václav PIKEŠ ze Sušice tak dosáhl celkem na 400 bezpříspěvkových odběrů krve a jejích složek. Úctyhodné číslo. Ale také překvapivé u člověka, který nemá rád pohled na krev.
Kdy jste s dárcovstvím začal a co vás k tomu vedlo?
Že bych daroval krev, jsem sice zvažoval už od 80. let, ale nakonec jsem se pro první návštěvu rozhodl až v březnu 1993. Chtěl jsem prostě dělat něco prospěšného, nějak pomáhat. A tohle mi přišlo, že to mohu dělat trvale, není to nijak moc zatěžující, lze to dělat při práci a přitom ten pocit – někoho pomoci uzdravit, někomu zachránit život – je obrovský.
O rok později jsem začal dávat plazmu a odběry krve a plazmy kombinoval. Přece jen uplatnění plazmy je univerzálnější, má mnohem delší expirační dobu a nehledí se tam na krevní skupinu, kterou já nemám až tak vzácnou, takže se stávalo, že jí bylo dost a nemusel jsem darovat tak často.
Jaký to byl pocit sedět v odběrovém křesle tehdy v 90. letech a dnes?
Hodně se toho tady změnilo. Dřív byla transfuzka v jiné budově a i technika a vybavení pokročilo. Dříve trval odběr plazmy déle, bralo se jí míň a cítil jsem, jak mne to vysává. Teď je to rychlejší, příjemnější a odebere se trochu víc. Co se nezměnilo, je ten pocit, že dělám něco pro dobrou věc. To mi pořád těší. A taky se nezměnilo, že nemám rád pohled na krev nebo jak mi píchají do ruky. Na to se nesmím koukat.
Absolvoval jste všechny odběry v Klatovech?
Plazmu ano. Krev je ale možné darovat i mimo oddělení, a klatovská transfuzka proto objíždí i města na Klatovsku a Domažlicku a dělá odběry takzvaným výjezdovým způsobem. Zhruba dvacetkrát jsem tak byl na krvi přímo u nás v Sušici. Jinak ale jen v Klatovech. Spočítal jsem, že jsem na odběry a zpět najezdil 23 280 kilometrů. Naštěstí pracuji u železnice, takže jsem nemusel platit plné jízdné.
Omezíte dárcovství po dosažení mety 400 odběrů?
Ne, nemám důvod. Nedělám to kvůli číslu. Dokud jsem zdravý, chci dávat dál. Aktivním dárcem mohu být do 65 let, takže mám ještě pět let čas. Možná se přiblížím jinému kulatému číslu. Není nepřekonatelné.
Máte informaci, kolik je takových dárců jako Vy v republice?
Odhaduji, že čtyři sta odběrů může mít v republice kolem deseti možná patnácti lidí. Známý je pan Duběnka a myslím, že v Královéhradeckém kraji a na Ostravsku jsou dva dárci, kteří mají přes 500 odběrů. Ale úplně přesně to bohužel nevím. Je škoda, že po plaketě Dar života za 250 odběrů už není další ocenění. Nemáme tak možnost se setkávat a zjistit, kdo a jak v dárcovství pokračuje. Je otázka, jestli to vůbec někdo ještě centrálně eviduje.
Ví vaše okolí, že jste tak pilným dárcem? A jak na to hledí?
Plno známých to ví. Myslím, že to vnímají pozitivně. Vlastně jsem k dárcovství přivedl i syna. Jinak si ale myslím, že ve společnosti se to přehlíží. Není to doceněno. Třeba dříve firmy dárce uvolňovaly nebo jim poskytly náhradní volno, když šli darovat. Dneska už to moc nedělají. Také bych pro mnohočetné dárce uvítal nějaká zvýhodnění, třeba slevy na veřejné služby.
