Baví mě vymýšlení příběhů, říká studentka Sutnarky, která ilustrovala Hochy od Bobří řeky

Celé loňské léto pracovala Ester Kuchynková, studentka Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, na ilustracích Hochů od Bobří řeky. Nové vydání legendární knihy Jaroslava Foglara vyjde v září a pro pětadvacetiletou rodačku z Prahy znamená její zatím nejprestižnější práci. Jen nerada mluví o tom, že je první ženou, která ilustrovala Foglara. Ostatně už dříve vytvořila jeden krátký příběh Rychlých šípů.

Cílená propagace v Plzni

Kdy jste Hochy od Bobří řeky četla poprvé? Co je na nich podle vás nejpůsobivější a proč jsou tak legendární?
Hochy od Bobří řeky jsem četla poprvé až předtím, než jsem je měla začít ilustrovat. Za sebe bych chtěla nejvíc vyzdvihnout jejich morální hodnotu, důraz na čestnost, pravdivost a pomáhání druhým. Legendární jsou myslím proto, že je to taková „skautská bible“. Jak jste se k té práci vlastně dostala?
Když Skautská nadace Jaroslava Foglara hledala současné mladé ilustrátory pro nové vydání Foglarovek, tak jim mě někdo doporučil. Líbily se jim mé práce a oslovili mě. Ilustrace vonící foglarovským letním dobrodružstvím, to je všechno váš osobitý styl, nebo jste se musela Hochům třeba nějak přizpůsobit?
Námětově je mi to blízké. Děti, lesy, indiáni. Krom toho jsem měla za úkol pojmout vše co nejvíc podle sebe, takže jsem se přizpůsobovat moc nemusela.  A jak jste pracovala?
Nejdřív jsem si knížku dvakrát přečetla a vybrala scény, které jsem chtěla ilustrovat. Potom jsem si pro sebe nakreslila návrhy jednotlivých hochů, protože mi záleželo na tom, aby každý z nich byl něčím charakteristický. Chtěla jsem, aby čtenář vždy poznal, kdo je kdo. Potom jsem začala navrhovat jednotlivé ilustrace – jsou pojaté jako komiksové strany, přičemž jednotlivé panely dělí spáry, které tvarem připomínají například větve stromů, stébla trávy, vlnky, blesky… Cokoli, co se hodí k dané scéně.
Když jsem měla takhle rozmyšlenou většinu stran, začala jsem kreslit načisto – tužkou na papír. Potom jsem ilustrace naskenovala a vybarvila v počítači.
Práce mi zabrala celé loňské léto, od začátku června do konce září, a to jsem ani nestihla všechno. Některé ilustrace, mapy, obálku a pár menších obrázků jsem dokreslovala ve školním roce. Dá se říct, že Hoši od Bobří řeky jsou zatím vaše nejprestižnější práce? Nebo to byla hlavně radost a práce až ve druhé řadě?
Rozhodně jsou moje zdaleka nejprestižnější práce. Ale zároveň mě i hodně bavili. Nejde ale o vaše první setkání s Jaroslavem Foglarem, že? Jedním příběhem jste už přece přispěla do letošní sbírky Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství. Ten příběh jste i psala?
Psala, ale nejsem s ním úplně spokojená. Hoši se mi myslím povedli víc. O čem je?
Je o tom, jak Rychlé Šípy zachraňují vlky před sedláky, kterým vlci zabíjejí ovce... Takové docela současné téma. Chtěla jsem dělat něco o ekologii, protože ji považuji za důležitou, ale bylo překvapivě těžké vymyslet příběh, který by byl zajímavý, nebyl negativní a nabízel alespoň nějaké řešení. V Plzni studujete magisterský obor Ilustrace, v čem je studium nejnáročnější?
Občas je pro mě náročné plnit zadání, která jsou například o historii – člověk si musí dohledávat, jak věci vypadaly, a to je časově náročné a občas skoro nemožné. A co vám naopak nejvíce vyhovuje?
Jsem ráda, když mám ve škole čas věnovat se vlastním projektům. Baví mě vymýšlení příběhů, proto nejraději kreslím komiksy s vlastním scénářem. Mám ráda sci-fi a magický realismus. Každá z knih Jaroslava Foglara, které teď budou nově vycházet, má mít jiného ilustrátora, ale chtěla byste se k jeho dílu vrátit, kdyby to šlo?
Mám Foglarovo dílo ráda, jako dítě jsem četla Rychlé Šípy a dokonce jsme měly s kamarádkami na základce klub, který byl Foglarem částečně ovlivněný. Příležitost se k jeho dílu vrátit bych určitě neodmítla, ale raději bych se nějaký čas věnovala projektům, které nebudou mít takovou mediální pozornost. Kdybyste si tedy mohla vybrat jakoukoliv knihu a ilustrovat ji, jaká by to byla?
Nekonečný příběh od Michaela Endeho, Bartimaeova trilogie od Jonathana Strouda nebo Mycelium od Vilmy Kadlečkové.

Autor: Západočeská univerzita v Plzni Článek může obsahovat komerční sdělení.

The Loop Jazz Club

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář

Další články z rubriky

Renault Clio

Hlavní zprávy

 

ČEZ - Čistá energie zítřka