Ve středu si připomínáme přesně 50 let od úmrtí brigádního generála Josefa Ereta z Červeného Hrádku, který byl výjimečnou osobností zejména první poloviny 20. století. Povolání učitele vyměnil za službu vlasti a postupně se aktivně zapojil do prvního, druhého i třetího odboje. Komunisté ho označili za zběha, byl degradován na vojína a hrozilo mu zatčení. Nakonec musel emigrovat do Spojených států, kde také v osmdesáti letech zemřel. Pochován je na hřbitově v Dýšině, kde se u této příležitosti koná pietní akt. Sejdou se zde příbuzní a příslušníci 44. lehkého motorizovaného praporu z Jindřichova Hradce. Právě tento prapor nese už 15 let jméno generála Josefa Ereta. Dorazí také zástupci čtvrtého plzeňského obvodu a zástupci obce Dýšina a Kyšice. „Zvláště v době probíhajícího válečného konfliktu je moc důležité příběh generála Ereta připomínat,“ říká starosta MO Plzeň 4 Tomáš Soukup. „Vážíme si toho, že právě z našeho obvodu pochází taková historicky významná osobnost,“ dodává místostarosta MO Plzeň 4 Zdeněk Mádr.
Generál Josef Eret byl výjimečnou osobností. Jeho vojenská kariéra začala mobilizací v roce 1914. V dubnu roku 1918 vstoupil do tehdejšího 31. čs. střeleckého pluku italských legií, později působil ve Vojenské kanceláři prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, intenzivně spolupracoval s Edvardem Benešem a následně s Emilem Háchou, především v charitativní činnosti ve prospěch rodin, jejichž živitelé pracovali v ilegalitě, byli zatčeni nebo nuceni uprchnout za hranice. Právě spolupráce s Edvardem Benešem byla trnem v oku jak nacistům, tak později komunistům. V roce 1945 společně s pplk. gšt. Františkem Bürgerem připravoval Pražské povstání a v oblasti Praha-Západ se stal velitelem pluku Revolučních gard. V roce 1947 byl ustanoven přednostou vojenského oddělení vyslanectví tehdejšího Československa ve Vídni. Na jaře 1948 generál opouští své působiště na základě varování, že bude zatčen komunisty. S manželkou proto emigruje a následuje ho také dcera s rodinou. Jejich cílovou destinací se staly Spojené státy americké. Generál Eret v odbojové činnosti pokračoval i nadále. 15. března roku 1973 umírá ve Washingtonu, jeho ostatky jsou tajně transportovány zpět do vlasti a za účasti jeho manželky a úzkého rodinného kruhu byly uloženy do hrobu.
