Tanečník, sólista, někdejší šéf baletu i čestný člen Divadla J. K. Tyla Jiří Žalud slaví devadesáté narozeniny. S plzeňskou scénou spojil více než sedmdesát let života a na jevišti se objevoval ještě v posledních sezonách.
Jiří Žalud, jedna z výrazných osobností plzeňského baletu, slaví 22. září devadesáté narozeniny. S Divadlem J. K. Tyla v Plzni je jeho profesní život spojen více než sedmdesát let. Během mimořádně dlouhé kariéry prošel od tanečníka přes sólistu až k vedení baletního souboru a na jevišti se objevoval ještě dlouho poté, co většina tanečníků svou aktivní kariéru končí.
Jiří Žalud se narodil 22. září 1936 v Plzni. Baletu se věnoval už od mládí a v polovině 50. let nastoupil do plzeňského baletního souboru. Na začátku 60. let se stal sólistou.
S výjimkou jedné sezony strávené v Laterně magice zůstal plzeňské scéně věrný. Postupně vytvořil desítky výrazných postav klasického i moderního repertoáru a prosadil se nejen jako tanečník, ale také jako herec v charakterových rolích.
Za svou kariéru vytvořil Jiří Žalud více než 140 rolí. Jeho repertoár přitom nebyl omezen jen na klasický balet. Dokázal propojit taneční techniku s herectvím a postupně se stále výrazněji uplatňoval také v rolích založených na výrazném charakteru postavy.
Objevil se například v inscenacích Romeo a Julie, Esmeralda, Popelka, Spartakus, Dáma s kaméliemi, Macbeth, Coppélia nebo Sen noci svatojánské. V průběhu kariéry ztvárnil řadu sólových, hereckých i charakterových rolí.
Jiří Žalud nebyl pouze interpretem. V letech 1992 až 1995 stál v čele plzeňského baletního souboru.
V této době do Plzně zval významné choreografické osobnosti a podílel se na podobě repertoáru. S plzeňským baletem v tomto období spolupracovali například Jiří Blažek, Marta Drottnerová, Pavel Šmok, Jutta Dass nebo Zdeněk Prokeš.
Po skončení stálého angažmá jeho vztah s divadlem neskončil. Na scénu se dál vracel jako host a využíval své dlouholeté taneční i herecké zkušenosti.
Výjimečnost Žaludovy kariéry dokládá i skutečnost, že se před publikem objevoval ještě mnoho desetiletí po začátku svého působení v plzeňském divadle. Diváci jej v posledních letech mohli vidět například ve Šípkové Růžence, Donu Quijotovi, Slečně Julii nebo v obnovené inscenaci Edith – vrabčák z předměstí.
Právě charakterové role se postupně staly další výraznou kapitolou jeho kariéry. Vedle pohybových zkušeností v nich mohl uplatnit také cit pro detail, výraz a hereckou práci s postavou.
V Labutím jezeře ztvárňoval roli ceremoniáře. Naposledy se v ní na scéně představil v červnu 2025, tedy jen něco málo přes rok před svými devadesátými narozeninami.
Dlouholetou práci Jiřího Žaluda připomíná také řada ocenění. Za rok 2003 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet a pantomima.
V roce 2010 obdržel Cenu Vendelína Budila a získal také Uměleckou cenu města Plzně za rok 2015. Později byl jmenován rovněž čestným členem Divadla J. K. Tyla.
Při pohledu na mimořádně dlouhou aktivní kariéru se nabízí otázka, jak si Jiří Žalud dokázal udržet kondici a energii. Jeho odpověď je příznačně jednoduchá.
„Hýbat se, hýbat se, hýbat se.“Jiří Žalud
Pohyb provází celý jeho život. Ani ve vysokém věku nepřestal být s divadlem v kontaktu a na jeviště se vracel v rolích, které odpovídaly jeho zkušenostem i věku.
Jen málokterý umělec může svůj profesní život spojit s jedním divadlem na tak dlouhou dobu. Jiří Žalud zažil několik generací tanečníků, choreografů i diváků a také proměnu plzeňského baletu a samotného Divadla J. K. Tyla.
Během své kariéry byl tanečníkem, sólistou, šéfem souboru i interpretem charakterových rolí. Jeho devadesáté narozeniny tak nejsou jen osobním jubileem, ale také připomínkou mimořádně dlouhé kapitoly historie plzeňského divadla.