S jeho prohlášením na návrh současné ředitelky Knihovny města Plzně Heleny Šlesingerové souhlasili radní města. Potvrdit to musí ještě zastupitelé.
„Miloslav Nohejl se narodil 26. května 1896 v Plzni. Byl význačným českým spisovatelem tzv. vitalismu a plzeňským meziválečným novelistou a romanopiscem, knižně vydal přes 20 publikací. V plzeňské městské knihovně působil 29 let (v letech 1922–1951). Ještě jako vedoucí knihovník zval do Plzně významné osobnosti českého literárního života, například Jaroslava Seiferta, Vítězslava Nezvala, Josefa Horu, Rudolfa Medka a mnoho dalších. V letech 1948–1951 působil v městské knihovně jako ředitel. Protože nepostupoval v souladu s tehdejším režimem dostatečně rychle při vyřazovaní nežádoucí literatury, byl počátkem 50. let zatčen a několik měsíců držen ve vyšetřovací vazbě. Poté byl zbaven funkce a předčasně penzionován,“ vysvětlila Eliška Bartáková, náměstkyně pro oblast kultury, památkové péče a sociálních věcí.
Miloslav Nohejl jako spisovatel a prozaik začal svou literární tvorbu knihou povídek Veliká radost (vydaná 1921). Po dalších dvou povídkových knihách Dívka a sen (1925) a Vidím milence (1925) vydal v roce 1926 první román Souhlas. Dále následovaly romány Deset let nerozhoduje (1932), Ohnivý červenec (1941). V roce 1934 vydal román Svět nic neví, který se stal předlohou k filmovému ztvárnění. „Miloslav Nohejl je stylově zařazován k tzv. vitalistům, do tohoto stylu spadá válečný román Zázrak s Julií (1941). V roce 1948 vydává román Sirény oslavují Plzeň, poté se stává jeho tvorba nežádoucí, a proto se věnuje tvorbě pro děti, například publikacemi Sud se zlatým dnem (1956), Neslýchaná věc (1957) a další. Rodnou Plzeň popsal v knize Plzeň s příchutí hořkou, sladkou i kyselou (1965), poslední román Škodové pak vydal v roce 1968,“ doplnila Eliška Bartáková.
V roce 1968 byl na návrh vedení krajské knihovny a s podporou Svazu spisovatelů plně rehabilitován a následně jako jeden z prvních obdržel Cenu města Plzně (13. září 1968) za „Celoživotní literární dílo tematicky spjaté s Plzní a za obětavou kulturně výchovnou práci“.
