Plzeňský kraj hledá nové pěstouny. Domov a pocit bezpečí stále potřebují stovky dětí

Stovky dětí v Plzeňském kraji potřebují bezpečný domov a někoho, kdo jim poskytne péči, jistotu a porozumění. Přestože zájem o pěstounství roste, náhradních rodičů je stále nedostatek. Kdo se může stát pěstounem, co všechno tato role obnáší a kde získat informace? Příležitost nabízí i listopadová beseda v Plané na Tachovsku.

Ne každé dítě má možnost vyrůstat ve vlastní rodině. Některým rodiče nemohou zajistit potřebnou péči, jiné se ocitnou v těžké životní situaci, kterou samy nedokážou ovlivnit. Právě těmto dětem mohou nabídnout bezpečné prostředí, stabilitu a každodenní rodinný život pěstouni. Plzeňský kraj však stále hledá další lidi, kteří by byli ochotni otevřít svůj domov dítěti, jež potřebuje pomoc.

Podle krajského úřadu potřebují v regionu náhradní rodinu stovky dětí a chybějí desítky pěstounů. Přestože se situace postupně zlepšuje, zůstává náhradní rodinná péče jednou z důležitých oblastí sociální pomoci v Plzeňském kraji.

Pěstounů přibývá, stále jich ale není dostatek

Plzeňský kraj se snaží zájem o pěstounství dlouhodobě podporovat. Prostřednictvím kampaně Pěstuj budoucnost představuje skutečné příběhy náhradních rodičů, vysvětluje podmínky pěstounské péče a vyvrací přetrvávající předsudky.

První výsledky jsou povzbudivé. Zatímco v roce 2024 podalo žádost o zařazení mezi zprostředkované dlouhodobé pěstouny 27 lidí, v roce 2025 jich bylo již 34. Ještě výraznější nárůst kraj zaznamenal u zájemců o pěstounskou péči na přechodnou dobu. V roce 2025 se pro ni rozhodlo 23 žadatelů, tedy o 15 více než v předchozím roce.

Přesto zůstává řada dětí, pro které se vhodná náhradní rodina hledá obtížně. Zvláštní pozornost věnuje kraj v roce 2026 především dětem se zdravotním postižením, včetně mentálního, a větším sourozeneckým skupinám. Právě pro ně bývá hledání pěstounské rodiny náročnější.

Co vlastně znamená stát se pěstounem?

Pěstounství není totéž co adopce. Zatímco při osvojení vzniká právní vztah obdobný vztahu mezi rodičem a vlastním dítětem, pěstounská péče má jiný účel. Jejím smyslem je zajistit dítěti rodinné prostředí v době, kdy o něj jeho vlastní rodiče nemohou osobně pečovat.

Pěstoun se stará o každodenní potřeby dítěte, jeho výchovu, školu, zdraví i volný čas. Poskytuje mu zázemí a podporuje jeho vývoj. Dítě však zpravidla nadále udržuje vztahy se svou biologickou rodinou, pokud je to v jeho zájmu a odpovídá to rozhodnutím příslušných orgánů.

Právě tato skutečnost patří k důležitým rozdílům mezi pěstounstvím a adopcí. Pěstouni musí počítat také se spoluprací se sociálními pracovníky a s podporou kontaktů dítěte s jeho původní rodinou.

Dlouhodobá, nebo přechodná péče? Každá pomáhá jinak

V České republice existují různé formy pěstounské péče. Mezi nejznámější patří dlouhodobá pěstounská péče a pěstounská péče na přechodnou dobu.

Dlouhodobá pěstounská péče

Dítě vyrůstá v náhradní rodině po dobu, kdy se o něj nemohou starat jeho rodiče. Může jít o několik let, někdy až do dospělosti. Důležitá je stabilita, bezpečné prostředí a možnost vytvářet dlouhodobé vztahy.

Pěstounská péče na přechodnou dobu

Jde o dočasnou pomoc dětem, které se náhle ocitnou bez potřebné rodičovské péče. Přechodní pěstouni jim poskytují bezpečné zázemí, zatímco se hledá další řešení jejich situace. Může jít o návrat do původní rodiny, osvojení nebo jinou formu náhradní rodinné péče.

Pěstounská péče na přechodnou dobu může ze zákona trvat nejdéle jeden rok. Vyžaduje specifickou připravenost a schopnost přijmout dítě i s vědomím, že po určité době bude předáno do další péče.

Kdo se může stát pěstounem? Rozhodující není dokonalý životopis

Jednou z častých obav zájemců je přesvědčení, že pěstounem může být pouze manželský pár s vlastním domem, vysokými příjmy a zkušenostmi s výchovou dětí. Tak jednoduché pravidlo ale neexistuje.

O pěstounství mohou uvažovat manželé i jednotlivci. Zásadní je především schopnost vytvořit dítěti bezpečné a stabilní prostředí, osobní předpoklady, zdravotní stav, rodinné zázemí a ochota věnovat se jeho potřebám.

Každý zájemce prochází individuálním posouzením. Úřady se zajímají nejen o materiální podmínky, ale také o motivaci, vztahy v rodině, psychickou odolnost a schopnost zvládat náročnější situace.

Není nutné mít všechny odpovědi předem. Právě proto existují informační setkání, odborné konzultace a přípravné kurzy, které lidem pomáhají zjistit, zda je pro ně pěstounství vhodnou cestou.

Jak probíhá cesta k pěstounství?

Prvním krokem bývá nezávazná konzultace s odborníky nebo návštěva příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, známého pod zkratkou OSPOD. Zájemci se dozvědí, jaké podmínky musí splnit a co je během procesu čeká.

Pokud se rozhodnou pokračovat, následuje podání žádosti o zprostředkování pěstounské péče a odborné posouzení. Jeho součástí jsou mimo jiné rozhovory, posuzování rodinného prostředí a psychologické vyšetření.

Budoucí pěstouni absolvují také odbornou přípravu. Ta se věnuje například potřebám dětí, které zažily ztrátu rodinného prostředí, budování důvěry, komunikaci s biologickými rodiči nebo zvládání obtížných výchovných situací.

Po úspěšném posouzení může být žadatel zařazen do evidence vhodných pěstounů. Následuje hledání vhodného propojení konkrétního dítěte a náhradní rodiny. O samotném svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje soud.

Pěstouni na péči nezůstávají sami

Rozhodnutí přijmout dítě do pěstounské péče s sebou přináší velkou odpovědnost. Děti mohou mít za sebou složité rodinné zkušenosti, odloučení nebo jiné náročné životní situace. Vedle běžné rodičovské péče proto někdy potřebují také zvýšenou trpělivost a odbornou pomoc.

Součástí systému pěstounství je proto doprovázení náhradních rodin. Pěstouni mohou využívat podporu sociálních pracovníků, odborné poradenství, vzdělávání i další služby podle konkrétní situace.

Existuje také systém finanční podpory. Podle typu pěstounské péče a splnění zákonných podmínek mohou pěstouni čerpat příslušné dávky a příspěvky související se zajištěním potřeb dítěte. Přesné nároky se liší podle konkrétní formy péče a rodinné situace.

Smyslem podpory je pomoci zajistit dětem potřebné zázemí a umožnit náhradním rodičům, aby se mohli soustředit na jejich výchovu a rozvoj.

Beseda v Plané nabídne odpovědi i skutečné zkušenosti

Jednou z příležitostí, jak se o náhradním rodičovství dozvědět více, bude veřejná beseda Pěstounem může být každý z nás, která se uskuteční ve středu 25. listopadu 2026 od 17:00 v městské knihovně v Plané u Mariánských Lázní.

Setkání je určeno lidem z Tachovska i dalších částí Plzeňského kraje. Přijít mohou nejen ti, kteří o přijetí dítěte vážně uvažují, ale také lidé, kteří chtějí získat základní informace nebo lépe porozumět životu pěstounských rodin.

Besedu pořádá plzeňská nezisková organizace DOMUS – Centrum pro rodinu. Její pracovnice vysvětlí, co pěstounská péče obnáší, jaké podmínky je nutné splnit a jak funguje odborná podpora náhradních rodin.

Důležitou součástí programu bude také sdílení osobních zkušeností pěstounů. Návštěvníci tak získají možnost slyšet nejen informace o úředních postupech, ale také příběhy z každodenního života s dětmi v náhradní péči.

Vstup na besedu je zdarma. Účast nikoho nezavazuje k podání žádosti ani k rozhodnutí stát se pěstounem. Může však pomoci rozptýlit obavy a zodpovědět otázky, které si lidé často netroufají položit.

Pomoci může i člověk, který se zatím jen zajímá

Organizace DOMUS pořádá informační besedy v různých městech a obcích Plzeňského kraje. Jejich cílem je přiblížit pěstounství lidem, kteří by se jinak k odborným informacím nemuseli snadno dostat.

Ne každý, kdo na podobné setkání přijde, se nakonec stane pěstounem. I větší povědomí o náhradní rodinné péči však může pomoci. Zájemci mohou informace předat dál, podpořit někoho, kdo o pěstounství uvažuje, nebo lépe porozumět situaci rodin, které již děti do své péče přijaly.

Plzeňský kraj provozuje také informační portál Pěstuj budoucnost, kde jsou k dispozici praktické informace, příběhy pěstounských rodin a odpovědi na časté otázky.

Další podrobnosti o besedách nabízí organizace DOMUS v projektu Pěstounství je výzva.

Pro dítě, které nemůže vyrůstat ve vlastní rodině, může být bezpečný domov a blízký dospělý člověk zásadní životní oporou. A právě od prvního rozhovoru, nezávazné návštěvy besedy nebo jednoduché otázky může začít cesta, která jednou změní život dítěte i jeho budoucích pěstounů.