Otakar Vávra besedoval se svými žáky
Do Plzně dnes přijel nestor českých filmových režisérů Otakar Vávra. Zúčastnil se besedy, kterou sledovala více než stovka lidí. Kromě Vávry se s přítomnými diváky přišli o zážitky podělit také jeho žáci - režiséři Jiří Menzel, Jan Schmidt a Věra Chytilová.
Do Plzně dnes přijel nestor českých filmových režisérů Otakar Vávra. Zúčastnil se besedy, kterou sledovala více než stovka lidí. Kromě Vávry se s přítomnými diváky přišli o zážitky podělit také jeho žáci - režiséři Jiří Menzel, Jan Schmidt a Věra Chytilová. Ti měli původně přijet do Plzně dnes, ale z pracovních důvodů svůj program změnili.
Otakar Vávra se v Plzni vyznal z toho, že šel učit na FAMU, protože ho bavil film a také práce s mladými lidmi. „Dnes středoškoláci po maturitě nemají dostatečný kulturní přehled. Adepti studia režie ho tenkrát měli a navíc jsem měl pocit, že jsou schopni tvůrčí práce,“ řekl Otakar Vávra. Na námitku moderátora besedy Jana Lukeše, že všechny své cenné zkušenosti a poznatky předal studentům, přitom si je mohl nechat pro sebe, Otakar Vávra odvětil: „Takhle já neuvažuji, to nemá cenu.“
Právě v roce 1957 nastoupili do prvního ročníku FAMU k Otakaru Vávrovi další hosté dnešní besedy: Jiří Menzel, Jan Schmidt a Věra Chytilová.
Jan Schmidt zavzpomínal na to, jak se s desítkami dalších uchazečů tísnil v posluchárně, když před ně předstoupil profesor Vávra se slovy: „Je vás tady 85, bereme pouze 5. Kdo má slabé nervy, jděte domů hned, abychom se vzájemně nezdržovali.“ Schmidt tenkrát podle svých slov seděl vedle Evalda Schorma a před sebou viděl jednu z mála přítomných žen. Ráčkovala a po Vávrově upozornění se prý zmohla na jedinou větu: „A do prdele.“
Byla to samozřejmě Věra Chytilová, která si sice zmíněnou příhodu nepamatuje, zato přiznala, že byla často drzá a mnoho věcí jí na FAMU zakazovali nebo chtěli přestříhat. „Třeba chtěli, abych přepsala scénář filmu Strop. Tak jsem to dala Pavlu Juráčkovi, on to předělal a já to potom stejně natočila podle toho původního scénáře,“ vzpomínala Chytilová. „Tvorba se nedá naučit, každý musí točit podle sebe, zachytit svědectví doby a svou vlastní výpověď. Otakar Vávra byl skvělý, protože to chápal a moc nám do toho nemluvil,“ prohlásila Chytilová.
Jiří Menzel chtěl podle svých slov nejprve studovat DAMU. „Nevzali mě tam, a tak jsem se přihlásil na FAMU a měl jsem štěstí,“ řekl Menzel. „Na FAMU byli vynikající, ušlechtilí a chytří lidé. Mimo jiné Otakar Vávra,“ dodal Menzel. Přiznal se také, že se dlouho neuměl rozhodnout, co bude vlastně dělat. „Byl jsem líný, bylo mi všechno jedno. To Věra Chytilová mě vychovávala. Naučila mě třeba, jak se chovat s dámou u stolu.“
V závěru besedy se hostů mohli ptát také přítomní diváci. Jedním z nich byl režisér Jiří Krejčík, který se hrdě hlásil k tomu, že i on je žákem Otakara Vávry. „Profesor Vávra to asi ani netuší, ale v roce 1942 jsem získal statut adepta režie a díky tomu jsem měl možnost sledovat z povzdálí jeho práci na filmu Okouzlená,“ řekl Krejčík. „Nesmírně jsem dílo Otakara Vávry obdivoval. On má zásluhu na povznesení českého filmu,“ dodal Krejčík.
Otakar Vávra se v Plzni vyznal z toho, že šel učit na FAMU, protože ho bavil film a také práce s mladými lidmi. „Dnes středoškoláci po maturitě nemají dostatečný kulturní přehled. Adepti studia režie ho tenkrát měli a navíc jsem měl pocit, že jsou schopni tvůrčí práce,“ řekl Otakar Vávra. Na námitku moderátora besedy Jana Lukeše, že všechny své cenné zkušenosti a poznatky předal studentům, přitom si je mohl nechat pro sebe, Otakar Vávra odvětil: „Takhle já neuvažuji, to nemá cenu.“
Právě v roce 1957 nastoupili do prvního ročníku FAMU k Otakaru Vávrovi další hosté dnešní besedy: Jiří Menzel, Jan Schmidt a Věra Chytilová.
Jan Schmidt zavzpomínal na to, jak se s desítkami dalších uchazečů tísnil v posluchárně, když před ně předstoupil profesor Vávra se slovy: „Je vás tady 85, bereme pouze 5. Kdo má slabé nervy, jděte domů hned, abychom se vzájemně nezdržovali.“ Schmidt tenkrát podle svých slov seděl vedle Evalda Schorma a před sebou viděl jednu z mála přítomných žen. Ráčkovala a po Vávrově upozornění se prý zmohla na jedinou větu: „A do prdele.“
Byla to samozřejmě Věra Chytilová, která si sice zmíněnou příhodu nepamatuje, zato přiznala, že byla často drzá a mnoho věcí jí na FAMU zakazovali nebo chtěli přestříhat. „Třeba chtěli, abych přepsala scénář filmu Strop. Tak jsem to dala Pavlu Juráčkovi, on to předělal a já to potom stejně natočila podle toho původního scénáře,“ vzpomínala Chytilová. „Tvorba se nedá naučit, každý musí točit podle sebe, zachytit svědectví doby a svou vlastní výpověď. Otakar Vávra byl skvělý, protože to chápal a moc nám do toho nemluvil,“ prohlásila Chytilová.
Jiří Menzel chtěl podle svých slov nejprve studovat DAMU. „Nevzali mě tam, a tak jsem se přihlásil na FAMU a měl jsem štěstí,“ řekl Menzel. „Na FAMU byli vynikající, ušlechtilí a chytří lidé. Mimo jiné Otakar Vávra,“ dodal Menzel. Přiznal se také, že se dlouho neuměl rozhodnout, co bude vlastně dělat. „Byl jsem líný, bylo mi všechno jedno. To Věra Chytilová mě vychovávala. Naučila mě třeba, jak se chovat s dámou u stolu.“
V závěru besedy se hostů mohli ptát také přítomní diváci. Jedním z nich byl režisér Jiří Krejčík, který se hrdě hlásil k tomu, že i on je žákem Otakara Vávry. „Profesor Vávra to asi ani netuší, ale v roce 1942 jsem získal statut adepta režie a díky tomu jsem měl možnost sledovat z povzdálí jeho práci na filmu Okouzlená,“ řekl Krejčík. „Nesmírně jsem dílo Otakara Vávry obdivoval. On má zásluhu na povznesení českého filmu,“ dodal Krejčík.
Partner zpravodajství
ProGrade s.r.o.
www.pro-grade.cz
Objednejte si profesionální instalatérské a topenářské práce v Plzni!