Architekti do ní přihlásili 145 realizací. Sedmičlenná mezinárodní odborná porota (Roger Riewe – předseda poroty, Carlo Baumschlager, Zsolt Gunther, Andrea Klimko, Robert Konieczny, Yael Moria Klain a Ivan Reimann) do užšího výběru nominovala 33 děl, ze kterých v listopadu 2018 vzejdou finalisté a držitel historicky třetí České ceny za architekturu. Nominační večer se konal 31. května 2018 v pražském divadle Archa. V nominacích poroty je zastoupeno 10 regionů České republiky a hlavní město Praha. Plzeňský kraj v soutěži reprezentují Dům v Čižicích od kanceláře Zábran-Nová architekti a Kinonekino od XTOPIX architekti.
V letošním ročníku ČCA výrazně vzrostl počet projektů dokončených teprve v předchozím roce a nejinak je tomu mezi nominovanými díly. V roce 2017 jich bylo dokončeno dvacet pět, osm pak mezi roky 2014 až 2016. Stejně jako u celkového počtu 145 přihlášených děl do letošního ročníku ČCA, i pro nominované je příznačná vysoká převaha soukromých investic nad veřejnými. Těch je mezi 33 nominovanými pouze sedm. Nejčastějším tématem letošních nominací jsou stejně jako vloni rodinné domy a vily, kterých je třináct.
Zda některá z realizací nacházejících se v Plzeňském kraji osloví porotce natolik, že se zařadí mezi finalisty, bude jasné 19. listopadu 2018 na slavnostním galavečeru ve Foru Karlín v Praze. Na akci budou rovněž vyhlášeny výsledky ocenění za výjimečný počin a ceny partnerů. Předcházet bude pečlivý výběr poroty, která se s řadou realizací seznámí přímo v terénu. Den po galavečeru se v Galerii Jaroslava Fragnera uskuteční vernisáž výstavy České ceny za architekturu 2018.
Realizace v Plzeňském kraji
1. Dům v Čižicích
Lokalita: Štěnovice
Autoři: Zábran - Nová architekti: Jiří Zábran, Tereza Nová, www.prostory.space
Jednogenerační rodinný dům se nachází na okraji obce Čižice u Plzně, na hranici lesnatého kopce. Inspirací byla odstraněná chata na pozemku a stavebník, který tráví hodně času pozorováním přírody. Cílem majitelů i architektů bylo na hranici lesa nad vsí vystavět raději posed než vesnický dům. Raději dřevo než cihlu. Raději vertikálu než horizontálu. Při stavbě věže byl kladen důraz na práci se světlem. Dům s východní orientací tak díky věži zachycuje do interiéru i západní sluníčko z vyšších pater. Obytné prostory jsou ve věži, zázemí je částečně zapuštěné ve svahu. Věž díky tomu působí subtilně při pohledu od lesa do krajiny. Celá koncepce je korunována střešní pracovnou a vyhlídkou zároveň. Dům hovoří jasnou dřevořečí v exteriéru i interiéru. Hlavním konstrukčním materiálem je smrk. Byl použit jak na nosnou konstrukci, tak v impregnované podobě na fasádě a v interiéru ve formě bělených biodesek.
2. Kinonekino
Lokalita: Planá
Autoři: XTOPIX architekti s.r.o.: Ing. arch. Simona Ledvinková, Ing. arch. Barbora Buryšková, Ing. arch. Pavel Buryška. www.xtopix.cz
Objekt původního kina, nacházející se v městské památkové zóně, byl postaven v letech 1958–1959 v rámci akce Z a během let prošel částečnými úpravami, kdy byly mj. odstraněny i výtvarné motivy mezi okny do náměstí. Nové dispoziční řešení nahlíží na objekt jako na soustavu samostatných, na sobě nezávislých, avšak propojitelných provozů a zároveň se snaží zachovat výraznou osovost charakterizující celou budovu. Kinosál s fixní elevací nahradily navzájem slučitelné dva sály s podlahou v jedné výškové úrovni. Na hlavní vstupní prostory z náměstí navazuje foyer, v jehož prostorách se vedle všech nutných servisních místností nachází kavárna a šatna. S foyer přímo sousedí menší sál, tzv. black box s kapacitou min 30 míst k sezení , který umožňuje propojení s kavárnou nebo hlavním sálem. Velikostí, technologiemi i provozní vazbou na servisní křídlo skladů a šaten pro účinkující je velký sál centrem kulturních možností. Je vybavený elevovatelnou podlahou a technickým balkonem. Sál je nově přirozeně osvětlen francouzskými okny a propojen s venkovním dvorem. Výškový rozdíl sálu a terénu je řešen terasou a schodištěm, jež vytváří pomyslný amfiteátr určený k venkovním akcím. Zadní fasády jsou pojaty jednoduše, až puristicky. Severní fasáda zachovává původní členění a profilace říms. Zvětšenými okenními otvory a obnoveným závětřím se otvírá směrem do náměstí a stává se „výkladní skříní“ objektu. Jako jemný akcent se projevuje kamenné opláštění vstupního portálu a soklu a nové meziokenní sgrafito. Původní sgrafito jezdkyně v průčelí bylo zrestaurováno. Na dobu vzniku budovy odkazují některé detaily – např. skleněná plastika v salónku je vytvořena z původních světel kina, na oplocení dvora je prostřednictvím perforace plechu přenesena fotka ze stavby kina z roku 1958.
Seznam všech nominovaných staveb naleznete na www.ceskacenazaarchitekturu.cz.
foto: dům v čižicích, autor labuťová
kinonekino, autor bohumil pospíšil
