V Plzni v sobotu uplynulo 100 let od prvního vystoupení Hurvínka. Výročí připomíná venkovní výstava ve Smetanových sadech, naváže červnová expozice v Západočeském muzeu i festival Skupova Plzeň.
Hurvínek má pověst věčného rošťáka. Včera mu ale v kalendáři přistálo kulaté výročí — v sobotu 2. května 2026 uplynulo v Plzni přesně 100 let od jeho prvního vystoupení. Město si tak připomnělo jednu z nejslavnějších postav českého loutkářství, která se zrodila právě zde.
Oslavy se promítají i do programu v centru města. Ve Smetanových sadech se v sobotu otevřela venkovní panelová výstava Hurvínkovi k narozeninám! Připravilo ji Západočeské muzeum v Plzni ve spolupráci s městem. Výstava stručně mapuje vznik Hurvínka, představuje jeho tvůrce a připomíná, jak se postava v průběhu let vyvíjela. V sadech je nyní instalováno sedm panelů.
Hlavní jubilejní projekt teprve přijde. Interaktivní výstava Hurvínek 100 – Z Plzně do Plzně začne v pátek 12. června 2026 v hlavní budově muzea v Kopeckého sadech a potrvá do 4. dubna 2027. Podle pořadatelů má spojit historii s hravými prvky a představit Hurvínka i jeho nejbližší „rodinu“ včetně Spejbla, Máničky, Žeryka a paní Kateřiny.
Do oslav se zapojí také Skupova Plzeň, mezinárodní festival loutkového a alternativního divadla. Letošní ročník proběhne od 9. do 14. června 2026 a výročí Hurvínka bude jedním z hlavních motivů. Program a termíny zveřejňují organizátoři na webu Skupova Plzeň.
Hurvínek se jmenoval až později. Podle archivních poznámek se v prvních letech objevovala oslovení Spejblík nebo Spejblátko. Původ dnešního jména vysvětlují různé teorie. Jedna směřuje ke staročeskému výrazu hurvín, jiná ho spojuje se slovní hříčkou pracující s obratem „třikrát hurá do vínku“. V zákulisí se traduje i pikantnější historka, že se původně uvažovalo o jiném počátečním písmenu.
Nejdříve tu byl Spejbl. Na plzeňských prknech se objevil už v sezóně 1919/1920. Podle návrhu Josefa Skupy ho vyřezal plzeňský řezbář Karel Nosek. Diváky ze začátku nezískal — působil jako ušatý bručoun v neforemném fraku, měl rukavičky a dřeváky, což bylo na tehdejší poměry zvláštní.
Zlom přinesla nová loutka. Hurvínka z vlastní iniciativy vyřezal řezbář Gustav Nosek a Josef Skupa mu začal dávat hlas. Nejprve býval chápán jako Spejblův kamarád, ale postupná reakce publika změnila jejich vztah — Hurvínek se stal Spejblovým synem a vznikla dvojice, která se udržela na scéně celé století.
První Hurvínek vypadal jinak než dnes — byl drobnější a měl delší nos. Hned od začátku ale fungovalo jedno: uměl výrazně koulet očima, což diváky bavilo. Oblečení se v počátcích měnilo častěji, postupně se však ustálil typický vzhled: krátké šedé kalhoty se šlemi, bílá košile s límcem a dřeváky.
V roce 1930 se ke postavám přidaly další stálé postavy: Hurvínkova kamarádka Mánička, na jejímž vzhledu se podílel i mladý Jiří Trnka, a pes Žeryk. Právě v té době se Josef Skupa definitivně vydal na profesionální dráhu a divadlo se stalo jeho hlavním povoláním. Ochrannou známku pro Spejbla a Hurvínka si nechal zaregistrovat již dříve.
Soubor z Plzně jezdil na zájezdy a hrál i za protektorátu. V lednu 1944 byl Skupa zatčen kvůli poslechu zahraničního rozhlasu; podle dobových záznamů skončil ve vězení a loutky mu zabavili. Po válce se Divadlo Spejbla a Hurvínka přesunulo do Prahy. V 50. letech se do souboru přidal Miloš Kirschner, který postupně převzal hlavní role i vedení. Po Skupově smrti v roce 1957 navázal na jeho práci a rozvíjel repertoár dál.
Jubileum v Plzeňském kraji doprovází i nápad „cestování“ loutky. Oslavy začaly zhruba rok před výročím, kdy se Hurvínek ve spolupráci s krajany symbolicky vydal kolem světa; organizátoři jeho cestu průběžně mapovali na sociálních sítích. Podle nich se loutka vrátila 28. dubna, poslední zastávkou mělo být Chicago.
V posledních letech se Hurvínek objevil i v nečekané roli: v roce 2022 se jeho miniaturní figurka dostala na oběžnou dráhu Země jako součást českého vesmírného projektu.