S vejprnickým starostou a senátorem Pavlem Karpíškem nás mimo jiné pojí láska k cyklistice. Když jsem zjistil, že právě na kole nejraději projíždí svůj senátní obvod, tedy okresy Plzeň-sever a Rokycany, slovo dalo slovo a vznikla série vyjížděk a článků. Mohli jste si tak přečíst, jak jsme se s Pavlem projeli okolím „jeho“ Vejprnic, okolím Všerub a naposledy i barokní krajinou u Plas a Kralovic. Tentokrát však máme namířeno na Rokycansko.
Letní sobotní dopoledne, počasí ideální a sraz s Pavlem Karpíškem jen kousek od rokycanského náměstí, tak vypadá moje představa příjemně strávené poloviny dne. Jenže Pavlovi jako by se na kolo nechtělo. Má chvíli zpoždění a když přijede, pochopím proč.
Omlouvá se a vypráví o uzavřeném sjezdu z dálnice u Rokycan, který ho zdržel. Naštvaný není, naopak se usmívá a já mu vlastě rozumím. Uzavírka sice aktuálně komplikuje řidičům život, ale čeká je za to odměna. Buduje se totiž úplně nové silniční napojení severního Rokycanska na dálnici D5. To bude věc! Pavel nechal na tomto projektu hodně energie, a tak ho jeho realizace těší, i když zrovna způsobila jeho zdržení. Jindy čekal Pavel na mě, teď to bylo obráceně.
Kola jsou z aut venku a Pavel se se šibalským úsměvem ptá, jestli chci jet nejdříve z kopce nebo do kopce. Znám jeho fyzičku a jeho tempo, a tak chci mít to nejhorší co nejdříve za sebou. Pavel proto udá směr na Osek. Ještě před tím ale projedeme rokycanské Masarykovo náměstí a mě čeká zajímavé vyprávění o historicky cenných domech, které jej lemují. Náměstí je to dlouhé, a tak si vyslechnu skutečně mnoho.
Za chvíli už mi ale do skoku není. Silnice směrem na Osek hodně nepříjemně stoupá hned nad rokycanským koupalištěm. Tady se ale mračí i Pavel, i když kopec za to nemůže. Minuli jsme odbočku k Rokycanské nemocnici. Ta by potřebovala rekonstrukci jako sůl a Pavel Karpíšek její projekt připravil a celou akci podporoval. Teď, když to Pavel nemá v gesci, ale celá věc spí.
Spánek ale rozhodně neusiluje o mě. Funím jako stádo buvolů a radost nemám ani z celkem hustého provozu. Tohle že je oficiální cyklotrasa?
Ještě, že brzy odbočujeme směrem na Volduchy. Kochám se výhledem na Brdy, ale Pavel mě upozorňuje na cosi prý zajímavého hned u silnice. Já tedy vidím jen pole, ale známá cedulka s nápisem Národní přírodní rezervace vše uvede na pravou míru. To tady se nacházejí ty slavné rokycanské kuličky, které ukrývají miliony let staré fosilie.
Projedeme Volduchy, Pavel mi ukáže, že tady, stejně jako v Plzni, mají kostel sv. Bartoloměje a znovu stoupáme, a to fest. No, vybral jsem si to sám. Krpál do Březiny je vážně výživný, stejně jako prohlídka exteriéru březinského zámku. Tomu dalo dvacáté století také pořádně zabrat.
Opouštíme asfalt a míříme stále do kopce. Pavel mě povzbuzuje, že nás čeká nejvyšší bod dnešního švihu. Mou otázku, jestli to znamená, že od teď to bude už jen z kopce, ale nechává bez odpovědi.
Lesní cesta se ovšem pod Rumpálem skutečně narovnává a brzy dostane i zpevněný povrch, to když obkružujeme vrchol Radče. Pavel mi vysvětluje, že jde o nejvyšší vrchol celého Křivoklátska a také, že nejvyšší bod není u paty vysílače, který je vidět už z dálky.
Místní lesy jsou vážně úchvatné. Hezky smíšené, plné elegantních prastarých listnáčů. Houbařům se tu také musí líbit. A vlastně si nestěžuji ani já, protože to jede skoro samo a do Skomelna a do Radnic je to opravdu z kopce.
V Radnicích se Pavel Karpíšek potutelně zeptá: “Chceš vidět židovskou čtvrť, nebo se projet po trailu?“ Musí mu být jasné, že chci oboje. Proto nejprve vystoupáme křížovou cestou ke Kalvarii. Za chvíli jsme na stoupacím trailu místního malého bikeparku. Já tu ještě nebyl, ale Pavel to tu zná. Nejlehčí modrý trail s malebným názvem Hájenka si střihneme i v dnešním turistickém tempu. Je fajn, že tu něco takového vzniklo.
Pak už se vracíme do Radnic, kde mi Pavel ukazuje slíbenou židovskou čtvrť, kostel sv. Václava i další zajímavé domy. Třeba bývalý zámek bych bez jeho nápovědy ve fádní budově na náměstí určitě nenašel.
Opět stoupáme, a to směrem na Břasy a za nimi naopak klesáme přes Stupno a Kříše až k Berounce. Přívoz v Nadrybech nevyužijeme a od nejníže položeného místa dnešního švihu pokračujeme podél řeky proti proudu. To se to jede. Pavel navíc, jak je jeho dobrým zvykem, velmi zajímavě vypráví. O nedalekém vodopádu Dírka, o prastarém hradišti nad námi, o studánkách u Korečnického potoka, který přejíždíme...
Ani se nenadějeme a podél Lužnice stoupáme do Sedlecka. Ne, nebojte, neocitli jsme se v jižních Čechách, takto se jmenuje malý potůček, který teče do Berounky. Ze Sedlecka pak máme namířeno na západ. Asfalt pod koly zmizí a po ostrém sjezdu jsme na louce, přes kterou se vine uzounká pěšinka. Za chvilku je tu lávka přes říčku a po chvíli stojíme u soutoku. Ty já mám rád, a tak mi Pavel udělal radost a vzal mě na místo, kde se Klabava stává součástí Berounky. Ta Klabava, která pramení vysoko v Brdech.
Od nějaké romantiky a sentimentu mě ale odvede stoupání do Chrástu. Tady si na náměstí pochutnáme na výborných zákuscích. Cukry přitom neocenil jen můj jazyk, ale i pomalu ochabující svaly.
Dál pokračujeme proti proudu Klabavy. Cyklostezka nás dovede do Dýšiny. Když projíždíme kolem golfového hřiště, Pavel Karpíšek ukazuje směrem k železniční trati. Tady právě finišují práce na nové zastávce, která místním i pracovníkům v blízkém průmyslovém areálu ušetří hodně času i kroků. Další věc, se kterou tu Pavel pomohl. Takhle má fungovat senátor!
Když se blížíme k ejpovickému jezeru, Pavel mě vybízí k poslední odbočce. Jedeme se pokochat kyšickou návsí, která není památkovou zónou jen tak pro nic za nic. A taky tu vaří skvělé pivo. Pak už slíbená vodní nádrž Ejpovice a za ní vodní nádrž Klabava. Zatímco ta první je rájem všech milovníků vodních radovánek a geologických zajímavostí, z hráze té druhé je nádherný výhled na křivoklátské kopce.
Brzy podjíždíme dálnici D5, což je neklamným znamením, že se blížíme k Rokycanům. Za pár minut jsme skutečně ve třetím největším městě našeho kraje a za chvilku i u našich aut. V nohách máme hodně příjemných šedesát kilometrů a já můžu říct, že mi Pavel zase trochu rozšířil obzory. Jsem zvědavý, kam mě vezme příště.
Autor fotografií: Pavel Karpíšek - Facebook. Autor textu: Pavel Žižka
