Asi mají své občany jejich politici za příznačný plebs, se kterým mohou vytírat, jak se jim zlíbí a primárně je má za ubohé nevzdělance. Asi, nebo určitě?. USA totiž již dlouhou dobu cosi velmi závažného kují s Tureckem za zavřenými dveřmi, jsou to spojenci, duševně zřejmě pokrevní, ale proti komu?
Rovnice původně o několika neznámých má náhle několik metodicky velmi přesných výsledků. Turecko dlouhodobě dává najevo, že nikdy nepřipustí samostatný Kurdský stát a to ani na území cizího státu (už samo toto vyjádření je za hranou všeobecné politické akceptovatelnosti). Ano, hrozí zde nebezpečí, že hranice, uměle nalajnované mocnostmi po rozpadu Osmanské říše, která Turecku přisoudili rozsáhlá území, které jsou právě pravlastí Kurdů, budou překresleny. Po právu, které bylo, je a bude vždy nad tím psaným… Ale zpět ke zbraním pro Kurdy a otázce pro pa(na)herce Stropnického.
Zbraně a munice: chceme důkaz po kamarádovi, že zmíněné nedodal na místo inzerovaným Kurdům druhé straně? Kamarádovi se věří, tak proč se ptát. A koho všeho je USA kamarád zde, v České republice? Nebo je to jen lest? Nebo je to zoufalá politická schizofrenie s absencí morálky, včetně té vyšší? Ve světle informací, které nám mainstream pouští doušky živé vody jaksi z milosti či konečně řízením božím, se nám zde profiluje současná tvář Erdoganova Turecka, která je všechno jen ne přátelská, férová, evropská, ba právě naopak. A tento režim je jeden z nejlepších kamarádů USA, které je i naším kamarádem, který nám bezelstně dopraví zbraně a munici Kurdům, kteří jsou s Turky nepřátelé na kost. Někdo tímto už takto složité matematické rovnice posouvá do hájemství čárymáryfu(c)k magie, stručně řečeno s námi hraje nečistou hru. Nečistou hru na rovinu.
