Stejně jako vidět dítě, platilo jako šťastné znamení potkat na Nový rok ráno muže, těhotnou ženu nebo uvidět zapřažený vůz. Naopak setkání se starou ženou a psy se považovalo za zlé znamení. Nový rok byl spojen s koledováním a přáním všeho nejlepšího. Přes obvykle hluboké závěje, mráz a vítr přicházeli už brzy ráno malí gratulanti, často celý zástup dětí, které dostávaly výslužku. Od domu k domu chodil i ponocný, v Kašperských Horách přicházeli blahopřát také kominíci, listonoš a dokonce i místní policajti. A všechny nezbytné práce se musely udělat včas, také platilo, že Jak na Nový rok, tak po celý rok. Po dopolední novoroční mši se v šumavských obcích zašlo ještě před obědem na sklenku do hostince. Odpoledne se sousedé navštěvovali a až do setmění si povídali.
V minulosti lidé na Šumavě tak trpělivě nečekali na půlnoční zlom letopočtu, neholdovali ani tolik alkoholu. Proto se například v Kašperských Horách v 19. století stávalo, že ponocný, který zahájil svoji novoroční obchůzku už od půlnoci, svým zpěvem a vinšováním budil už spící obyvatele.
