František Skála, Božské substance, 2001

 

FRANTIŠEK SKÁLA
7. 2. 1956 v Praze
1971 – 1975 Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze
1976 – 1982 – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (M. Hegar, M. Jágr)
1991 – Cena Jindřicha Chalupeckého
2010 – Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného uměn
Zakládající člen skupiny Tvrdohlaví, člen tajné společnosti B.K.S., člen divadla Sklep a několika hudebních seskupení (Tros Sketos, Finský barok, Malý Taneční Orchestr Universal Praha) komtur Řádu Zelené Berušky
Žije a pracuje v Praze a na chalupě na venkově
František Skála, český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, hudebník, tanečník a mystifikátor patří k ústředním postavám generace 80. let, která do našeho umění přinesla nový pohyb. V jeho případě jde především o živelnou, neutuchající tvořivost na mnoha úrovních. V sochařské tvorbě používá k sestavování objektů a instalací věci nalezené, věci odložené, a soustředí se především na přírodniny, kameny, dřevo, kořeny, mořské řasy, materiály trvalé i pomíjivé, neboť s pomíjivostí se počítá. Dívá se. Staví věci do nového světla, okrajové nechá stávat se ústředním.
Instalace Božské substance byla poprvé sestavena v roce 2001 jako výsledek takzvaně badatelského (termín badatelský je třeba brát jako metaforu s nadsázkou) shromažďování prvků, elementů a substancí, které Stvořitel vložil do základů tohoto světa. Je hledačem i poutníkem, jehož hledání i putování se hravě ubírá zároveň ve vážnosti, radosti a veselosti.
Vše se děje v duchu slov z písně, kterou zpívá s Finským barokem: Všichni jsme jen chudáčkové Boží, všichni jsme jen chmýří daremné…