Zájem je o mladé psy malých plemen a štěňata. Staří a velcí psi mají často smůlu



Zájem je o mladé psy malých plemen a štěňata. Staří a velcí psi mají často smůlu

Vždycky si přál pracovat se psy, a tak když před dvaadvaceti lety nastoupil k Městské polici Plzeň, doufal, že se dostane k psovodům. To se sice nepodařilo, ale uvítal i možnost dělat ve skupině odchytu zvířat. Nyní je Petr Kokoška vedoucím Útulku pro zvířata v nouzi. O tom, kolik zvířat ročně plzeňským útulkem projde, proč se nedaří najít domov úplně všem, i jaké největší zvíře kdy chytal, si s ním povídal starosta centrálního obvodu David Procházka.

Jak dlouho vedete útulek?

Městská police Plzeň spravuje útulek od 1. ledna 2018 na základě rozhodnutí rady města Plzně.

Kolik je v současné době v útulku zaměstnanců?

V současné době je nás tu osmnáct. Všichni jsme zaměstnanci Městské policie, z toho jsou čtyři strážníci. Já, můj zástupce a dvě vedoucí směny. Ostatní jsou občanští zaměstnanci, kteří se starají o zvířata a údržbu areálu.

Co všechno jste museli udělat, než jste došli až k dnešnímu dni?

Byla toho spousta. Útulek jsme přebírali od předchozího provozovatele se 76 psy. V první řadě jsme dali do adopce psy, kteří do adopce jít mohli, takže v současné době jsou tady opravdu už jen zvířata, kde je adopce velmi obtížná, nebo takřka nemožná. Vzhledem k povinnému čipování začalo postupem času do útulku přicházet víc koček než psů, museli jsme z kapacitních důvodů přistavět pavilon pro kočky. Také se nám podařilo předělat původní nehospodárný systém vytápění na systém tepelného čerpadla a vytápění klimatizačními jednotkami. Před čtyřmi lety jsme přebrali od pana Makoně ze Záchranné stanice živočichů péči o další druhy zvířat ze zájmového chovu, jako jsou králíci, morčata, drobné exotické ptactvo, želvy atd.

Mluvil jste o obtížné adopci u psů, proč není možné najít nový domov všem psům?

Někteří jedinci jsou poznamenaní původním majitelem natolik, že jsou nedůvěřiví k lidem, nesnášenliví k ostatním zvířatům, případně jsou staří a nemocní a o takové zájem není.



Starosta David Procházka přinesl na návštěvu do útulku krmivo pro pejsky. Na snímku s vedoucím útulku a psem Cofeem.

Městská policie provozuje také odchyt zvířat a vy jste v této skupině pracoval dvanáct let. Setkal jste se tam s nějakou nebezpečnou nebo nezvyklou situací?

Chytali jsme snad vše, co lidé chovají a samozřejmě i různé volně žijící živočichy. Od psů a koček, přes pavouky, hady, ještěry, až po ovce, kozy, koně. Kolegové také chytali klokana, který utekl svému chovateli. Nebezpečný je skoro každý odchyt, kdy se zvíře bojí, snaží se utéct a pohybuje se ve vozovce mezi projíždějícími auty. A nejneobvyklejší byl pro mě odchyt divokého prasete, které vběhlo do firmy. Kolegyně zase chytala lišku v Penny Marketu.

Když jste nastupoval do služby, čekal jste, že budete chytat i koně nebo divočáka?

K městské policii jsem nastoupil v roce 2002 s přesvědčením, že budu pomáhat lidem. A protože jsem celý život dělal se psy, měl jsem snahu dostat se k psovodům. Bohužel tehdy tam ta možnost nebyla a když se naskytla možnost jít do skupiny odchytu zvířat, využil jsme ji. Byl jsem tam spokojený, bylo to 12 let úžasného a zajímavého profesního života.

Říkal jste, že koček vám nyní přibývá mnohem více koček než psů. Kolik koček se k vám ročně dostane?

S kočkami je to na rozdíl od psů naopak a každoročně nám počet přijatých koček stoupá. V roce 2018 jich bylo 274, v roce 2021 už 388 a loni nepředstavitelných 468. Pouze 37 z nich si vyzvedli původní majitelé.

To je víc než jedna denně.

Je to samozřejmě spojené s obdobím koťat, někdy v květnu, červnu tady máme opravdu nabito. Vloni jsme za jeden týden přijali 27 koček a několik dnů byl stav přes devadesát koček. Je to náročné, bohužel zapříčiněné tím, že lidé své kočky nekastrují. Řeší to pak tím, že sem dvakrát, třikrát v týdnu někdo přinese krabici s pěti koťaty a řekne, že to našel u obchodního domu a podobně.

Je zájem, o ty kočky?

Co se týká koček, není s adopcí problém a zájem je poměrně velký, hlavně o koťata. Jediné omezení tam je zdravotní stav toho zvířete. Takřka žádnou kočku zde nemáme déle než tři měsíce. Ale u koček je to trošičku jinak. Pokud jsem přijde nějaká kočka, která je nedomestikovaná, tak ji vykastrujeme a vrátíme do původní lokality odchytu. To se psy udělat nemůžeme. Takže psi, kteří nejsou úplně adaptovatelní do nového domova z důvodu věku, nemoci nebo problémového chování, nám tu zůstávají.

Co se týká problémového chování psů, zkoušeli se spolupráci s odborníky, kteří by se je snažili převychovat?

Mám obrovské štěstí na zaměstnankyně útulku. Děvčata mají zkušenosti s výcvikem velkých psů i s problémovými psy. Máme kolegyni, která má v sobě „něco“ mezi nebem a zemí a ať přijde jakýkoliv pes, rozumí si s ním. Některému to trvá kratší dobu, některému déle, ale jsou u nás i jedinci, kteří už se nezmění a jsou schopni fungovat jen s našimi ošetřovatelkami. Problém je většinou v tom, že tito psy jsou zvyklí na naše kolegyně a trvá to, než si zvyknou na někoho jiného. Ne každý zájemce o psa je ochotný docházet na deset, patnáct, někdy i více zkušebních vycházek, podle povahy zvířete, a ne každý je ochotný důsledně dodržovat a vyžadovat po zvířeti to, co jsme jej u nás naučili. Všichni by chtěli nejlépe štěně, případně co nejmladšího psa, malého plemene, vhodného do bytu a k dětem. Takových ale v útulcích moc není. Většinou jde o velké psy, u kterých původní majitel zanedbal socializaci a výchovu a pak se jich zbavil.

Kolik psů projde ročně útulkem a jak se k vám dostávají?

Počet umístěných psů naštěstí stále klesá. V roce 2018 to bylo 376, v roce 2021 264 a loni už jen 250 psů z nichž 180 se vrátilo k původnímu majiteli. Hlavní zásluhu na tom má povinnost nechat psa označit čipem a snad už i větší zodpovědnost majitelů. Nicméně stále narážíme na to, že dosud nefunguje centrální registr majitelů zvířat, který by nám pomohl ještě více. Pokud má pes čip a je řádně zaregistrovaný, jsou kolegové schopni vrátit jej majiteli přímo z odchytu. Většina zvířat se k nám dostane prostřednictvím odchytové služby Městské policie Plzeň, některé donesou nálezci. Máme zkušenost, že pokud si zvíře nevyzvedne majitel do tří dnů, už nám tady zůstane. A ve většině případů ten, kdo nám ho předává, je buď přímo jeho majitel nebo s ním měl něco společného. Když sem přijede auto a z kufru, pán vyndá fenu s pěti štěňaty s příběhem, že si odskočil do lesa a ona k němu se štěňaty přišla, není to příliš uvěřitelné. A stejné je to s koťaty, nalezenými v krabicích u obchodních center a v popelnicích.

A když vám sem psa přinese sám majitel a přizná, že si ho nemůže nechat, jaký uvádí nejčastěji důvod?

To řešíme několikrát týdně. Buď mají alergii na srst, případně problémové chování psa, nebo protože se dostanu do situace, kdy se musí přestěhovat, a ne každý majitel souhlasí s tím, aby v novém bytě měli psa. Dost často řešíme to, že se někomu narodí dítě a ten pes není úplně snášenlivý s miminkem. A celkem pravidelně řešíme situace dědictví. Auto a dům chce samozřejmě každý, ale starat se o psa téměř nikdo.

Kolik máte v útulku stálých pejsků, o kterých víte, že se je s největší pravděpodobností nikdy nepodaří umístit do nového domova?

V současné době je tady 16 psů, kteří jsou tady delší dobu než dva roky. Máme tady psa, který tu s námi je jedenáctý rok. Celý život vlastně prožil v útulku. Jmenuje se Leon, je to kříženec belgického ovčáka. Je to velký pes, nedůvěřivý k lidem. On se samozřejmě přizpůsobí našim ošetřovatelkám, nechá se od nich pohladit, vyvenčit a podobně, ale adopce je už z důvodu jeho povahy a věku nereálná.

Ale zase na druhou stranu jste k němu asi už vytvořili vztah vy...

To samozřejmě. Tihle dlouhodobě umístění už nás berou jako svoji smečku a my je. Každý tady máme svého oblíbence, na druhou stranu tady má většina z nás i psa, ke kterému se nemůžeme ani přiblížit.

Jaký je váš oblíbený?

Je bohužel mezi těmi šestnácti psy, o které zájem není. Jmenuje se Cofee, je to kříženec belgického ovčáka. Jeho setrvání u nás vůbec nechápu, protože je to povahově naprosto úžasný pes. Jezdím s ním na besídky do škol, do školek, do domovů seniorů. Nechá se pohladit od úplně cizího člověka. Troufnu si říct, že bych ho svěřil do rodiny s malými dětmi. Nemá dokonce problém ani s ostatními zvířaty, což je u nás naprostá výjimka. Problém je ten, že je mu osm let, je velký, žíhaný a takové psy lidé nechtějí. Kdybych neměl psa, vzal bych si ho sám.

Pokud by někdo chtěl adoptovat zvíře z útulku, co musí splnit?

Základem je mít pro zvíře zázemí. Snažíme se ze zájemců vybrat toho nejvhodnějšího. Pokud chce člověk žijící v paneláku loveckého psa, tak se zdráháme, protože víme, že to zvíře potřebuje nějaký pohyb a jiné podmínky než třeba malý Bišonek. Zrovna tak, pokud přijde člověk ve vyšším věku a chce po nás štěně, myslíme na to, kdo se o zvířátko postará, pokud se s nimi něco stane. Snažíme se zkrátka ze zájemců vybrat pro každé zvíře toho nejlepšího a zatím se nám to, myslím, daří. Návraty adoptovaných zvířat jsou poměrně sporadické.

Kdyby vám chtěl někdo pomoct, kromě té finanční pomoci, že může třeba přispět nebo může přinést přímo nějaké krmení, podestýlky nebo něco podobného, můžou pomáhat lidé i fyzicky, například venčit pejsky?

Dříve to tady fungovalo, ale my jsme od toho opustili. Změnu přinesl covid. Když jsme útulek pro veřejnost uzavřeli a venčení nebylo možné, najednou jsme zjistili, že psi nemají průjmy, nezvrací a jsou klidnější. Spousta lidí má pocit, že zvíře v útulku je chudáček a potřebuje přilepšit. Lidé jim podstrčí nějakou stravu, která není vhodná nebo na kterou není zvíře zvyklé a je problém. Dalším faktorem je, že za zvířata zodpovídáme a většinu z našich svěřenců opravdu nemůžeme svěřit do rukou cizího člověka. Několikrát se nám stalo, že se nám pes vrátil bez průvodce, kterému jsme jej půjčili. A při současném počtu zaměstnanců a počtu zvířat jsme schopni všechny psy vyvenčit třikrát denně.

Takže veřejnost může v případě zájmu pomoct raději příspěvkem nebo vhodným krmivem.

Určitě, tímto způsobem je to úplně nejlepší. Obracejí se na nás také firmy, které nabízí pomoc v rámci tzv. Dobrovolnických dnů, mají to jako benefit pro své zaměstnance. Ti si můžou jeden den v roce vybrat organizaci, kde chtějí pomáhat s tím, že si odpočnou, mají to placené a dělají něco jiného než běžnou pracovní náplň. Pomáhají nám s údržbou areálu, hrabou listí a podobně a všem patří velké díky.

Chystáte v současné době nějaké novinky?

Snažíme se rozběhnout program na finanční příspěvek na kastraci koček. Kočky, které od nás odcházejí, jsou kastrované, vyjma koťat, u kterých to není z důvodu věku možné. Díky tomuto programu by majitelé kotěte osvojeného z útulku dostali finanční příspěvek na jeho kastraci. Další novinkou je osazení pavilonu koček solárními panely, čímž očekáváme snížení nákladů na energie. V dohledné době by měl také v rámci areálu útulku vzniknout Memory Point, tedy místo, určené pro důstojné rozloučení se zvířetem, uložení zvířete do doby jeho kremace a vyzvednutí urny s popelem.

Autor: Úřad městského obvodu Plzeň 3 Článek může obsahovat komerční sdělení.

Vizovické Trnkobraní 2024

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
Auto CB - Nová Škoda Kodiaq

Hlavní zprávy

 

Hrady.cz - letní kulturní festival 2024