Šumavský samotář je zpátky. Tetřev hlušec byl na pokraji zániku. Dnes se znovu vrací do hor

Tetřev hlušec na Šumavě umí uzavřít cestu, aniž by se pohnula závora. Stačí, že je v dané lokalitě „dlouhodobě doma“, a lidé se do části lesa prostě nedostanou. Správa parku ale upozorňuje, že nejde o polovinu mapy – omezení se týkají něco přes deset procent území Národního parku Šumava. I tak se tetřev občas ocitá v roli protivníka výletníků.

Tento „strážce klidu“ má však za sebou příběh spíše jako znovuzrození. Tetřev hlušec kdysi obýval velkou část českých lesů. Mezi první a druhou světovou válkou byl běžný v pohraničních horách na Čechách i na Moravě, ale i ve vnitrozemí. Historické prameny zmiňují zhruba 12 tisíc jedinců.

Od umíráčku k první stovce

Pak přišel pokles. Už v roce 1967 stát omezil lov tetřevů zákonem. Nejprve přestal být povolen lov samic, lov kohoutů byl zakázán o jedenáct let později. V roce 1973 ustal lov tetřevů i v Bavorsku.

Z podhůří Šumavy tetřevi zmizeli úplně; jihovýchodní část pohoří byla na hraně. Lepší podmínky si udržely pouze západní a centrální části Šumavy, díky nepřístupnému hraničnímu pásmu a vojenskému prostoru.

První odhad početnosti na Šumavě provedla správa parku v roce 1991: zhruba 100 jedinců. Populace byla prakticky na pokraji vyhynutí. Důležité bylo vymezení klidového území na velké části Modravských slatí, kde přežila největší souvislá populace. Pomohla i ochrana „ostrovních“ populací, především v Královském hvozdě na Železnorudsku. Naopak z Trojmezné tetřevi téměř vymizeli.

Tetřev se začal znovu ukazovat v devadesátkách

Ve druhé polovině 90. let se situace začala měnit. Podle správy parku početnost mírně rostla a tetřevi se objevovali i v lokalitách, kde dříve nebyli pozorováni – například na Smrčině nebo znovu na Trojmezné.

Detektivka v lese - DNA z trusu a přepočítaná čísla

V roce 2009 odstartoval rozsáhlý monitoring na Šumavě a v Bavorském lese, při němž odborníci využili rozbory DNA. Dva roky sbírali tetřeví trus zaměstnanci správ národních parků i dobrovolníci. Vědci tak zjišťovali mimo jiné souvislosti se stresovými hormony a snažili se spočítat skutečnou početnost tetřevů v oblasti.

Modelové výpočty původně ukázaly, že v letech 2009 až 2011 žilo na Šumavě 556 tetřevů. Asi třetina měla být mimo národní parky – v CHKO Šumava a v ptačích oblastech Grosser Arber, Kleiner Arber a Schwarzeck. V roce 2025 ale správa parku nechala výsledky překontrolovat a zjistilo se, že v odhadu byla chyba. Opravený údaj pro toto období je zhruba 470 jedinců.

Podobná chyba se podle správy objevila i u dalších dvou rozsáhlých monitoringů. Po přepočítání modelů přišla korekce, která čísla zpřesnila – a zároveň potvrdila hlavní závěr: trend je pozitivní.

Monitoring z let 2016/2017 tak po opravě neukázal původních 605 jedinců, ale téměř 645. Poslední sčítání po korekci vyšlo na 765 jedinců místo dříve uváděných 867.

Kritická hranice padla

Správa uvádí, že společná populace na Šumavě a v Bavorském lese překročila kritickou hranici 470 jedinců, kterou odborníci považují za nezbytnou pro dlouhodobé přežití druhu v regionu. Tetřevi se navíc během třiceti let vrátili i do míst, odkud dříve zmizeli.

Správa parku zároveň připouští, že s rostoucí populací by se za určitých podmínek mohl uvolnit přístup k hraničnímu přechodu Modrý Sloup. Šumava ale zůstává podle ní hlavním místem s životaschopnou populací tetřeva ve střední a velké části západní Evropy mimo Alpy. Některé části území tak budou i nadále vyžadovat klid – tetřev si drží své „tiché zóny“ a park mu v tom dělá bodyguarda.

Víc světla, víc borůvek, víc hmyzu

Podle správy parku pomohla přísná ochrana tetřevích okrsků, ale také změny v lese. Polomy a kůrovcová kalamita prosvětlily velké plochy dříve souvislého smrkového porostu. Ve světlinách a mezi padlými stromy teď více plodí borůvky a brusinky. Přibylo i hmyzu, který je klíčový zejména pro kuřata.

Další sčítání správa plánuje pravděpodobně ke konci aktuální dekády. A tetřev? Ten bude dál dělat to, co umí nejlépe: být znát tím, že ho skoro nikdo nevidí.