Ve sklepech Plzeňska se objevují mikve – židovské rituální lázně. V Plzni vznikla nová mikve u Velké synagogy, v Poběžovicích historická mikve čeká na obnovu a financování.
Ve sklepě starého domu se občas objeví zvláštní nádrž se schody. Bývá zděná z kamene nebo z cihel, má přítok i odtok a občas v ní teče čistá pramenitá voda. Při stavebněhistorických průzkumech a rekonstrukcích tak lidé narážejí na mikve – židovské rituální lázně, které byly po generace běžnou součástí života místních komunit.
Nálezy mikví nejsou záležitostí jen velkých měst. V Plzeňském kraji se téma vrací hlavně ve dvou místech: v Plzni, kde v suterénu Rabínského domu u Velké synagogy vznikla nová mikve, a v Poběžovicích, kde se mluví o obnově historické mikve, ale objekt je pro veřejnost uzavřený a projekt hledá dalšího partnera.
Mikve je rituální lázeň určená k úplnému ponoření do vody. Slouží k obřadní očistě v situacích, které židovská tradice spojuje se změnou stavu nebo s přípravou na svátek. V praxi ji používali zejména zbožní muži před šabatem a svátky a také ženy – například po menstruaci, po porodu nebo před svatbou.
Slovo mikve se obvykle vykládá jako „shromáždění“. Technicky to sedí: lázeň musí „shromáždit“ vodu, která pochází z přírodního zdroje – pramene nebo někdy dešťové vody – a není pouze napuštěná z kohoutku.
Typická mikve je zapuštěná do země, vede do ní několik schodů a její hloubka musí umožnit úplné ponoření. Proto se často umísťovala do suterénů: pod zemí se držela stabilnější teplota a snáze se řešilo napojení na pramen či sběr vody.
Starší mikve na první pohled působí prostě – zděná nádrž, kamenné stupně, někde malá předsíň. Detaily ale ukazují promyšlené řešení: řada mikví má přítok i odtok; u některých jsou patrné stopy po vytápění předsíně nebo sousedních prostor, protože koupel v ledové vodě v zimě byla náročná.
Tradice rovněž stanovuje minimální objem vody; v praxi se uvádí asi 760 litrů. Mikve tedy není „vana ve sklepě“, ale plnohodnotná nádrž, která musela splnit jasná pravidla.
V Plzni se mikve dostala do povědomí v posledních letech. Při opravách Velké synagogy a sousedního Rabínského domu, které začaly v roce 2019, byla v suterénu Rabínského domu nově vybudovaná mikve. Navazuje na historickou tradici, ale odpovídá dnešním požadavkům na provoz a hygienu. Součástí je také expozice, která vysvětluje, k čemu mikve sloužila a proč byla pro komunitu důležitá.
Ukazuje se tak, že mikve není jen historická památka: pokud má židovská obec zázemí a podmínky, může být i dnes rituálně způsobilá a použitelná.
Druhé výrazné místo v Plzeňském kraji je Poběžovicko. V Poběžovicích je mikve dlouhodobě uzavřená. Židovská obec Plzeň dříve plánovala obnovu takzvané mikve Baal Shem Tova v někdejším Ronspergu. Podle informací obce byla smlouva k projektu vypovězena s účinností 12. února 2025 a obec nyní hledá finančního partnera, který by obnovu pomohl dokončit.

To znamená, že místo, které by mohlo rozšířit mozaiku židovských památek západních Čech, zůstává zatím mimo běžný návštěvnický provoz.
Po válce a po úpadku místních židovských komunit mnohé mikve zmizely z očí. Domy změnily majitele, sklepy se zasypaly, vchody zazdily a nádrže někde proměnily v sklady. Jindy se prostory jednoduše zapomněly. Až stavební rekonstrukce a průzkumy zdiva, podlah a základů odhalí „bazén“, který v půdorysech nedává smysl – dokud se neprozkoumá historie místa.
Takové nálezy jsou cenné pro historiky i památkáře. Ukazují, kde lidé skutečně žili, kudy vedla voda, jak se stavělo a jak fungovalo každodenní zázemí židovských obcí. Pro současné majitele domů jsou často překvapením, které změní pohled na vlastní sklep i na minulost celé obce.
Současné mikve obvykle vypadají jinak než středověké nádrže. Jsou součástí komunitních objektů, mají zázemí, sprchy, šatny a ohřev vody. Základní princip se ale nemění: rituál je spojen s přírodní vodou a s úplným ponořením. Moderní řešení proto často kombinují „živou“ vodu s komfortem, na který jsou lidé dnes zvyklí.
Ať už jde o nově vybudovanou mikve v Plzni, nebo o staré nálezy ve venkovských sklepech, jde vždy o připomínku jedné věci: i zdánlivě obyčejný dům může skrývat stopu života, která sice zmizela z mapy, ale vrací se zpátky do vyprávění regionu.

Ve středu 12. března 2026 se můžete těšit na přednášku Václava Freda Chvátala, která vás provede světem židovských rituálních lázní – mikve. Dozvíte se, proč se mikve zřizují, k čemu slouží rituální omytí čistou přírodní vodou, jaké měly architektonické a technické podoby v různých obdobích dějin a jak mikve vypadají dnes. Společně nahlédneme do jejich minulosti i současnosti a přiblížíme si, co všechno se za zdánlivě jednoduchým prostorem pro očistu skrývá.
Kdy: 12. března 2026
Čas: 17:00–18:00