Po sovách, orlech a pěvcích přicházejí na scénu dravci, čápi, labutě. "Hodně věcí se snažíme řešit přímo venku, ale i přesto přibývají na záchranné stanici živočichů pacienti po desítkách. Případy jsou stále stejné - nárazy do skla, vodičů, střet s dopravními prostředky, nešetrná těžba a nepovolené kácení dřevin, stavební práce a zbytečně donesená mláďata. Naštěstí se občas něco opravdu podaří a jsme rádi, že na to nejsme úplně sami," říká šéf zvířecích záchranářů Karel Makoň. Ten popisuje svými slovy jednotlivé akce:
Příběh mladé káně lesní od Nečtin (PS).
Je čtvrtek 11. 6. 2020 dopoledne. Gábina a Dita z České pošty pobočky Plasy jako každý všední den rozváží modro-žlutým služebním autem poštu po svém rajonu na Plzni severu. Jedou z Březína do Nečtin, když vtom si všimnou na silnici sedícího dravce. To bude asi poraněná káně a muselo ji srazit nějaké auto. Operativně zastaví, hledají číslo na naši záchrannou stanici a volají na náš mobilní telefon. Já jsem však u jiného případu na opačném konci kraje, a tak děvčata prosím, aby dravce odchytila a vzala k sobě do auta. Prvotní rozpaky děvčata překonala rychle a za chvilku volají zpět, že je dravec odchycen a mají ho v krabici. Vracím se do Plzně, vyzvedávám další dvě poštolky v Plzni na Borech a jedu hledat poštovní vůz s Gábinou a Ditou, ten, který rozváží poštu kolem Nečtin, Manětína a Plas. Potkáváme se v Nečtinech, přebírám mladou káni lesní a už na první pohled je mi jasné, že celé to muselo být trochu jinak.
„Tady, tady to bylo a tamhle před námi mládě uteklo a tady jsme ho chytily,“ vysvětluje Dita. Zvednu oči do korun borovic lesíka vedle silnice a vidím hnízdo s dalšími dvěma stejně starými mláďaty. „Támhle nahoře má sourozence a pravděpodobně nechtěně při cvičení křídel splachtilo z hnízda až na sousední silnici. Je to ještě malé mládě a létání mu moc nejde.“ Děkuji děvčatům za rychlou a operativní záchranu. Vracím se na základnu s tím, že odpoledne vyzvednu mladého Mildu Paiskera a vrátíme mládě zpět do hnízda. To se nám povedlo a jako bonus jsme okroužkovali i další dvě mláďata. Dnes už mláďata káně lesní poskakují po okolních korunách stromů určitě sama, na hnízdo se pak vrací jen v momentě, kdy rodiče přinesou nějakého toho hraboše či myš. Proto také, pokud by se zase nějaké mládě ocitlo na zemi, stačí ho pouze vysadit na nějakou větev lesního podrostu, do korun stromů, na hnízdo se pak už dostane určitě samo.
Rodina čápů bílých na komíně v Blovicích.
Sobota dopoledne 13. 6. 2020. Paní z bytovky naproti komínu s čapím hnízdem nedaleko náměstí v Blovicích nám předává zprávu, že již od čtvrtka na hnízdě u čerstvě vylíhlých čápat stojí pouze jeden z rodičů. „Sleduji to poměrně pečlivě a za tu dobu nedošlo ke střídání, krmení a výměně dospělých. Navíc ve čtvrtek jsem tam viděla dvě hlavičky mláďat a dnes se už zvedá jen jedna. Jednomu z rodičů se muselo něco stát a zůstal tu jen jeden.“ Podobných telefonátů řešíme s kolegy po celé republice desítky, lidé mají pocit, že se ptáci na hnízdě nestřídají a že je třeba malá mláďata či dokonce vejce z hnízda sundat a „zachránit“, navíc konkrétně my jsme už podobných případů řešili několik, a tak není divu, že se lidé o čápy bojí. Každý takový případ však znamená vše řádně prověřit, kolikrát už se totiž stalo, že vše je na hnízdě v pořádku a že není třeba do průběhu hnízdění čapí rodiny zasahovat. Proto jsme také oproti původnímu plánu jeli hned do Blovic k čapímu hnízdu, kde jsme strávili několik hodin. Nejdříve jsme prověřili pro čápy riziková místa, jako jsou například okolní komíny, nebezpečné sloupy el. vedení a místa, kam čápi létají pro potravu. Mezitím obě Haniny (Makoňova žena s dcerou, pozn. red.) sledovaly dění na hnízdě a snažily se zorientovat ve všech těch čápech, kteří kolem hnízda létali (celkem totiž kolem hnízda létali čápi tři). Když však během dvou hodin na lokalitě nedošlo ke střídání, vylezl Radek Zeman na hnízdo a zjistil, že dvě mláďata jsou již uhynulá a třetí (prostřední) je ještě vitální a žije. Vole však mělo prázdné, a tak nám nezbylo nic jiného, než mládě z hnízda sundat. Navíc už byla patrná i lehká deformace prstů na nohách, což je rovněž důkaz toho, že rychle rostoucí mládě nemělo v posledních hodinách dostatečný přísun potravy. Takže v tomto případě byly obavy paní z bytovky namístě. Po prokázaném úhynu jednoho z rodičů hnízdícího páru se teď snažíme na stanici vysláblé mládě čápa zachránit.
Dobrou zprávu hlásí i kolega Jiří Segeč z Kožlan, který pro DES OP provozuje Záchrannou stanici živočichů Kožlany. Labutí pár, kde došlo k napadení hnízdícího samce volně pobíhajícím psem, který mu zlomil křídlo a v jehož důsledku muselo být labuťákovi amputováno, už vodí vylíhnutá mláďata. Segečovi případ řeší již od samého začátku a pravidelně labutí rodinu kontrolují. Pravda, labutí pár jim to moc neusnadňuje a neustálým přecházením z jedné vodní plochy na druhou poměrně dosti riskuje další konflikt. Každopádně labutí pár aktuálně vodí šest malých mláďat a samec se tváří, jako by měl obě křídla.
Záchranná stanice Kožlany řeší i další zajímavý případ poštolčí rodiny z místního ZD, kde došlo k poranění hnízdícího samce (živitele rodiny). Po nárazu samce na dráty el. vedení zůstala poštolčí samice se šesti cca týden starými mláďaty na hnízdě úplně sama. V momentě, kdy kolega tento problém zjistil, museli Segečovi nejenom tři mláďata z hnízda odebrat, podstrčit pod svou samici ve stanici, ale další tři mladé krmit přímo na hnízdě. Díky tomu se zachrání všech šest mladých, jelikož poštolčí samoživitelka by je bez samečka a pomoci Segečů neuživila.
foto: desop
