Ladislav Hejdánek cenu získal za trvalou obhajobu a prosazování principů demokracie a lidských práv a svobod. Návrh na udělení ceny emeritnímu profesorovi Univerzity Karlovy Ladislavu Hejdánkovi, jednomu z mluvčích Charty 77, podal první náměstek primátora Martin Baxa, a to na podnět básníka Ivo Hucla.
„Ladislav Hejdánek ve svém životě několikrát dokázal statečnost v boji za demokracii, svobodu a spravedlnost. Je tím, kdo nám svými činy připomíná, jaké hodnoty bylo a stále je nutné vyznávat,“ řekl ve svém proslovu plzeňský primátor Martin Zrzavecký.
„Tatínek si tohoto ocenění velmi váží, zejména ve společnosti těch, kteří je v minulosti obdrželi,“ uvedla Martina Kutišová. Na slavnostním shromážděni přečetla zdravici svého otce, který se kvůli zdravotním problémům nemohl osobně dostavit. Poděkoval v ní za vyznamenání, jehož se mu dostalo. „Je to pro mě pro velká čest, že jste si letos vybrali právě mne,“ vzkázal filozof. Ve své zdravici se zamýšlel nad současnou situací v Evropě i ve světě. „Evropa je v krizi. A je to vlastně celý svět, který je v krizi. Nemylme se: to nejsou a nebudou problémy jen těch druhých, ale budou to problémy naše. Být Evropanem znamená podílet se na odpovědnosti Evropy a Evropanů za celý svět!,“ uvedl v ní mimo jiné.
Cenu 1. června Plzeň uděluje zejména za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti a za důslednou obhajobu lidských práv a svobod prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize. Může být udělena i za dlouholetou publicistickou činnost a za soustavné prosazování uvedených principů i za jednotlivé práce, jež zvlášť významně přispěly k jejich pochopení nebo prosazení principů demokratického právního státu. Mezi laureáty jsou například bývalý prezident Václav Havel, francouzský politolog a historik Jacques Rupnik, spisovatel, publicista a politik Pavel Tigrid, komentátor, publicista a esejista Jefim Fištejn, historik Vilém Prečan, politolog a publicista Oto Ulč, novinářka Petra Procházková, signatářka Charty 77 Dana Němcová a další. Loni cenu obdržel novinář, publicista, spisovatel Ivan Binar.
Podle prvního náměstka Martina Baxy Ladislav Hejdánek celým svým životem a činy obhajoval hodnoty, jako jsou svoboda a demokracie. Odkaz jeho prací je hluboce humánní a naplňuje smysl uvedené ceny. „Pan Ladislav Hejdánek v tomto smyslu dlouhodobě publikuje a vytváří své práce. Zároveň ve svém životě dokázal několikrát statečnost v boji o prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti. V únoru 1948 byl mezi dvěma stovkami vysokoškolských studentů, kteří se vydali na Hrad žádat prezidenta Edvarda Beneše, aby nepřijímal demisi nekomunistických ministrů. Koncem padesátých let spolu s dalšími podobně smýšlejícími přáteli vytvořil reformní evangelické hnutí Nová orientace, jemuž šlo o občanskou interpretaci evangelia do tehdejších společenských, církevních i politických poměrů,“ přiblížil Martin Baxa.
Ladislav Hejdánek byl dlouhodobě sledován StB, v roce 1971 byl uvězněn. Po půlroční vazbě byl propuštěn a ve dvou procesech odsouzen k nepodmíněnému trestu devíti měsíců. Významně se podílel na promýšlení formulací a prezentace Charty 77, byl jedním z prvních signatářů a v letech 1977 a 1980 také jejím mluvčím. Nemohl oficiálně publikovat, po čtyři roky psal každý den texty pod souhrnným názvem Dopisy příteli, kde reagoval na aktuální politickou situaci v Čechách a Evropě, zabýval se stavem společnosti, vysvětloval postoje a stanoviska Charty 77. Od roku 1980 vedl pro zájemce o filozofii proslulé pondělní bytové semináře, na něž přijížděli významní zahraniční filozofové a myslitelé. V roce 1990 diplomaticky odmítl žádost prezidenta Václava Havla, aby se stal místopředsedou Čalfovy vlády. V roce 1992 byl jmenován profesorem filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, na níž vyučoval až do druhé poloviny 90. let. Ladislav Hejdánek žije v Písku, 10. května 2017 oslavil 90. narozeniny.
Seznam publikací Ladislava Hejdánka čítá 15 hustě popsaných stran a zahrnuje 400 článků a studií. V roce 1984 obdržel Cenu Jana Palacha, v roce 1987 čestný doktorát amsterodamské univerzity, v roce 1992 francouzský řád Rytíř umění a písemnictví, v roce 1995 řád T. G. Masaryka III. třídy. V prosinci 2010 obdržel čestný doktorát Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
Cena 1. června byla předána při slavnostním zasedání Zastupitelstva města Plzně.
