"Je podle vás Karel Gott, který nedávno oslavil 80. narozeniny a kolem něhož se strhl doslova humbuk, ztělesněním normalizace, spolupráce s komunistickým režimem, nebo spíše osobností, propagující naši vlast? Jezdil samozřejmě především do SSSR, NDR, ale také byl ve Spojených státech. Jaký máte názor na tohoto plzeňského rodáka?
Přestože poslouchám především rockovou hudbu, Karel Gott byl vynikajícím zpěvákem a ve svém oboru představuje dlouhá desetiletí naprostou špičku. Ale „Bohem“ je opravdu jen pro své fanoušky či spíše fanynky. Díky jeho téměř neuvěřitelně dlouholeté kariéře je Karel Gott také určitým obrazem toho, co se v naší zemi za poslední desetiletí událo. Nekamenuji ho za to, že podepsal v roce 1977 Antichartu, to udělaly desítky jiných českých umělců. Že se za to, a to velmi opatrně, omluvil až minulý rok, považuji ale za chybu. Nechápu, na co čekal, jeho fanoušci mu jistě odpustí cokoliv. A pokud jde o politiku, jeho nekonečným konspiračním teoriím nerozumím. A to jsem čtenář Enigmy a divák Viasat History a Prima Zoom.
Třicet let po sametové revoluci je tu opět „blbá nálada“, neklid. Kdo je toho podle vás příčinou? Je to současná politická garnitura, která je ovšem zvolena v demokratických volbách?
Já „blbou náladu“ nemám. Mám ji naopak většinou velice dobrou, i když mi některé věci u nás samozřejmě vadí. „Blbá nálada“ je klišé, které kdysi použil Václav Havel, a kdekdo to od té doby po něm papouškuje. Věci vidím poněkud jednodušeji: Máme trestně stíhaného premiéra, který je ve střetu zájmů. To dobrý obrázek o České republice nedělá. Máme vládu, která marnotratně utrácí v době hojnosti, a nešetří na horší časy. Málo se dělá s katastrofálním stavem silniční sítě, ale místo toho se vymýšlejí projekty inkluze ve školství. A to jsem pojmenoval jenom některé z těch největších problémů.
Tyto věci se ale dají řešit. Že byla současná vládní garnitura zvolena ve svobodných a demokratických volbách, ještě neznamená, že pracuje dobře. Mít „blbou náladu“ je vlastně snadné a ve své podstatě znamená pasivní přijímání dění kolem sebe. To už raději přiznám, že jsem občas naštván, nebo i ještě hůře. Tuto energii se ale snažím vložit do něčeho pozitivního. Zakončil bych citátem Jana Wericha: „Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada sice vaše problémy nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“
Přichylujeme se více a více k oligarchům východního stylu? Nemyslím tím jen Andreje Babiše, ale třeba cesty prezidenta republiky do Číny, kde jde na ruku multimiliardáři Kellnerovi. Máme být podle vás agenti Home Creditu na Kellnerově vítězném tažení v čínském byznysu?
My se ale k oligarchům východního stylu nepřichylujeme. Jeden z podobných oligarchů je přímo předsedou české vlády. Že jezdí prezident do Číny, je v pořádku, ale měl by tam vystupovat daleko sebevědoměji, protože reprezentuje suverénní zemi, která vyznává zcela jiné hodnoty než čínský komunistický režim. Že pan Kellner podniká v Číně, je čistě jeho věc, s Českou republikou to moc společného nemá. Každá firma ať si podniká, kde chce, pokud dodržuje naše a místní zákony a mezinárodní právo.
A pak jsou tu vztahy k Rusku a k bývalým zemím SNS. Pojem „proruský šváb“ si ale vysloužil i Václav Klaus... Rusko je náš důležitý obchodní partner, ale současně také strategický soupeř, který neudržuje právě přátelské vztahy s NATO a s EU. Podle toho je třeba k němu přistupovat. Já nevím, kdo první ten pojem ‚proruský šváb‘ použil, ale například Václav Klaus starší říká o Rusku stejné věci posledních 30 let. Je snadné označit někoho aktuální „nálepkou“ za názory, které zastává trvale. I když s nimi nesouhlasím".
Končící eurokomisařka Věra Jourová by ráda viděla, jak mladí lidé vysvětlují svým prarodičům, aby nereagovali na nejrůznější mailové zprávy a esemesky v mobilech. Kupodivu ale jí nejde o všemožné „agenty s teplou vodou“, ale o fake news. Je to podle vás dobrá cesta?
Je to hloupá cesta, která starší lidi uráží. A dovolím si zde použít ještě jeden citát od Jana Wericha : „Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl taky jednou mladej blbec.“ Copak si někdo skutečně myslí, že starší lidi neumějí rozeznat, co je pravda, a co ne? Že většina z nich neumí ovládat počítače a mobily? To je nesmysl. Že někdo naletí na fake news, to přece nezáleží na věku, ale na jeho inteligenci a schopnosti vyhodnotit si informace a dát si je do kontextu.
V souvislosti s výročím sametové revoluce komunisté připomínají podle nich zpackanou privatizaci, rozkradené státní podniky a chtěli by po tolika letech trestat. Není to vybízení k tribunálům, ke stigmatizaci a k dalšímu neklidu ve společnosti?
Čeští komunisté říkají nejrůznější nesmysly, protože jejich volební výsledky jsou stále horší. Tribunály pořádali samotní komunisté v 50. letech a počínali si v nich jako zločinci. A jakkoliv neproběhla transformace české ekonomiky bez chyb a excesů, jsou komunisti ti poslední, kteří mají právo hovořit, či spíše žvanit o rozkrádání.
Přes ekonomický růst a nízkou nezaměstnanost existují pořád sociální problémy, zvláště severní Morava na tom není nejlépe. Nejen tam je stále žhavé pořekadlo „bylo líp“ a „jací byli komunisté“. Můžeme to pochopit, a především, nějak proti tomu bojovat? V zadlužených, pro exekutory „zaslíbených“ regionech jistě těžko...
Že před rokem 1989 bylo líp, je chiméra. Češi teď zažívají asi nejlepší dobu ve své dlouhé, pestré a často kontroverzní historii. Samozřejmě ne všichni, ale od toho je tady sociální politika státu. To by ale síť sociálních dávek musela být odrazovým můstkem, a ne pohodlným ložem. Bojovat proti nesmyslům, které někdo šíří, bývá občas složité, ale myslím, že celkově se to daří.Pokud jde o exekuce, je to skutečně velký problém. Jen chci upozornit, že někteří lidé se do prekérní situace dostali kvůli své nestřídmosti. Pro některé je těžké nepodlehnout, když i vrcholní politici používají věty typu „zdroje tu jsou“ a „mít dluhy je normální“. Pak místo toho, aby investovali do vzdělání svých dětí, do své rodiny, do své budoucnosti, použijí peníze na věci, které v podstatě tolik nepotřebují. Do vzdělání ale dostatečně neinvestují ani naše vlády, ač si to pravidelně dávají do svých volebních programů.
Evropská unie se nerozdělila, naopak, vítězí Macronova federální myšlenka a, zdá se, větší a větší odstředivá síla mezi „jádrem Unie“ a střední a východní Evropou. Bude EU vícerychlostní, nebo nepochopení situace v zemích v bývalé sovětské sféře vlivu povede, podle vás, k ještě větší odstředivé tendenci, a třeba i k dalšímu přichýlení k Východu?
Češi – a nejenom my – se k Východu nepřichýlí, protože s ním mají z dob komunismu mimořádně neblahou a drastickou zkušenost. Zkušenost, kterou bohužel „západní“ země nejsou schopny reflektovat. Ony to neprožily. My jsme součástí západní civilizace a to se nezmění. Že některé země a někteří politici EU prosazují federální Evropu, je na druhou stranu dávno známá věc. To je ale proti českým národním zájmům. Já bych chtěl EU, která bude sdružovat svobodné a suverénní národní státy, které si budou užívat výhod svobodného trhu a volného proudění osob, kapitálu a investic. Tím je pro mě smysl celé EU naplněn dostatečně.Jako velký problém vidím to, že premiéři zemí Visegrádu se nechali nedávno nalákat do pasti. Sice správně odmítli na předsedu Evropské komise nizozemského socialistu Timmermanse, ale výsledkem je to, že předsedkyní Evropské komise je německá eurofederalistka, šéfem diplomacie je španělský socialista a předsedou Evropské rady belgický politik, který podporuje masovou migraci. To jsme, pane Babiši, skutečně nechtěli! Bylo to selhání Visegrádu.
Co se to děje v kultuře? Problémy s ministry, problémy s ředitelem Národního divadla, který mimochodem přišel z Plzně... Je to tendenční a plánovitě „vytažené“, nebo padají kostlivci ze skříní, ovšem s určitým zpožděním?
Pokud vládní ČSSD nechtěla, aby byl ministrem kultury Antonín Staněk, tak měl prezident ihned přijmout jeho demisi. Ty hrátky kolem toho jsou nestoudné a v podstatě trapné. Myslím, že většinu našich spoluobčanů „pálí“ zcela jiné problémy. Letitým problémem české kultury je ale to, že mnozí umělci chtějí pro své kulturní výboje především státní a veřejné peníze. To je špatná cesta. Do kultury musí plynout daleko více peněz od soukromých sponzorů. Jenom část peněz má být od státu. Není únosné stále požadovat na často ne zcela kvalitní produkci peníze od českých daňových poplatníků. Proto oni do práce nechodí. Systém je, bohužel, i 30 let po sametové revoluci stále pokřivený.
Na stav justice se nadává nejen v Maďarsku, ale hlavně v Polsku. Nejsme tedy „sami“. Silná slova o soudcovské a exekutorské mafii jako by zapadla a nyní se hlavně řeší jména. Státní zástupci Zeman, Bradáčová... Je to jen a jen o lidech, nebo také o systému?
Jedná se o vícero závažných věcí. Soudci a státní zástupci mají samozřejmě být skutečně nezávislí, ale nemají být státem ve státě. Tak, jak se o to někteří vehementně snaží. Musí nést také odpovědnost. Například za puč, který spáchali proti expremiéru Nečasovi. Kdo za to byl potrestán? Nikdo. To je chyba systému.
V případě kritiky Polska se jedná o velkou neznalost. Polská vláda se jen snaží zbavit prokurátorů, kteří sloužili už komunistům a mezitím si vychovali nové kádry. Co je na tom nedemokratického? Podle mě to je správný postup, který EU kritizuje chybně.
Takové sucho nebylo v ČR desítky let. Ministerstvo životního prostředí pod taktovkou ministra Brabce přináší nejrůznější akční plány, otevírají se nové fondy, ale to vodu hned do studní nenažene. Kolik let se již hovoří o remízcích, to už přece bylo aktuální i v minulém režimu. Je pan Brabec, který se zdá být velkým oblíbencem pana premiéra, člověk na svém místě, i když má „chemickou“ minulost?
Nebudu hodnotit odbornou způsobilost ministra Brabce, natož jakou chemickou sloučeninou je jeho minulost. Jen doufám, že se nejedná o žíravinu. Otázka sucha totiž přesahuje všechny vlády, to je otázka na desítky let řešení. Klima se mění, ale to je podle vědců přirozený jev. Moderní společnost by na to měla umět reagovat, ale vlády – a nejenom ty naše – reagují pozdě a nedostatečně. Například na kalamitu s kůrovcem reagovala naše vláda i státní Lesy ČR pozdě.
Odmítám ale i klimatický alarmismus. Šílení kolem problémů se suchem věci nevyřeší. Chce to dlouhodobý propracovaný plán, který připraví Českou republiku na možné budoucí klimatické podmínky. Výkřiky školáků touto cestou ale nejsou. Na řešení se musí dohodnout celá politická reprezentace, společně s odborníky i s rozumnou částí společnosti. Bude to dlouhodobý boj, který musíme podstoupit na všech možných frontách.
Komentáře
Sdílet článek
Zdeněk Pavel Kranz
Před 5 roky
Po dlouhé době je to názor se kterým souhlasím a takovým lidem s těmito názory bychom měli svěřovat věci veřejné.