Mládě kosa přišlo o křídlo, ale o svůj život bojuje

Nejenže přežilo, ale dává všem najevo, že se chce o místo na slunci ještě poprat. "Byť se jedná o relativně běžný druh naší ptačí fauny, dáváme mu stejnou péči jako by se jednalo o zvláště chráněného živočicha," líčí šéf rokycanských zvířecích záchranářů Pavel Moulis.

Kos černý je rozšířen v celé Evropě a díky své přizpůsobivosti se adaptoval i na život v blízkosti člověka, byť to býval lesní pták, obsazující přízemní patro lesa. Samci jsou černí s výrazným žlutým zobákem a žlutým kroužkem kolem očí. Samice jsou hnědavé s bělejším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí. Zobák mají tmavý. Mláďata jsou podobná samici. Délka těla se pohybuje od 23 do 29 centimetrů. Občas se vyskytují i jedinci s větším či menším podílem bílé barvy. Hnízdění kosů probíhá od dubna do července a to dvakrát až čtyřikrát do ročně. Hnízdo je hluboká, polokulovitá miska vybudovaná ze suchých stébel a kořínků, která je umístěna na nejrůznějších místech ne příliš vysoko nad zemí. Samice snáší 4 až 6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami, na kterých sedí sama po dobu 13 až 14 dnů, o mláďata se starají oba rodiče po dobu 12 až 15 dnů na hnízdě a po vylétnutí je ještě asi 14 dnů přikrmují. Kosi se dožívají až 20 let a jsou částečně tažní.

"Příběhy, které se dnes a denně odehrávají v rokycanském zvířecím centru, jsou velice zajímavé. Ne vždy pochopitelně končí šťastně, ale tento příběh pohladí po duši. Neuvěřitelná kosí energie nás doslova nabíjí k dalším aktivitám na poli ochrany přírody a činnostem s tím souvisejících,"dodává Pavel Moulis.