Na Fakultě strojní Západočeské univerzity v Plzni aktuálně probíhají ergonomická bádání. Ta se snaží co nejvíce uzpůsobit pracovní prostředí fyzickým potřebám zaměstnanců a konkrétní pracovní činnosti. Vědeckou činnost tak doprovází např. zjišťování optimální výšky podpatků bot či pozorování činnosti zubaře. Výsledkem dlouhodobého projektu bude zmenšení zdravotních rizik z jednotvárné činnosti a racionalizace pracovního procesu.
„Abychom lépe porozuměli anatomii, spolupracujeme s lékařskými fakultami, ale třeba také s antropology. Ti všichni nachází vazby mezi přetížením člověka v pracovním procesu a vznikem nemocí z povolání“, říká doc. Michal Šimon z Katedry průmyslového inženýrství a managementu ZČU, jenž se svými studenty zkoumá, jak se na zdravotním stavu zaměstnanců odráží špatně nastavené pracovní podmínky. „Víme například, že podpatky vyšší než 4 cm jsou škodlivé pro záda,“ dodává Šimon, který na katedře zastává také roli mentora v rámci projektu NEXLIZ.
Právě projekt NEXLIZ (Nové excelence lidských zdrojů), který ve spolupráci se Západočeskou univerzitou v Plzni realizuje science center Techmania, přivádí do Plzně mladé a talentované vědce – a snaží se je zde udržet. Jedním z nich je doktor Marek Bureš, který nejčastěji radí firmám, u nichž se ve vysoké míře vyskytuje opakovaná, jednotvárná práce a dochází zde k viditelným vlivům na zdraví jednotlivce. Stává se tak převážně u montážních linek, rizika ale číhají i jinde. „Nedávno jsme pracovali na projektu optimalizace zubní ordinace. Zajímavý byl už samotný sběr dat. Museli jsme celý den pozorovat činnost zubaře, což není vždy úplně příjemné, ale je třeba pochopit a na vlastní oči vidět co dělá, v jakých polohách se nachází a s jakým materiálem pracuje“, vysvětluje Bureš.
Ergonomie, tedy věda zabývající se optimalizací lidské činnosti, a to zejména vhodnými rozměry a tvary nástrojů, nábytku a jiných předmětů, v posledních letech velmi pokročila spolu s rozvojem výpočetní techniky. Na začátku je vždy nutné sestrojit počítačové modely daného pracoviště a následně také lidí, kteří práci vykonávají. Takové modely až z 80 % věrně odpovídají skutečnosti a k jejich sestrojení je třeba nejprve vše důkladně nafotit, proměřit a následně překreslit do 3D. Teprve poté začíná programování jednotlivých činností zaměstnance, přičemž v následné počítačové simulaci se snadno zobrazí, které tělesné partie jsou nejvíce namáhané. Úkolem výzkumníků je pak „jen“ navrhnout vhodnou změnu.
Ergonomická optimalizace má spíše dlouhodobý dopad, někdy však z počítačového modelování vyplynou i drobné výsledky, které se obratem projeví na pohodlí i efektivitě zaměstnanců:: „V mnoha případech pomůže správně polohovaný stůl. Když se u práce nekrčíte, je úleva poznat okamžitě,“ vysvětluje doktor Bureš.