Velká synagoga připomene osudy plzeňských Židů. Výstava ukáže příběhy rodin zničených holocaustem

Osudy židovských rodin z Plzně a okolí připomene výstava Šoa – Holocaust plzeňských Židů, která se uskuteční od 1. července do 31. srpna 2026 ve Velké synagoze v Plzni. Expozice návštěvníkům přiblíží konkrétní lidské příběhy i dramatické období, kdy se po Mnichovu v roce 1938 a po německé okupaci v březnu 1939 začal každodenní život židovských obyvatel rychle měnit.

Výstava ukazuje cestu od prvních zákazů, ponižování a vylučování ze společnosti přes ztrátu práce, majetku a domovů až po deportace a vraždění ve vyhlazovacích táborech. Nezůstává však jen u obecných dějin. Staví především na osudech konkrétních lidí, kteří žili v Plzni a v obcích dnešního Plzeňského kraje jako sousedé, spolužáci, kolegové nebo známí.

Příběhy na sedmnácti panelech

Expozice je postavena na sedmnácti mobilních panelech. Návštěvníci na nich najdou dobové dokumenty, výstřižky z tisku, osobní fotografie, portréty i přehledy transportů. Součástí jsou také historické a současné snímky míst spojených s holocaustem.

Významnou část materiálů se podařilo doplnit díky vzpomínkám a pomoci příbuzných obětí. Právě osobní rovina dává výstavě silný rozměr. Za čísly a historickými daty se znovu objevují konkrétní tváře, rodiny a životy, které nacistická perzekuce brutálně přerušila.

Pamětníci a ti, kteří přežili

Součástí výstavy jsou také příběhy pamětníků a lidí, kteří pronásledování přežili. Patří mezi ně například plzeňská rodačka a světově uznávaná cembalistka Zuzana Růžičková. Jako patnáctiletá byla v lednu 1942 deportována do Terezína, později prošla také Osvětimí a válku přežila. Po osvobození se vrátila do Plzně.

Její příběh připomíná, že holocaust není vzdálenou kapitolou učebnic dějepisu. Dotkl se konkrétních lidí z konkrétních ulic, škol, domů a rodin. Výstava proto pracuje nejen s historickými fakty, ale i s osobní pamětí.

Co se stalo s plzeňskými Židy

Židovská komunita měla v Plzni dlouhou tradici a byla výraznou součástí života města. Její přítomnost dodnes připomíná i Velká synagoga z konce 19. století, kde bude výstava v létě 2026 k vidění.

Zlom přišel po nástupu nacistické moci. V lednu 1942 vyjely z Plzně a okolí tři transporty do ghetta v Terezíně. Lidé byli před odjezdem soustřeďováni v sokolovně v dnešních Štruncových sadech. Celkem bylo z Plzně deportováno 2613 židovských obyvatel. Konce války se dožilo jen 209 z nich.

Pro část deportovaných nebyl Terezín konečnou stanicí ani místem delšího pobytu. Více než 1200 lidí bylo krátce po příjezdu posláno dál, do ghett v okupovaném Polsku. Pro mnohé z nich to znamenalo cestu bez návratu.

Výstava se vrací v mobilní podobě

Autorem výstavy je fotograf a dokumentarista Radovan Kodera. Projekt pořádá město Plzeň společně se Židovskou obcí Plzeň, finančně jej podpořil také Nadační fond obětem holocaustu.

Výstava už byla v Plzni představena v roce 2019 v mázhauzu radnice. Díky mobilnímu provedení ji lze instalovat i na dalších místech. Letní uvedení ve Velké synagoze jí však dává mimořádně silný rámec. Právě tato památka je jedním z nejvýraznějších symbolů někdejší židovské komunity ve městě.

Autoři připomínají, že nejde pouze o pietní návrat do minulosti. Cílem výstavy je udržet paměť města a regionu a ukázat, kam může vést nenávist, vylučování a diskriminace, pokud jim společnost postupně ustupuje.