Nemyslím si, že se samotné Miliony chvilek přetvoří ve stranu. Někteří jiní lidé, kteří se pohybují kolem posledních demonstrací, by si ale možná založit nějakou další stranu či hnutí přáli. Že se jedná o oponenty vlády a prezidenta je ovšem nasnadě, to slyšíme na každé jejich demonstraci. Účastníci posledních demonstrací jsou pestrá směsice lidí nejrůznějších názorů. Našli bychom mezi nimi zástupce mnoha současných stran, i těch vládnoucích, a lidi, kteří sami k volbám moc nechodí.
Nevím, co je iniciativa „Ne“, a ani netuším, co by měla dělat. Pokud se Pirátů týká, ti se nemohou, a hlavně nechtějí k nikomu přimknout. Už od dob svého vzniku se plaví ve svých mořích, což je vidět i na jejich práci. Bloudí po politickém moři sem a tam a své potenciální partnery odhánějí od své bárky bidly. Jejich stoupající preference je pak v tomto konání ještě utvrzují. Vydržme, snad si brzy najdou svůj názorový přístav, kde v klidu spustí kotvy, a nebudou za pár let jedno z dalších zklamání české politiky.
I když některá vyjádření, která z tribuny zazněla, byla i trochu na hraně a jiná trochu mystická, binec podle všeho nikdo nedělal, nezaznamenal jsem k tomu jedinou informaci. Demonstrace v roce 1989 i teď vynikají naopak neobyčejným klidem. To se vůbec nedá srovnat s tím, co se u podobných protestů děje v zahraničí. Že se ale mohou najít provokatéři, kteří budou chtít někdy vyvolat konfrontaci, to nelze nikdy vyloučit. Otázkou je, zda budou patřit k těmto demonstrantům, nebo to budou naopak jejich nepřátelé.
Pokud vím, demonstrace se má uskutečnit 16. listopadu, den před výročím sametové revoluce. Vláda podle mě vydrží, pokud nebude premiér Babiš mezitím obžalován. S ČSSD je to vachrlaté již dlouhodobě. Vstup do současné vlády jí nijak nepomohl, naopak to pro ni představuje obrovský problém. Sociální demokracie neví, koho by měla oslovit, a jak by voliče měla oslovit. Paní ministryně Jana „Venezuela“ Maláčová to s rozdáváním dávek nezachrání. I pro mnohé její sociálně cítící voliče mohou podobné aktivity působit nerealisticky, až komicky. A být někomu k smíchu je v politice horší, než být nenáviděn.
Tak pojem „svědomí národa“ patří přesně mezi ty, které opravdu nesnáším. V průběhu jednoho z mých volebních období v zastupitelstvu města Plzně jsem zažil vystoupení jednoho z kolegů, který prohlásil něco v tom smyslu, že vzhledem ke svému věku bude morálním garantem nás zastupitelů. Nevím, co jej kromě věku k tomu opravňovalo, a musel jsem se tenkrát ohradit. Každý má svoji morálku a svoje svědomí. Kolektivní svědomí neexistuje, tak jako neexistuje kolektivní vina.
Karel Kryl byl významný český básník a většina jeho textů je vynikající. Některé z nich jsou nadčasové a mají nám co říci i dnes. Zajímavé je, jak si Kryla kdekdo snaží přivlastnit. Proti tomu by se určitě opět vzepřel, kdyby žil. Jsem přesvědčen, že on by se „svědomím národa“ nenazval.
Někteří jeho kritici jsou absolutně směšní. Schovávali se za komunismu v KSČ, podporovali totalitu, a dnes kritizují bývalého disidenta. To je zcela absurdní. Takoví lidé by měli být zticha. Já si Havla vážím. Jistě, udělal politické chyby, ale byl zvolen prezidentem v době, kdy by nikdo jiný nebyl lepší pro bývalé Československo a pak Českou republiku. Byla to zvláštní historická situace a do ní se Havel nejlépe hodil.
Jednalo se o soukromou cestu s partou přátel, se kterými jezdíme po Evropě již několik posledních let. Irsku se u nás věnuje stejně malá pozornost jako některým jiným menším zemím Evropy. Například strašně málo se hovoří, píše a vysílá o Pobaltí. Důvod neznám. Přitom například Estonsko je se svojí digitalizací státní správy určitým vzorem i pro nás. V mnoha zemích světa se najdou inspirativní příklady a postupy, které jsou zajímavé a prospěšné. Bylo by dobré toho využít. To platí pro Irsko i další státy.
Studenti ať hlavně cestují, aby mohli srovnávat. Pak třeba zjistí, že Česko je na tom poměrně dobře. Odmítám ale ideologické „klimatické záškoláctví“. V době výuky, ať se žáci a studenti učí. Pokud chtějí demonstrovat, mají na to soboty a neděle a čas volna. Vzpomínám si, že v době stávek v listopadu 1989 jsem si tyto hodiny v práci takzvaně nadělával. Právě proto, aby moje účast nemohla být žádným způsobem zpochybňována.
Část Zelených? Ani náhodou! Kdo by chtěl v Trikolóře Zelené? To si neumím představit. Myslím si, že pokud toto hnutí někomu může přebrat voliče, tak to budou příznivci SPD, zbloudilí socialisté a komunisté. Lidé, kteří kvůli aférám opustí premiéra Babiše, a někteří přívrženci malých středopravicových mimoparlamentních stran.
Zvláštní to není. Gruzie je někdejší součást komunistického Sovětského svazu. V podobných zemích najdeme všechny možné názorové a politické odstíny. Rusko mimochodem dlouhodobě svým chováním v separatistické Abchazské republice a v republice Jižní Osetie porušuje teritoriální integritu Gruzie. Pokud jde o vstup Gruzie do NATO, myslím, že se to v nejbližších letech nestane. To by tam musela být daleko stabilnější politická a ekonomická situace.
Byl bych nejraději, kdyby se Marx a Engels „neobraceli“ ani v hrobě. Jejich zrůdná ideologie byla v moderních dějinách příčinou nekonečného neštěstí a úpadku, doufejme, že se to už nebude opakovat. Smutné ale je, že Karla Marxe je schopen se zastávat například i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker při oslavě 200. výročí Marxova narození v Trevíru.
Komunisté balancují nad volební propastí, členové jim pořád ubývají, jejich výsledek ve volbách do Evropského parlamentu byl slabý. Proto se rozhodli podpořit vládu, aby byli alespoň trochu vidět, ale jejich voliče to zjevně nezajímá. Jak se říká, kdo chce kam, pomozme mu tam. KSČM je podle mě u konce s dechem.
Z. Klekner
Před 5 roky
Přesně řečeno, po převratu jsem si myslel, že komunisté musí vymřít, ale pár nových se nabalilo. Oni a ČSSD si spoluprací s Babišem v kopali hrob, jen ještě mohou udělat to, co by jim pár hlasů přidalo.