Jan Ságl, Věra s volavkou, 1969

digitální tisk na plátně, 112 x 79 cm

Inv. č.: F 297

Jan Ságl (nar. 25. března 1942 v Humpolci) začal fotografovat ve svých patnácti letech. Po maturitě na SVVŠ v Humpolci se začal živit jako nezávislý fotograf. V druhé polovině šedesátých let spolupracoval s časopisy Výtvarná práce a Výtvarné umění. Fotografoval výstavy a práce významných umělců své doby (př. Jiřího Koláře, Huga Demartiniho nebo Karla Malicha) a zároveň dokumentoval akce své manželky, výtvarnice Zorky Ságlové. Společně se též podíleli na výtvarné podobě koncertů undergroundových skupin The Primitives Group a The Plastic People of the Universe. V jeho životě i tvorbě hrála významnou roli krajina, která oběma manželům poskytovala únik z reality totalitního režimu. Až do konce sedmdesátých let fotil černobíle. V roce 1979 začal pracovat s barvou – snímky si sám vyvolával. V roce 1984 začal spolupracovat se zahraničními obrazovými agenturami a časopisy. V témže roce mu vyšly obrazové publikace Jihočeská krajina a Severozápadní Čechy. V roce 1989 spoluzakládal Pražský dům fotografie. Po revoluci se nadále věnoval fotografování krajiny – vždy ho zajímalo propojení člověka a krajiny. Od roku 2000 začal používat digitální fotoaparát. V roce 2007 vyšla kniha Art kult. Nadále se věnuje fotografování krajin u nás i v zahraničí a dokumentuje lidské činnosti spjaté s přírodou (např. zpracování mořské soli v Bretani nebo pěstování vína v Pavlově)

Jan Ságl za sebou má řadu samostatných i kolektivních výstav. Galerie Klatovy / Klenová mu v roce 2024 uspořádala výstavu „Šel sem se psem (Walking the Dog)“, která představila soubor fotografií, které nafotil v období covidové pandemie, kdy byla volnost našeho pohybu omezena protipandemickými opatřeními a jednou z mála povolených volnočasových aktivit bylo například venčení psa. Jan Ságl tehdy zachycoval detaily přírody a krajiny v blízkosti vlastního domu v obci Středokluky u Prahy.

Na představené fotografii Věra s volavkou zachytil mladičkou Věru Jirousovou s volavkou purpurovou. Věra Jirousová měla velmi kladný vztah ke zvířatům, především k ptákům. O tuto volavku pečovala od jejího vylíhnutí. Ochočený pták se stal jejím společníkem a i po jeho smrti (která byla krutou součástí zastrašování ze strany tajné policie StB) se k symbolu volavky vracela.