Dalibor Chatrný, Prosaky, 1988

papír, tuš, 40 x 55,5 cm

O 898

Dalibor Chatrný se narodil 28. srpna 1925 v Brně a zemřel 5. července 2012 v Rajhradě. Po maturitě studoval od roku 1945 na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v letech 1949 – 1953 na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Vladimíra Sychry a prof. Vladimíra Silovského. Patří k nejvýraznějším osobnostem českého experimentálního umění od počátku šedesátých let až do své smrti. Vždy přicházel s něčím novým a své nápady dokázal osobitě rozvinout. Věnoval se malbě, kresbě, grafice a koláži, vytvářel objekty, instalace nebo projekty, u kterých někdy ani nepočítal s realizací. Překračoval hranice mezi výtvarným projevem a poezií či přírodními vědami. Barevně interpretovat verše, přemalováním či přemístěním prvků interpretoval fotografie, vytvářel kresby s překážkami, v nichž vycházel z pozorování přírodních dějů. Kreslil oběma rukama najednou, známé jsou také jeho magnetické kresby vznikající pohybem magnetů pod plochou papíru s železnými pilinami namočenými v tuši. K těm došel ve stejné době jako Boudník k magnetické grafice. Vytvářel menší i rozměrné kompozice prosakováním barev různě skládaným papírem nebo netkanou látkou. Objevné jsou magnetické objekty, které se pokaždé musely složit znovu, takže vznikl úplně nový celek ze stejných prvků. Nejdůležitější pro něj byla období, kdy na své nápady přicházel, kdy své postupy vymýšlel. Za svého života uspořádal řadu výstav, po jeho smrti se uskutečnila velká retrospektiva nejdříve v Galerii hl. m. Prahy, pak v Domě umění v Brně a nakonec v Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech. Vyšla k nim obsáhlá monografie. Jeho tvorba je zastoupena v pražské Národní galerii, v Centre Georges Pompidou v Paříži, v Moravské galerii v Brně, v Alšově jihočeské galerii a mnoha dalších veřejných i soukromých sbírkách u nás i v zahraničí. Vedle vlastní tvorby se po celý život věnoval pedagogické práci, učil na Střední průmyslové škole v Brně, na Akademii výtvarných umění v Praze, na Fakultě výtvarných umění v Brně a na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Takzvané „prosaky“ z konce osmdesátých let tvoří rozsáhlejší soubor, v němž využíval zatékání barevných tuší podle skladů papíru nebo netkaných látek, čímž vznikaly rozmanité struktury.