DAISY MRÁZKOVÁ, SEVERÁK, 1975-76

OLEJ, PLÁTNO 82 x 140 cm O 842 ---------------------------------------------------------------------------------------------------------

DAISY MRÁZKOVÁ 5. 5. 1923 v Praze STUDIA 1942-1943 Grafická škola v Praze 1943-1944 Uměleckoprůmyslová škola, prof. Antonín Strnadel CENY 1966 1. cena nakladatelství Albatros za knihu Neplač mochomůrko ZASTOUPENÍ Národní galerie v Praze, Praha České muzeum výtvarných umění, Praha (Galerie Středočeského kraje GASK) Galerie Klatovy / Klenová Galerie Benedikta Rejta, Louny (Louny) Galerie hlavního města Prahy, Praha Galerie moderního umění v Hradci Králové, Hradec Králové (Hradec Králové) Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Roudnice nad Labem ( Galerie výtvarného umění, Karlovy Vary (Karlovy Vary) Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha Muzeum umění Olomouc, Olomouc (Olomouc) Památník národního písemnictví, Praha Staatliche Kunstsammlungen, Dresden   1960-1965 členka skupiny UB12, od 1990 členka obnovené Umělecké besedy --------------------------------------------------------------------------------------------------------- Malířka a spisovatelka. Její rodiče (matka Angličanka, otec Čech) se seznámili v Londýně, kde oba pracovali v krejčovských dílnách. Po svatbě roku 1911 se odstěhovali do Prahy. Mrázková prožila dětství a mládí střídavě v Praze a na venkově u svého strýce. Po maturitě na gymnáziu (1942) začala studovat Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Antonína Strnadela. Tam také potkala svého budoucího manžela, malíře Jiřího Mrázka. V roce 1944 byla škola uzavřena a Mrázkovi se odstěhovali na Českomoravskou vysočinu. Tady bydleli v Březinách na chalupě a zpět do Prahy se vrátili až po konci války. Studia již Daisy nedokončila. Ilustrovala, psala autorské knihy pro děti (měla tři, a tak to byla přirozená záležitost). Nejznámější z jejích knih je zcela určitě Můj medvěd Flóra. Na kontě jich má Daisy Mrázková ale, pokud dobře počítám, dalších třináct. Jsou to „malé knížky o velkých věcech“. Jako spisovatelka snoubí lyriku s vyprávěním, a skrze příběhy svých malých velkých hrdinů, dětí, zvířat, věcí, přírody, které vzdává velký hold, dává niterný a účastný exkurs do světaběhu. Není sentimentální, je mnohdy až věcná. Všechny charakteristiky její knižní tvorby platí i pro její volnou tvorbu malířskou. Její obrazy sice nejsou tak obecně známé, jako slavný medvěd s okem na niti, ale mají neméně silný existenciální náboj a patří k tomu silnému a původnímu, byť jakoby na okraji, co naše umění přineslo, nechce se mi psát světu, protože u tak skromného člověka, o kterém je řeč, se zdráháte, že to zní nabubřele, ale píšu, světu, neboť svět je ve skutečnosti velice relativní pojem, a konečně, je to tak.