Opustí po 88 letech místo nad železniční tratí. Jeho nosná konstrukce bude snesena v noci z pátku 19. na sobotu 20. dubna během výluky železniční dopravy od 23:20 do 4:20 hodin. Stane se tak v rámci modernizace třetí etapy Uzlu Plzeň, neboť nevyužívaný most bránil v této části její elektrifikaci.
„Ocelovou mostní konstrukci, vážící zhruba 145 tun a dlouhou 50 metrů, přesune jeřáb na vzdálenost 55 metrů k oplocení v areálu firmy Adelardis vedle Domažlické ulice. Tam bude na podporách ležet asi dva roky, než projde rekonstrukcí, kterou bude provádět a hradit město Plzeň. To pro ni našlo další využití jako lávky pro pěší a cyklisty,“ říká David Sichrovský, ředitel stavby ze společnosti Swietelsky Rail CZ.
Ke snesení mostu bude použit mobilní jeřáb LG 1550 s maximální nosností 550 tun. Ten se zde sestavuje z jednotlivých dílů už od pondělí 15. dubna. Jde o mimořádný stroj – jen na přepravu jeho ramen a protizávaží bylo potřeba 18 kamionů. Tyto práce momentálně financuje Správa železniční dopravní cesty jako investor modernizace Uzlu Plzeň, zahájené v prosinci 2017 a končící na jaře 2020.
„Podmínkou snesení mostu, po němž i v době, kdy přestal sloužit silniční dopravě, vedly některé inženýrské sítě, byla výstavba podzemního kolektoru pod železnicí,“ dodal David Sichrovský. Za rok ho vybudoval závod Speciální stavby společnosti Swietelsky stavební a právě do něho byly rozvody průmyslové a užitkové vody a silové kabely elektřiny přeloženy. Z mostu se také odstranila dlážděná vozovka a železobetonová mostovka, aby se před transportem odlehčil.
***
Faltusův most nese jméno profesora Františka Faltuse (1901-1989), který po studiu Techniky ve Vídni a práci v tamní mostárně Waagner-Biro, začal nastoupil od března 1926 v Plzni do Škodových závodů, a stal se průkopníkem nové technologie svařování mostních konstrukcí. V roce 1931 v areálu firmy vznikl celosvařovaný příhradový ocelový most (nyní snášený), největší ve své době. O dva roky později pak silniční most přes Radbuzu, dnes Tyršův. Od roku 1945 působil jako profesor pražského ČVUT na Vysoké škole inženýrského stavitelství, kde mnoho let vedl Katedru ocelových konstrukcí. Byl i u obnovy Prvního ústavu mostního stavitelství a založení Mezinárodního sdružení pro mosty a konstrukce a členem Akademie věd.
