Příběh zvířecích záchranářů: Z kachny labuť neuděláš

Původně správně hledali samici kachny divoké se stejně starými mláďaty nejen na dvorku a zahradě, ale i na sousední louži vedle domu. Nikde nic, a tak nebylo kam čerstvě vylíhlé mládě vrátit. "Po telefonické konzultaci ho přivezli k
nám do stanice. Koukám, koukám, na mládě divoké kachny to rozhodně nevypadá. Velikost, pigmentace na nohách i plovací bláně a hlavně zbarvení odpovídá spíše na mládě kachny domácí „čínské“ či pižmové," líčí šéf plzeňských zvířecích záchranářů Karel Makoň.

A pokračuje ve vyprávění příběhu: "Paní Dana, co kachně dovezla, mi moc nevěří a kouká na mě s údivem, trvá na kachně divoké, která jim musela jít s mláďaty někam na vodu přes jejich dvorek a cestou jedno mládě ztratila. No a co je na tom zamotaného? Záhadné kachně jsem dal po několika dnech v inkubátoru na vodu do velké voliéry k našim labutím. Ze začátku vždy jen přes den když bylo pěkně teplo a sluníčko. Po několika dalších dnech tam zůstalo už napořád, tak od prvního momentu si myslelo, že je vlastně labuť. Zatímco v té pohádce „O ošklivém káčátku“ se z ošklivého malého káčátka nakonec stala krásná bílá labuť, tak tady to máme obráceně. Z poměrně velkého káčátka, které od prvního okamžiku ani na vteřinu nepochybuje o tom, že je a bude krásnou labutí, se nakonec stane zavalitá čínská kachna. No nechci vidět to zklamání, protože už teď je jasné, že z tohoto káčátka labuť opravdu nebude. Jinak kachně je k mání a kdo by ho chtěl určitě na vodní plochu, tak mu ho rádi předáme."

foto: desop plzeň