Pět nádherných alejí z Plzeňského kraje bojuje o titul Alej roku. Která si získá vaše srdce?

Hlasování v anketě Alej roku 2026 odstartovalo ve středu 4. listopadu. O přízeň veřejnosti letos usiluje 55 alejí a stromořadí ze třinácti krajů České republiky. Plzeňský kraj má v soutěži pět zástupců. Mezi nominovanými jsou historické aleje, oblíbená místa k procházkám i mladé stromořadí připomínající významné osobnosti plzeňské kultury.

Šestnáctý ročník ankety pořádá ekologická organizace Arnika. Jejím cílem není pouze vybrat nejkrásnější alej v republice, ale také upozornit na význam stromů v krajině a potřebu jejich ochrany. Aleje poskytují stín, ochlazují okolí, zadržují vodu, chrání před větrem a nabízejí útočiště řadě živočichů. Často jsou zároveň významnou součástí historie měst a obcí.

Plzeňský kraj může navázat na úspěchy předchozích ročníků. V minulosti získaly krajské prvenství například plzeňská Kilometrovka v roce 2014 nebo Knížecí alej v Tachově v roce 2017. Obě se letos o přízeň veřejnosti ucházejí znovu.

Pět alejí, pět různých příběhů

Letošní nominace představují pestrý výběr míst napříč Plzeňským krajem. Některé aleje pamatují několik generací obyvatel, jiné vznikly teprve nedávno. Společné mají to, že si získaly pozornost lidí, kteří je považují za důležitou součást svého okolí.

Lipová alej Svatopluka Čecha v Mýtě

Cesta ke kostelu mezi lipami

Takřka 700 metrů dlouhá lipová alej spojuje město Mýto na Rokycansku s kostelem svatého Štěpána. Stromy lemují cestu, která návštěvníky postupně vyvádí z městské zástavby do klidnějšího prostředí.

Procházka alejí nabízí nejen pohled na vzrostlé lípy, ale také několik drobných historických památek. Na začátku cesty stojí socha svatého Antonína Paduánského. Přibližně za polovinou trasy se nachází kaplička svaté Anny. Odtud cesta mírně stoupá až ke kostelu svatého Štěpána.

Právě spojení stromů, sakrálních památek a okolní krajiny vytváří osobitý charakter tohoto místa. Alej není jen zelenou spojnicí mezi dvěma body, ale také příjemnou vycházkovou trasou, která má své kouzlo na jaře, v létě i během podzimního zbarvení listů.

Nominaci do soutěže přihlásil Ivan Ďurovič. Lipová alej tak letos reprezentuje nejen samotné Mýto, ale i Rokycansko, kde jsou historická stromořadí významnou součástí krajiny.

Alej Kilometrovka v Plzni

Více než 130 let historie

Jedním z nejznámějších plzeňských stromořadí je Kilometrovka, památná alej dlouhá přibližně 1 070 metrů. Vede od Kalikovského mlýna v údolí řeky Mže směrem k Lochotínskému parku. Pro mnoho Plzeňanů představuje tradiční místo pro procházky, běhání nebo cestu na kole.

Historie aleje sahá do konce 19. století. První úvahy o vytvoření vycházkové trasy se objevily již v roce 1887. Pozemky se podařilo získat v roce 1892 a o rok později byly vysazeny první stromy. Za vznikem stála Jednota pro zakládání sadů a okrašlování města Plzně a jeho okolí.

Původně se cesta nazývala Wýtvarova cesta podle tehdejšího předsedy okrašlovacího spolku Jana Wýtvara. Jejím hlavním účelem bylo vytvořit příjemné a zastíněné spojení města s tehdejším Lochotínským parkem a lázeňským areálem.

Kilometrovka je zajímavá také svým druhovým složením. Vedle lip a jasanů zde rostou duby, javory, jilmy, olše, topoly, vrby i jírovce. Zastoupení různých druhů vytváří pestrou alej, jejíž podoba se v jednotlivých ročních obdobích výrazně mění.

Od roku 1987 je Kilometrovka chráněna jako památné stromořadí. V minulých letech prošla několika etapami obnovy. Staré a nebezpečné stromy byly postupně ošetřovány nebo nahrazovány novými, převážně dlouhověkými dřevinami.

V roce 2026 navíc na obou koncích aleje přibyly nové informační tabule, které návštěvníkům představují její více než stoletou historii, vývoj a význam pro městskou zeleň.

Kilometrovka přitom není v anketě žádným nováčkem. V roce 2014 se stala krajskou vítězkou. Letos dostává příležitost tento úspěch zopakovat.

Knížecí alej v Tachově

Stromy, které pamatují šlechtické časy

Jednu z historicky nejvýznamnějších nominací představuje Knížecí alej v Tachově. Její počátky sahají až do roku 1791, kdy ji nechal vysadit hrabě Josef Mikuláš Windischgrätz.

Alej měří přibližně 2,3 kilometru a vede od Husmannova mlýna v Tachově podél řeky Mže do osady Světce. Již více než dvě století tak tvoří významné spojení mezi městem a okolní krajinou.

Jde o smíšenou alej, v níž převažují javory a olše. Doplňují je lípy, jasany, duby, buky a další listnaté stromy. Některé původní exempláře dosahují úctyhodného stáří. Podle popisu letošní nominace se zde nachází 261 původních památných stromů. Staré nebo poškozené dřeviny jsou postupně nahrazovány novou výsadbou.

V říjnu 1987 byla Knížecí alej vyhlášena památnou alejí. Její hodnota spočívá nejen ve stáří a počtu stromů, ale také v historické souvislosti s rodem Windischgrätzů, který výrazně ovlivnil podobu Tachovska.

Procházka alejí má navíc atraktivní cíl. Ve Světcích stojí monumentální jízdárna, kterou nechal v letech 1858 až 1861 vybudovat kníže Alfréd I. Windischgrätz. Jde o jednu z největších historických jízdáren ve střední Evropě, která byla v roce 2010 prohlášena národní kulturní památkou.

Spojení přírody, řeky a výjimečné architektury dělá z této trasy jeden z nejzajímavějších výletních cílů v okolí Tachova.

Knížecí alej už jednou krajské hlasování ovládla, a to v roce 2017. Letos se pokusí na tehdejší úspěch navázat.

Javorová alej v Rokycanech

Zelená oáza, o jejíž budoucnost panují obavy

Zcela jiný příběh má Javorová alej v Rokycanově ulici v Rokycanech. Zatímco některé nominace připomínají především historii, u této aleje upozorňuje autor nominace také na obavy o její budoucnost.

Stromořadí roste podél Padrťského potoka, označovaného také jako Klabava, a tvoří hlavní zelenou osu nábřežního parku nedaleko centra Rokycan.

Alej zahrnuje přibližně třicet stromů. Převažují javory mléče, doplněné dalšími druhy dřevin. Vedle starších a mohutných stromů zde rostou i mladší exempláře, které postupně přebírají roli svých předchůdců.

Park obklopují obytné domy a místní jej využívají především k procházkám, posezení na lavičkách a odpočinku. V letních měsících poskytují koruny stromů důležitý stín a pomáhají zmírňovat vysoké teploty v okolní zástavbě.

Autor nominace, RNDr. Jan Sedláček, upozorňuje, že jde o jednu z posledních výrazných zelených ploch v této části města. Současně vyjadřuje obavu, že by alej mohla být dotčena plánovanými protipovodňovými úpravami v okolí potoka.

Podle autora nominace by případné zásahy mohly ohrozit existenci stromořadí. Konkrétní rozsah možného kácení však není z dostupných podkladů nezávisle potvrzen. Otázka budoucí podoby nábřežního parku tak zaslouží další pozornost.

Účast v anketě může přispět k většímu zájmu veřejnosti o toto místo i k debatě o tom, jak při úpravách městského prostoru zachovat hodnotnou zeleň.

Muzikálová alej mezi Křimicemi a Radčicemi

Živá vzpomínka na plzeňské divadlo

Nejmladší z pětice nominovaných je Muzikálová alej mezi plzeňskými Křimicemi a Radčicemi. Vznikla teprve 9. listopadu 2025 z iniciativy Lumíra Olšovského, někdejšího šéfa muzikálového souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni.

Podél cesty nedaleko řeky Mže bylo vysazeno 23 ovocných stromů. Jabloně, hrušně, třešně a slivoně představují symbolickou připomínku lidí, kteří se podíleli na úspěších plzeňského muzikálu.

Každý strom nese jméno některého z členů souboru, dramaturgů nebo vedoucích osobností muzikálové scény. Stromy mají také své patrony, kterými jsou děti z místního pěveckého sboru.

Na výsadbě se podíleli muzikáloví herci, Fanklub muzikálu DJKT i obyvatelé Plzně. Za vznikem aleje stojí jednoduchá myšlenka: divadelní představení jednou skončí, ale živý strom může v krajině růst a připomínat své zakladatele po mnoho dalších desetiletí.

Projekt přitom neskončil samotnou výsadbou. V červnu 2026 byly do aleje umístěny dvě lavičky. O mladé stromky se během léta starali dobrovolníci, členové fanklubu i místní obyvatelé. Pomáhali se zaléváním a údržbou okolní trávy. Zapojili se také místní dobrovolní hasiči a starosta Křimic.

V sobotu 17. října 2026 se v aleji uskutečnilo setkání věnované první symbolické sklizni. Protože mladé stromky ještě vlastní ovoce nepřinesly, pomohly organizátorům Sady Nebílovy.

Muzikálová alej se tak postupně mění nejen v nové zelené místo na okraji Plzně, ale také v prostor pro setkávání lidí, které spojuje vztah k divadlu, přírodě a místní komunitě.

Plzeňský kraj už má v anketě své vítěze

Anketa Alej roku má v Plzeňském kraji dlouhou tradici. Mezi dřívějšími krajskými vítězkami se objevila například Alej na Práchovně v Rokycanech, Alfrédovská alej, plzeňská Kilometrovka, Hraběcí alej u zámku Kozel nebo Alej mládí u Chudenic.

V roce 2024 získala krajský titul Tanaberská alej a v roce 2025 Braunerova alej v Babylonu na Domažlicku. Historie soutěže tak ukazuje, že pozornost veřejnosti dokážou získat známá turistická místa i méně nápadná stromořadí.

Jak hlasovat a do kdy

O tom, která alej získá titul Alej roku 2026, rozhoduje veřejnost. Hlasování probíhá online na stránkách www.alejroku.cz.

Každý hlasující může odevzdat jeden hlas pro vybranou alej. Po vyplnění formuláře je nutné potvrdit hlas kliknutím na odkaz doručený e-mailem. Bez tohoto potvrzení se hlas nezapočítá.

Hlasování potrvá do středy 27. ledna 2027. Výsledky mají být slavnostně oznámeny 3. února 2027 ve 12:00. Organizátoři vyhlásí celkovou vítězku a také třináct krajských vítězek.

Součástí ankety je rovněž fotografická soutěž, která představuje aleje a stromořadí prostřednictvím snímků jejich obdivovatelů.

Která alej si zaslouží váš hlas?

Plzeňský kraj letos nabízí pět různých příběhů. Historickou cestu ke kostelu v Mýtě, více než 130letou Kilometrovku, šlechtickou alej v Tachově, stromořadí v rokycanském nábřežním parku i mladou alej připomínající osobnosti plzeňského muzikálu.

Každá z nich má své příznivce a každá nabízí jiný důvod, proč ji navštívit nebo podpořit. O konečném pořadí rozhodnou hlasy veřejnosti. A právě podpora místních obyvatel, spolků či škol může některé z plzeňských alejí pomoci k celorepublikovému úspěchu.

Hlasovat můžete na alejroku.cz až do 27. ledna 2027.