Kdy jste Hochy od Bobří řeky četla poprvé? Co je na nich
podle vás nejpůsobivější a proč jsou tak legendární?
Hochy od Bobří řeky jsem četla poprvé až předtím, než jsem
je měla začít ilustrovat. Za sebe bych chtěla nejvíc vyzdvihnout jejich morální hodnotu, důraz na
čestnost, pravdivost a pomáhání druhým. Legendární jsou myslím proto, že je to
taková „skautská bible“. Jak jste se k té práci vlastně dostala?
Když Skautská nadace Jaroslava Foglara hledala současné
mladé ilustrátory pro nové vydání Foglarovek, tak jim mě někdo doporučil.
Líbily se jim mé práce a oslovili mě. Ilustrace vonící foglarovským letním dobrodružstvím, to je všechno váš osobitý styl, nebo jste se musela Hochům třeba
nějak přizpůsobit?
Námětově je mi to blízké. Děti, lesy, indiáni. Krom toho
jsem měla za úkol pojmout vše co nejvíc podle sebe, takže jsem se přizpůsobovat
moc nemusela. A jak jste pracovala?
Nejdřív jsem si knížku dvakrát přečetla a vybrala scény, které jsem chtěla ilustrovat. Potom jsem si pro sebe nakreslila návrhy
jednotlivých hochů, protože mi záleželo na tom, aby každý z nich byl něčím
charakteristický. Chtěla jsem, aby čtenář vždy poznal, kdo je
kdo. Potom jsem začala navrhovat
jednotlivé ilustrace – jsou pojaté jako komiksové strany, přičemž jednotlivé
panely dělí spáry, které tvarem připomínají například větve
stromů, stébla trávy, vlnky, blesky… Cokoli,
co se hodí k dané scéně.
Když jsem měla takhle rozmyšlenou většinu stran, začala jsem kreslit načisto –
tužkou na papír. Potom jsem ilustrace
naskenovala a vybarvila v počítači.
Práce mi zabrala celé loňské léto, od začátku června do konce září, a to
jsem ani nestihla všechno. Některé ilustrace, mapy, obálku a pár menších
obrázků jsem dokreslovala ve školním roce. Dá se říct, že Hoši od Bobří řeky jsou zatím vaše
nejprestižnější práce? Nebo to byla hlavně radost a práce až ve druhé
řadě?
Rozhodně jsou moje zdaleka nejprestižnější práce. Ale
zároveň mě i hodně bavili. Nejde ale o vaše první setkání s Jaroslavem Foglarem,
že? Jedním příběhem jste už přece přispěla do letošní sbírky Rychlé šípy a jejich
úžasná nová dobrodružství. Ten příběh jste i psala?
Psala, ale nejsem s ním
úplně spokojená. Hoši se mi myslím povedli víc. O čem je?
Je o tom, jak Rychlé Šípy zachraňují vlky před sedláky, kterým
vlci zabíjejí ovce... Takové docela současné téma. Chtěla jsem dělat něco o
ekologii, protože ji považuji za důležitou, ale bylo překvapivě těžké vymyslet
příběh, který by byl zajímavý, nebyl negativní a nabízel alespoň nějaké řešení.
V Plzni studujete magisterský obor Ilustrace, v čem
je studium nejnáročnější?
Občas je pro mě náročné plnit zadání, která jsou například o historii – člověk
si musí dohledávat, jak věci vypadaly, a to je časově náročné a občas skoro
nemožné. A co vám naopak nejvíce vyhovuje?
Jsem ráda, když mám ve škole čas věnovat se vlastním projektům. Baví mě vymýšlení příběhů, proto nejraději
kreslím komiksy s vlastním scénářem. Mám ráda sci-fi a magický realismus. Každá z knih Jaroslava Foglara, které teď budou nově
vycházet, má mít jiného ilustrátora, ale chtěla byste se k jeho dílu
vrátit, kdyby to šlo?
Mám Foglarovo dílo ráda, jako dítě jsem četla Rychlé Šípy a dokonce jsme měly
s kamarádkami na základce klub, který byl Foglarem částečně ovlivněný. Příležitost
se k jeho dílu vrátit bych určitě neodmítla, ale raději bych se nějaký čas
věnovala projektům, které nebudou mít takovou mediální pozornost. Kdybyste si tedy mohla vybrat jakoukoliv knihu a ilustrovat
ji, jaká by to byla?
Nekonečný příběh od Michaela Endeho, Bartimaeova trilogie od Jonathana Strouda
nebo Mycelium od Vilmy Kadlečkové.